Sobota

S Oldřichem Novým čekáte romantickou komedii. Tak tu určitě nečekejte, i když ona to romantika je, ale dramatická. Vdaná žena se zamiluje do okouzlujícího muže, který jí slibuje všechno, dokud ona nezjistí, že on je také svázaný manželstvím. Film o tom, že člověk dělá chyby a že někdy je možné je napravit. Oldřich Nový ukazuje, že i vážnější role mu sluší. (09.01.2015)

Ale ale? Že by i za slavné éry našich dědečků měli lidé v manželství problémy? Takových filmů moc není, natož aby tak naplno rozkrýval nitra žen týraných pobytem v domácnosti. Na tehdejší dobu nezvyklý snímek, který se nebojí vyslat nešťastnou manželku (Vítová) do spárů chlípného hnusníka (Nový). Nejde zde snad ani tak o děj, ten je snadno předvídatelný, ale spíše o spoustu velmi povedených samostatných scén (Nový-Mandlová). Ty dělají film chytrým, zajímavým a vtipným zároveň. Adina Mandlová a Oldřich Nový hrají své mistrovské party, na nich vše stojí, jimi film žije, nepostrádá napětí a svěžest. Přestože schéma příběhu a zejména postav není nijak originální, spíše banální, tvůrci díky hercům a nadšení pro věc dokázali z tématu vyždímat téměř maximum. 90% (10% za za výkon Mandlové, který jsem si fakt užil...). (11.06.2011)

Prý ,,společenská komedie", distributor ten film očividně ale vůbec neviděl, jelikož jinak by nemohl psát takovéto bludy, vždyť se jedná o čistokrevné drama a k smíchu je pouze onen distribuční text. Musím přiznat, že nemám příliš v oblibě tuhle kašírovanou poetiku prvorepublikových umělých filmových světů (byť Sobota vznikla až v období protektorátu, ale k zlatým časům předválečné kinematografie se nepokrytě hlásí), všechny postavy se chovají a jednají naprosto nepřirozeně, celý příběh šustí papírem a nepodlehne-li divák kouzlu nostalgie, uvidí jen zbytnělý marasmus současné české kinematografie plné vztahových seriálů a smířlivých tragikomedií. Sobota je naprostým vrcholem pokryteckého vidění světa, továrník Oldřicha Nového je tu stylizován do role romantického svůdníka, přičemž se tak nějak spiklenecky tutlá, že vězí až po krk v morální žumpě, květinářka Hany Vítové je zase vykreslena barvami mýdlové opery, přitom její jednání je až černobíle prosté, když je schopna odejít od svého muže bez rozloučení a za tepla se stěhuje do luxusního bytu svého nového amanta. Fakt, že čerstvý čtyřicátník vypadá v podání Oldřicha Nového jako usedlý šedesátník nemá asi ani cenu připomínat, to byl v dané době prostě takový standard... (12.09.2012)

Jemně ironické až parodické romantické drama, to je film Sobota. Čistě melodramatický podklad zápletky se sice od samého počátku tváří seriózně a své hrdiny staví do mezních situací partnerských vztahů, ale s postupem času se lehký cynický podtón dere na světlo boží s vehementnější vynalézavostí a s uspokojením se prohrabuje ve svědomí a srdci. Představy se téměř vždy liší od reality a lidská duše s dychtivostí podléhá různým podobám pokušení. Obyčejná všednost touží po pohodlí a obdivu, citová osamělost zase po novém dobrodružství. Život může být hrou, získat lze královský trůn i zmar morálního očistce. Jak sladké je snít a jít představě ideálu naproti! Když někdo nahlédne do rozdaných karet, získává výhodu, či ho přepadnou obavy a zmatek. Hlavní postavou partnerských rozverných hrátek života je Helena Málková (velmi dobrá Hana Vítová), znuděná manželka v domácnosti. Každodenní život má ubíjející povinnosti, ve vyšších kruzích je možné dotknout se blahobytu a pocitu výjimečnosti, ale má také několik maskovacích vrstev a lpění na upřímnosti nabízí jen rozčarování a pocit trapnosti. Hlavní mužskou postavou je Richard Herbert (skvělý Oldřich Nový), továrník s náročným koníčkem zakrývání a sladkých smyšlenek. Život bez finanční starosti a osamělost vkládá veškerý důvtip a elegantní noblesu do her pohlazení a ukájení. Vhodně zvolené verše romantismu stále fungují, ženy jihnou a charismatičtí muži konají svůj povinný úkol. Důležitou postavou je Luisa Herbertová (velmi dobrá Adina Mandlová), Richardova trpělivá a trpící manželka. I blahosklonnost může najít odvahu a bojovat za vlastní představy o životě. Výraznou postavou je Jiří Valeš (dobrý Ladislav Boháč), Helenin rozumnější bratr a provozovatel květinářství. Čelem se staví zkáze, aby v žádném okamžiku neztratil naději na uspokojivé vyřešení. K důležitým postavám patří také Helenin pragmatický a tolerantní manžel a skromný úředník Petr Málek (dobrý František Hanus) a Herbertova bývalá milenka Karla Bartošová (zajímavá Jiřina Štěpničková) s vytrvalou snahou o zjednání celkové nápravy zapeklité situace, i když se vše bere jen jako osobní zadostiučinění. Z dalších rolí: kárající Richardova matka (příjemná Růžena Šlemrová), spolehlivý Herbertův šofér Jindřich (Bedřich Veverka), oddaný a stylový Richardův sluha Josef (vynikající Nora Stallich), či Herbertův nejbližší spolupracovník a právní zástupce John (příjemný Karel Dostal). Není nejšťastnější považovat Sobotu za drama, ironický i smířlivý nadhled je nepřehlédnutelný. Nevěra se může stát kořením života, pokud nejsme zastánci katolické výchovy. Sobota pobaví velmi příjemně a dost nečekaně. Ach, život! Jak tepe při vzestupech i pádech! Byť všichni chtějí nalézt především štěstí. (02.08.2017)

Dost vtipná podívaná, pokud si dokážete udržet odstup od postav a jejich slabostí (v takovém případě bude jistě nejsympatičtější postavou osamělý slaďák Oldřich Nový, jehož smích jej brzy prozradí). Ironický odstup usnadňuje nám již vzdálená doba a její společenské a konverzační zvyklosti, a naopak reálnost mnohých situací a rozhovorů, jež vás možná k odstupu přímo donutí. Poněkud smutnější ve chvíli, kdy si uvědomíte, že v životě si odstup udržet nelze. Rozhodně je to jeden z nejpozoruhodnějších starších českých filmů, jaké jsem zatím viděl. 8/10 (30.12.2006)