Tichý, vytáhlý westernový hrdina se světle modrýma očima. Konservativní republikán. Nenasytný jedlík s fenomenální chutí, jenž však čím více jedl, tím více hubnul.
"Táta byl pravý Zápaďan a já jsem se vyvedl po něm!" - Gary Cooper o svém otci - rozeném Angličanovi.
Gary Cooper se narodil jako Frank James Cooper 7. května 1901 v montanské Heleně jako druhý syn anglických přistěhovalců Charlese Henry Coopera, který se od svého příchodu do USA v roce 1885 stačil vypracovat ze soudního písaře až na respektovaného vrchního soudce, a Alici rozené Brazier. Frankova rodina byla v době jeho dětství už jednou z nějzámožnějších ve městě a vlastnila i šestisetakrový ranč Seven-Bar-Nine, kde si mohli Frank se svým starším bratrem Arthurem (*1895)vyhrát dosytosti. Staré dobré časy Divokého západu sice již dávno pominuly, ale i tak se Frank stačil nadýchat omamného vzduchu starých indiánských a kovbojských dobrodružství.
Jenomže to by nebyla Frankova civilizovaná maminka Alice, aby se brzy nezalekla "nebezpečí zdivočení", které v tomto prostředí hrozilo jejím synkům, a tak je roku 1909 odeslala do anglické konservativní školy Dunston School, kde se pochopitelně kvůli svému přízvuku i neotesanému vystupování stali ihned terčem nejrůznějších posměšků. Ale zvyknout se dá na všechno: brzy byli z amerických balíků praví angličtí gentlemani. Takovým už také Frank zůstal - zpola romantický hrdina Divokého západu a zpola pěstěný gentleman. Těsně před vypuknutím první světové války se chlapci vrátili do Heleny, Arthur vstoupil do armády a Frank, nakrátko přerušiv své vzdělávání, pomáhal během válečného nedostatku mužské
pracovní síly na rodinné farmě.
"Vstávat v pět ráno a nakrmit 450 kusů dobytka - to nebylo zrovna romantické" - Gary Cooper o své zkušenosti skutečného života kovboje.
Po válce dále studoval zemědělství na Weslean College v montanském Bozemanu. Škola a studium ale nikdy nebyly pro něj, a to ani co se týče, v USA tak ceněné, sportovní oblasti. Byl velmi málomluvný a trpěl komplexy kvůli své vytáhlé postavě (191 cm). Přece se však našla oblast, v níž jasně vynikal, - šlo kreslení a Frank si usmyslil, že se stane karikaturistou. V roce 1922 proto po dokončení jedné školy přestoupil na jinou a začal studovat umění na iowské Grinell College. Během svého studia zažil Frank osudovou automobilovou nehodu, při níž si zlomil kyčli. Jeho lékař úraz špatně zhodnotil a poradil Frankovi, aby se léčil co nejhojnějšími projížďkami na koni, díky čemuž se sice Frank stal spolehlivým jezdcem, což dobře prokázal v mnoha ze svých pozdějších filmů, ale nadosmrti trpěl nepříjemnými bolestmi, které mu působily jeho špatně srostlé a nikdy pořádně nezhojené kosti. Prázdniny trávíval v Yellowstonském národním parku, kde si vydělával jako řidič autobusu.
V roce 1924 se jeho rodiče vypravili do Kalifornie, aby vypomohli z nouze jakýmsi vzdáleným příbuzným, a zalíbilo se jim tam tak, že se tam již rozhodli zůstat. Pozvali sem i Franka a ten přijel v naději, že se uchytí jako karikaturista v nějakých novinách. To se mu ale nepodařilo a živit se musel drobnými výdělky nejrůznějšího druhu včetně fotografování. Frank se už chystal vrátit na východ, když na jedné procházce náhodou potkal tři bývalé helenské kamarády: Jimmyho Galena, Jimmyho Callawaye a Jay "Slima" Talbota, kteří pracovali jako kovbojští komparsisté u filmu a přemluvili Franka, o jehož jezdeckých schopnostech byli dobře informováni, aby se k nim připojil. Od té doby pracoval Frank v mnoha westernech, kdy jeho úkolem bylo co nejzajímavěji padat s koně. V letech 1925-26 si takto poměrně slušně vydělával, nacvičuje stále krkolomnější pády s koně, za něž mu kynuly vyšší odměny. Není ani přesně známo, v kolika a v jakých filmech si tehdy Frank "zahrál", navíc mnohé z jeho nejpodařenějších kousků byly použity vícekrát.
Padat pořád dokola s koně - to není žádný med a chronické bolesti kyčlí tomu také příliš nepřidají. Když Frank viděl, jaké honoráře si odnášejí primadony, za něž on denně nasazoval krk, pomyslel si, že by jejich práci zvládl stejně dobře jako ony, ne-li lépe. Nechal si tehy zhotovit sadu fotek a začal obcházet filmová studia. Zpočátku to nevypadalo příliš slibně, až agentka Nan Collins jeho kariéru trochu "nakopla". Vděčí jí i za své nové jméno Gary. První vedlejší role se Gary dočkal ve filmu WINNING OF BARBARA WORTH, THE (1926) a vlastně jen náhodou, když byl obsazen do náhle se uvolnivší role Abe Leeho. Rozhodně nezklamal a zajistil si tak smlouvu u Paramount.
Následovaly vedlejší role vedle Clary Bow v IT a CHILDREN OF DIVORCE (oboje 1927) a skvěle zahraná rolička vedle Bow, Richarda Arlena a Buddy Rogerse v oscarovém snímku WINGS (1927), která Coopera přiblížila kritice i divákům. Když už se předvedl jako nadějný herec, studio se rozhodlo, že z něj udělá hvězdu stůj co stůj. Začal pochopitelně u westernů - ARIZONA BOUND, NEVADA, THE LAST OUTLAW (všechno 1927). Brzy se přesunul i k milostným filmům a zbavil se své někdejší neohrabanosti k ženám - první aféru měl s Clarou Bow; nebyla jediná a Cooper si okamžitě vysloužil pověst Dona Juana. Stal se "ostýchavým" holkařem a
následovaly aféry s kolegyní Evelyn Brent a poněkud delší vztah s mexickou herečkou Lupe Velez. Gary se odstěhoval od rodičů k Lupe a svoji vášnivou aférou byl nakonec postaven před nemilosrdnou volbu mezi matkou a milenkou. Volil pochopitelně jistotu v podobě své starostlivé matky.
Od westernu se Gary přesunul k válečným dramatům z první světové války LILAC TIME (v páru s Colleen Moore) a SHOPWORN ANGEL, THE (s Nancy Carroll; oboje 1929). Z komparsisty se za méně než dva roky stal hlavní hrdina a protějšek ženských hvězd Fay Wray, Clary Bow nebo Colleen Moore. Vyznačoval se skromnou technikou a zdrženlivým hereckým projevem, což ho odlišovalo od většiny jeho teatrálností plýtvajících kolegů. Zakládal si na přirozenosti s své projevy omezoval opravdu jen na to nejpodstatnější.
Jeho prvním mluveným filmem byl VIRGINIAN, THE (1929) a na svoji uměřenost tu navázal skoupou mluvou, kdy toho opravdu příliš nenamluvil. To, co řekl, však zase stálo za to ("When you call me that, smile," ku klejícímu pistolníku Walteru Hustonovi). Jeho příjemný, i když řídce používaný, hlas se ukázal Garyho další předností. V roce 1930 se zaskvěl ve filmech THE TEXAN a A MAN FROM WYOMING a mihnul se i v hvězdami nabytém snímku PARAMOUNT ON PARADE.
Z galerie pravých, upřímných Američanů vybočuje Cooperova role legionáře Toma Browna ze Sternbergova MAROKA (1930). Jednalo se film, jímž zamýšlel Josef von Sternberg představit americkému publiku Marlene Dietrich. Gary Cooper svým zasmušilým, nemluvným legionářem, jemuž propadne krásná Marlene, předvedl jeden z nejlepších výkonů svých raných let. Dále ztvárnil houževnatého pistolníka v CITY STREETS (1931), gangsterce Dashiella Hammetta, a účinkoval ve filmech HIS WOMAN a I TAKE THIS WOMAN (oboje 1931); DEVIL AND THE DEEP a Hemingwayově A FAREWELL TO ARMS (oboje 1932), které mu zajistily novou image romantického hlavního hrdiny.
Úmorná práce až na několika filmech najednou však Garyho zmáhala, a když se roku 1931 k jeho celkovému vyčerpání přidala i žloutenka, nařídil mu jeho lékař, aby si řádně odpočinul. Přes odpor studia trvajícího na striktním dodržování kontraktu se Gary vydal na odpočinek do Evropy, kde se v Římě seznámil s hraběnkou di Frasso a mnoha dalšími celebritami ze staré šlechty i nové smetánky. Gary se věnoval dobrému jídlu, pití, módě, památkám a dalším vysoce ušlechtilým zábavám, čímž v sobě znovu probouzel své aristokratické sklony, jež mu byly vštípeny za dávného anglického pobytu. Poprvé se účastnil i afrického safari, jež mu zůstalo i v dalších letech oblíbenou zábavou.
V Paramountu se mezitím snažili vykompenzovat ztrátu své velké star a horlivě se sháněli po jakékoli vhodné náhradě. Našli ji v osobě mladého Angličana Archibalda Leache, kterého známe pod uměleckým jménem Cary Grant. To jméno bylo ostatně vymyšleno pomocí přehození Cooperových iniciál a mělo připomínat právě Gary Coopera. Ten, dozvěděv se o nové hrozbě, se vydal spěšně do Států, ale tady si brzy přestal dělat starosti, neboť mladý Cary Grant zatím pracoval spíš na své komediální kariéře. Gary si vymohl lepší smluvní podmínky a pokračoval ve své přerušené kariéře.
V roce 1933 se na jedné party seznámil s mladou dívkou Veronikou Balfe (uměleckým jménem Sandra Shaw). Nevlastní dcera wallstreetského magnéta byla na návštěvě u svého strýce Cedrica Gibbonse, aby zkusila svou hereckou štěstěnu. Po několika minirolíčkách (KING KONG) svého úsilí brzy zanechala a soustředila se spíše na získání vhodného ženicha. Gary jí byl ihned uchvácen; a poněvadž jeho maminka nyní nic nenamítala, konala se 15. prosince 1933 v New Yorku slavná svatba. Rocky (jak se jí přezdívalo) se v kalifornské společnosti brzy zabydlila a stala se oblíbenou hostitelkou nejrůznějších mejdanů. Vedle lásky k přírodě, což ji sbližovalo se svým manželem, byla nadšenou sportovkyní a Garyho nutila, aby svůj volný čas trávil jízdou na koni, plaváním, tenisem, sportovní střelnou a potápěním. Čtvrté výročí své svatby oslavil pár tím nejšťastnějším možným způsobem - Rocky porodila Garyho jediné dítě, dcerušku Marii Veronicu Cooper.
Je velká škoda, že se Gary v této době příliš nevěnoval komediím, protože na to očividně měl - viz role v Lubitschově DESIGN FOR LIVING (1933). V roli hlavní hvězdy Paramountu se udržoval po celá třicátá léta filmy jako THE LIVES OF A BENGAL LANCER; PETER IBBETSON (tragický milenec; oboje 1935), POKUŠENÍ (znovu s Marlene Dietrich) a GENERAL DIED AT DAWN, THE (oboje 1936). Pak už přestoupil ke Columbii, kde zazářil jako provinční mudr Longfellow Deeds v ÚŽASNÉ UDÁLOSTI, jedné z nejlepších Caprových komedií a v jedné z nejpříznačnějších Cooperových rolí, za kterou byl i poprvé nominován na Oscara. Též finančně se mu nevedlo vůbec špatně: v roce 1939 byl nejlépe placeným příjemcem mzdy v celých USA (roční příjem 482 819 dolarů).
Zpátky u Paramount ztvárnil poněkud zromantizovaného Wild Billa Hickocka v DeMillově THE PLAINSMAN (1936) a zahrál si v SOULS AT SEA (1937) předtím, než navázal na spolupráci s producentem Samem Goldwynem ze SVATEBNÍ NOCI (1935) hlavním hrdinou filmu THE ADVENURES OF MARCO POLO (1938). Příliš nevyšly komedie THE COWBOY AND THE LADY (s Merle Oberon) ani řídké Lubitschovo selhání BLUEBEARD'S EIGHTH WIFE (scénář Billyho Wildera a Charlese Bracketta!; oboje 1938). Zcela ve formě se předvedl v BEAU GESTE (1939) jako mladý anglický aristokrat, který vstoupí do Cizinecké legie, aby uchránil svoji rodinu před hanbou. Remake filmu z roku 1926 se stal solidním hitem. Návratu k DeMillemu a hřmotnému akčňáku NORTH WEST MOUNTED POLICE (1940) předcházely ještě Goldwynovy snímky THE REAL GLORY (1939) a ČLOVĚK ZE ZÁPADU / MUŽ ZE ZÁPADU (1940). Byla mu dokonce nabídnuta role Rhetta Butlera v JIHU PROTI SEVERU, tu však Gary odmítl a my si v ní už nikoho jiného než Clarka Gable představit nedokážeme.
Raná čtyřicátá léta jsou naprostým vrcholem Cooperovy kariéry. V roce 1941 získal svého prvního Oscara za roli zpočátku pacifistického válečného hrdiny Alvina Yorka z filmu ČETAŘ YORK. Vedle toho byl naň nominován i za Johna Doe z Caprova hořkosladkého sociálně kritického díla TO JE JOHN DOE (1940); baseballistu Lou Gehriga ze sportovní biografie PRIDE OF THE YENKEES, THE (1942) a za hlavní roli, amerického dobrovolníka Roberta Jordana ve španělské občanské válce, Hemingwayovy klasiky KOMU ZVONÍ HRANA (1943), kde mu byla ženskou partnerkou Ingrid Bergman. Přesvědčivě se předvedl i v povedené komedii Howarda Hawkse BALLS OF FIRE (1941 s Barbarou Stanwyck) jako nepraktický profesor lingvistiky Bertram Potts, který má za úkol vyučovat tanečnici z nočního klubu, do níž se beznadějně zamiluje. Cooperovi v té době platili za vzorný pár a Gary sám za láskyplného a starostlivého manžela i otce. Přesto neustaly pověsti o Cooperových aférkách s hereckými partnerkami, včetně Ingrid Bergman. Jeho manželství tím však netrpělo.
Kvůli potížím s pánví, jimiž trpěl od své automobilové nehody ze studentských let, nebyl Gary povolán k aktivní válečné službě. Společně s dalšími umělci se však vydal do jižního Pacifiku, aby zde bavil americké vojáky, což se mu dařilo výtečně - mimojiné řečí Lou Gehriga z PRIDE OF THE YANKEES. Gary získal přezdívku Coop a nejlepšího přítele - spisovatele Ernesta Hemingwaye, s nímž sdílel loveckou vášeň. Hemingway se mnohokrát vyjádřil, že je velice rád, že hlavního hrdinu z jeho děl ztělesnil ve filmech A FAREWELL TO ARMS (1932) a KOMU ZVONÍ HRANA právě sympaťák Gary.
Po prvotřídních filmech počátku čtyřicátých let účinkoval Coop v řadě průměrnějších snímků - THE STORY OF DR. WASSELL (režie opět DeMille), CASANOVA BROWN (oboje 1944), ALONG CAME JONES (Cooper také jako producent), SARATOGA TRUNK (oboje 1945), PLÁŠŤ A DÝKA (1946), UNCONQUERED (1947) a GOOD SAM (1948). Ani jeho producentské počiny se nesetkaly s výraznějším úspěchem a svoji vlastní produkční společnost nakonec prodal Universalu. Okolo roku 1947, v dobách maccarthysmu, byl i Coop předvolán k výslechu kvůli neamerické činnosti. Jeho promluva byla sice silně konservativní a protikomunistická, avšak nezmínil v ní žádné jméno, jak to udělalo mnoho kolegů z branže.
V prostřednosti utonula i ambiciózní Vidorova adaptace románu Ayna Randa THE FOUNTAINHEAD (1949), kde Gary ztvárnil obrazoboreckého architekta. Nijak nevynikaly ani další filmy - TASK FORCE (1949), BRIGHT LEAF; DALLAS (oboje 1950) a YOU'RE IN THE NAVY NOW (1951). Jenomže pak přišla zřejmě Garyho největší role - šerif Will Kane z PRAVÉHO POLEDNE (1952) Freda Zinnemanna, za nějž Gary obdržel svého druhého Oscara. Na slavností udílení se ale neobtěžoval a požádal Johna Wayne, aby ho tu reprezentoval. Tento strhující příběh statečného šerifa, který zůstane zcela sám v situaci, kdy do města příjíždějí zločinci, kteří na něj mají spadeno, je mnohými ještě dnes řazen mezi nejlepší filmy všech dob.
V roce 1949, během natáčení FOUNTAINHEAD, THE, se seznámil s mladou herečkou Patricií Neal. Mezi oběma přeskočila jiskra a začala se tak aféra, která již byla mnohem vážnější než ty předchozí. Po počátečním tajnůstkářství se Gary své ženě přiznal a vystěhoval se ze společného domu, aby mohl žít se svou mladou milenkou. Tento nový vztah však nemohl skončit dobře. Patricia byla ze všech stran obviňována, že zapříčinila rozbití Cooperova manžeství, a poté, co otěhotněla, dokonce potratila, aby ušetřila Garyho nového skandálu. Nakonec se u Garyho dostavily zdravotní potíže, z nichž jeho matka vinila Coopovu milenku. Poté už Patricia vztah ukončila. Ke své ženě se Gary zatím navrátit nemohl (A ani příliš nechtěl.). Kvůli daním se rozhodl žít v zahraničí. Do USA se nevrátil 18 měsíců. Pobýval na Havaji, ve Francii a v Mexiku. V zahraničí nezapomínal ani na práci a natočil čtyři snímky - RETURN TO PARADISE (1953), BLOWING WILD (1953), GARDEN OF EVIL (1954) a VERA CRUZ (1954).
Od roku 1951 se Garyho zdravotní stav stále zhoršoval. V letech 1951 až 1953 musel podstoupit šest operací kvůli odstranění různých výrůstků. Spousta osobních a zdravotních problémů však zároveň způsobila, že Gary nyní působil úplně jinak. Ztracené mládí nahradila dospělá zralost, kterou se tak dobře prezentoval ve svých pozdějších filmech. Nějakou dobu ještě žil sám, scestoval Evropu, načež se v roce 1954 vrátil ke své ženě a dceři. Přestáté utrpení rodinu stmelilo a manželství Cooperových teď prožívalo zcela harmonické období.
Nyní se Gary objevoval především ve snímcích, kde se dal dobře využít jeho vyzrálý vzhled i styl - THE COURT- MARTIAL OF BILLY MITCHELL (1955) či MAN OF THE WEST(1958). Za připomenutí stojí i dobrodružný film VERA CRUZ (1954), jejž natočil Gary společně s Burtem Lancasterem v Mexiku nebo PŘESVĚDČENÍ (1956) s Anthony Perkinsem. Svůj poslední velký milovnický part odehrál ve Wilderově snímku ODPOLEDNÍ LÁSKA po boku mladé a okouzlující Audrey Hepburn. Kritika jeho Franka Flannagana prohlásila za příliš starého, a proto nevěrohodného. Gary se v boji s nemilosrdným časem nemínil jen tak vzdát a v roce 1958 podstoupil i drobnou plastickou operaci. Znovu se začal zajímat o filmovou produkci, založil produkční společnost Baroda Productions, s kterou natočil tři ze svých méně typických filmů - THE HANGING TREE, PŘIŠLI DO CORDURY a THE WRECK OF THE MARY DEARE.
Na přelomu padesátých a šedesátých let se Garyho zdravotní stav rapidně zhoršoval. V dubnu roku 1960 byla Cooperovi diagnostikována rakovina prostaty. Na naléhání své ženy a dcery poté "přestoupil" ke katolické církvi. Na konci roku 1960 natočil v Anglii poslední film: THE NAKED EDGE, svůj jediný thriller. V roce 1961 obdržel Gary Cooper čestného Oscara za celoživotní dílo. V té době na tom však již byl tak špatně, že se nemohl osobně zúčastnit slavnostního předávání. Ocenění za něj tak přebral jeho přítel James Stewart. 13. května 1961 ve stáří šedesáti letech svůj zápas s rakovinou dobojoval. Pohřben byl na Sacred Heart Cemetery v New Yorku.
