That Kind of Love
Režie:
Jiří WeissKamera:
Václav HanušHrají:
Marie Tomášová, Vladimír Ráž, Svatopluk Matyáš, Miloš Nedbal, Jarmila Smejkalová, Jiřina Šejbalová, Marie Vášová, Alena Kreuzmannová, Felix le Breux (více)Obsahy(1)
Psychologické drama, které natočil režisér Jiří Weiss v roce 1959 podle stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta. Pán v taláru (Miloš Nedbal) předkládá divákům případ studentky práv Lídy Matysové (Marie Tomášová), která se zamilovala do ženatého muže doc. dr. Petra Petruse (Vladimír Ráž). Tento vztah však končí tragicky, dívčinou sebevraždou... Filmová adaptace Kohoutovy divadelní hry byla zpracována se smyslem pro vyváženost efektních formálních prostředků. Film byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Edinburghu v roce 1959. Na scénáři se kromě Pavla Kohouta a Jiřího Weisse podílel i Jiří Brdečka. Cenný je i zachycený přednes Sonáty pro klavír „Appassionata“ L. van Beethovena Františkem Rauchem. (Česká televize)
(více)Recenze (38)
Z morálního hlediska se tento film v dnešní době může jevit úsměvným, z hlediska lidského konání jde o nadčasovou záležitost. Člověk omámený zamilovaností nikdy neví, co vyhraje. Strach, který cítí z neznámého, touha, nebo vůle, kterou ovládá... Herecky i režijně se jedná o velmi povedený film, moc se mi líbila kamera Václava Hanuše, který prostřednictvím místy nakloněného rámu jakoby podtrhoval nestabilitu milostného vztahu. K průvodci (Miloš Nedbal) nemám výhrady, naopak celý film ozvláštnil a ve finále jeho proslovy patřily k nejsilnějším a nejpravdivějším... "Všechno lze napravit, jenom smrt je konečná. Ta udělá ze všeho katastrofu." ()
Zahadna a tajemna. ()
typické - žena pro lásku obětuje všechno, ale jakmile to vypadá, že muž přijde o kariéru, najednou jeho láska notně zakolísá. V podstatě banální příběh, pro dnešního diváka pomalu vzdálenější než středověk. Herecky občas dost divadelní, přesto, díky režisérovým nápadům místy velice silné. ()
Smutne a realne psychologicke drama o lasce studentky a profesora, pojate mirne experimentalnim zpusobem. V hlavni roli nadherna Marie a vytecny Raz. Dobre doplnuji i Vasova, Smejkalova, Sejbalova atd. Zkratka obsazeni spickove. Nezval jako vypravec/pruvodce, primo v obraze. Zvlastni film, ktery lze fandum netradicnich postupu vrele doporucit. 4- ()
Naneštěstí je znát, že je to podle divadelní hry, ta stylizace je tu na škodu. ()
Formálně neuvěřitelně zajímavě natočený film... ()
Došlo k tragické události, sebevraždě mladé dívky. Film však vypráví o tom, co jí předcházelo. Osoba záhadného soudce se spisem v ruce se postupně ptá jako u soudu a účastníci vypovídají. Mladá studentka po letech potká svou bývalou lásku a záhy zjišťuje, že se stává jeho studentkou na fakultě. Lída se rozhodla nepřijít na vlastní svatbu s Milanem Stiborem, způsobí skandál, ale jde za svou skutečnou láskou, ovšem ta má již svoji rodinu. Vše se pak řeší i v rámci děkanátu fakulty. Kariéra docenta Petruse je ohrožena, navíc by při rozvodu přišel o dítě, a tak Lída zůstane zoufalá sama a rozhodne se pro sebevraždu. Na svou dobu poměrně zdařilý snímek s mladičkou Marií Tomášovou a zkušeným Milošem Nedbalem, Ráž jako by v tomto filmu pokračoval v záporných rolích nerozhodných lidí z filmu Dnes naposled. ()
Láska jako zločin. ()
Dobré triky s oživlýma fotkama. Komunisti z vesmíru a neustále slyšíme: „pro Boha“. Dvě přestárlé studentky Tomášová s Kreuzmannovou. Docenta ihned po příchodu do třídy chytne fantas: „Uprostřed světa, který umí létat do vesmíru.“ Tchyně Vášová líbá na ústa snachu Tomášovou. Sledování tisku je samozřejmostí: „To jméno znáte z novin, pane profesore.“ To je nějaký podivný nereálný vztahový propletenec. Takhle se chovají nějací bohémští umělci, ale ne normální lidi. 1:01:03 – šikovné rozklepávání vajec. Zcestovalý komunista z letadla opět bere Boží jméno nadarmo. Nedbal mi postupem času leze na nervy. Podává jakýsi slaboučký výkon. Odříkává své repliky z povinnosti. Je to podivná romance s koncem na začátku. Záhy zazní: „K čemu ta komedie?“ – taky se ptám. Patrně rádoby moralita proti sebevraždám? Nevím, pokud je někdo v depresi, tak toto dílo mu ji spíš zhorší. Na konci už jakási bizarní parodie s fanoušky v ochozech. Nedbal konstatuje: „Smrt je konečná.“ – pro ateisty. Křesťané mají život věčný. Skutky 16:31 A oni řekli: "Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i tvůj dům." Zednářská symbolika: 9:57 – globus přímo uprostřed záběru. 59:12 – globus z větší blízkosti daleko lépe viditelný. 1:02:20 – číslo dveří 47 – 47. Euklidův problém. 1:02:54 – „profesor“ - skrytá ruka. ()
Ve své době rozhodně nadčasové dílo. Film s retrospektivními pohledy a postavou soudce vstupujícího do děje k postavám byla trefa do černého. Černobílého. ()
Ach jo, to byly krásný filmy. Trochu na mě jde (n)ostalgie. Úžasně je ve filmu vyobrazena skrytá úzkost, vášeň a latentní agrese. Nedbal zde skvěle zosobňuje superego. Weissovy prostřihy při kolizích- popelnice, svářeči- perfektní spojení ! ()
Způsobem vyprávění rozhodně zajímavé, příběhem naopak vůbec ne. 50% ()
Film by byl docela dobrý, Jiří Weiss si s tím vyhrál, kdyby tady nebylo několik kdyby. Překomplikovaný scénář a snaha být originální za každou cenu - aha, vždyť je tady zase konjunkturální řemeslník Pavel Kohout se svojí divadelní hrou. Zase sem cpe svoje zklamání z rozpadu vztahu s Alenou Vránovou a obtěžuje s tím stejně jako ve filmu Letiště nepřijímá. Je pozoruhodné, že i tady si musel Vladimír Ráž zahrát onoho nemorálního svůdce, stejně jako v Letiště nepřijímá. Druhou vadou na kráse je Marie Tomášová, která nehraje, ale vzdychá a trpí v přímém přenosu, Ale na druhou stranu, proboha, co má vlastně hrát? Směšný je svými brýlemi Svatopluk Matyáš, proč proboha? Notabene, když je z každého záběru vidět, že v nich nemá dioptrická skla. Další, co mi vadí je to, co tady někteří jedinci nazývají noblesností, ale podle mého názoru ta úporná snaha mát všechno dokonalé, oblečením počínaje, přes interiéry až po exteriéry, což je hodně falešné. Mám radši filmy, ve kterých je vidět, jak to tehdy vypadalo. To tady není, navíc ty kombinace hokej proti koncertu v Rudolfinu jsou prvoplánově hloupé. Mimochodem, záběry na led jako takové naopak super (aspoň vidíme, jak se hrál hokej na nejvyšší úrovni na přelomu padesátek a šedesátek), ale chování Matyáše v hledišti a opět utrápená Tomášová to zabíjí. Prostě, když je mizerný námět a slabý scénář, nedá se nic dělat. V tom Letiště nepřijímá to bylo nakonec mnohem zajímavější díky prostředí, jinak osoby a děj - stejná bída. I když byla Marie Tomášová kus, hrála vesměs idiotské role (třeba Anna proletářka) a do filmu její divadelní herectví rozhodně nepatřilo. To třeba s Irenou Kačírkovou se mohla možná srovnávat vzhledem, ale hereckým projevem ani náhodou. ()
LFŠ 2008 Velice originální forma vyprávění, ale přijde mi to z dnešního pohledu celkem o ničem. ()
Nenápadný, ale skvělý film, bohužel není moc známý a tím pádem ani doceněný. Dlouho už jsem neviděla tak výborné herecké výkony, včetně poměrně málo známé , ale vynikající Jarmily Smejkalové. Velká škoda komunisty zničené kariéry Marie Tomášové. ()
Klasické téma, "přeexponováno". Stalinista Kohout si "odskočil" od třídního boje k lásce... ()
Kolik stojí láska? ()
Když uvážíme, že film je starý 60 let, musíme smeknout. Možná je příběh banální, ale zpracování je na svou dobu velmi moderní a i dnes ho musíme obdivovat. Herecké výkony famózní, opravdu už tak skvělé herce nemáme, nebo se rozmělňují v nekonečných seriálech. ()