Anna Letenská

Anna Letenská se narodila 29. srpna 1904 (v některých pramenech je uváděn chybný rok 1909) v Nýřanech u Plzně jako Anna Svobodová. Pocházel z kočovné divadelní rodiny. Jejími rodiči byli herci Marie Svobodová (1871 – 1960) a Oldřich Svoboda († 1939). Rovněž její sestra Růžena Nováková (1899 až 1984) se věnovala herecké práci. Již jako dítě vystupovala na jevišti.

První stálé angažmá získala v roce 1919 u kočovné společnosti Suková – Kramuelová. Působila v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích (1921 – 1929), společnosti Alferiho, Olomouci (1930 – 1931), Bratislavě (1931 – 1935) a Kladně (1935 – 1936). Od roku 1936 vystupovala v pražském Varieté. Po období bez angažmá, kdy také působila v Československém rozhlase, se výrazně uplatnila ve Vinohradském divadle (1939 – 1942).

Anna Letenská byla výrazná a zdatná komička. Skvěle vytvářela, díky svému selskému zjevu, energické, temperamentní a plnokrevné dívky a ženy (př. inscenace „Strakonický dudák“, „Bobří kožich“ i „Boře“). Byly charakteristické svou věrohodností a pravdivostí. Byla pokračovatelkou herectví Marie Hübnerové.

Ve filmu debutovala v roli děvečky v dramatu KŘÍŽ U POTOKA (1937). Film však plně nevyužil jejího komediálního talentu, a udílel jí malé roličky v různých komediích SLÁVKO, NEDEJ SE! (žena), SRDCE V CELOFÁNU (žena Koženého), ŽENY U BENZÍNU (hospodyně), MOŘSKÁ PANNA (Hrdá), UMLČENÉ RTY (teta Tonička), DVOJÍ ŽIVOT (Staňková), OKÉNKO DO NEBE, PROSÍM, PANE PROFESORE! (matka), PELIKÁN MÁ ALIBI (sousedka), RUKAVIČKA (služka), PRAŽSKÝ FLAMENDR (posluhovačka) a další.

Letenská dostala jen několik málo rolí, ve kterých mohla ukázat svůj talent, například: čekanka Marie v Borského ČEKANKÁCH (1940), nafoukaná paní správcová v Čápově BABIČCE (1940), služebná Anežka v komedii Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1941) Miroslava Cikána, žena zřízence Biebra ve Fričově filmu VALENTIN DOBROTIVÝ (1942), paní Kučerová v RYBĚ NA SUCHU (1942), Marie v Binovcově snímku MĚSTEČKO NA DLANI (1942), matka v nedokončené pohádce DLOUHÝ ŠIROKÝ A BYZSTROZRAKÝ a poslední role paní domovnice Koubkové ve Vávrově komedii PŘÍJDU HNED (1942).

Pět posledních jmenovaných filmů natáčela v nejtěžším období svého života. Marie Letenská totiž pomohla se svým druhým manželem ing. arch. Vladislavem Čalounem rodině doktora, který ošetřoval jednoho z parašutistů, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Při tzv. „heydrichiádě“ byl její muž zatčen a vězněn gestapem.

Zatčena měla být i samotná Letenská, gestapáci ji ještě nechali dokončit její poslední snímek PŘÍJDU HNED (ve filmu však nenechala na sobě nic znát a skvěle zahrála komediální roli, i když musela trpět). Režisér tohoto filmu Otakar Vávra později vzpomínal, že vždy, když dokončili záběr, tak si šla Letenská sednout do rohu, dala hlavu do dlaní a tak „čekala“, kdy jí popraví manžela a kdy si přijdou pro ni. Hned po dokončení filmu odjela do vězení s balíčkem pro manžela, ale byla gestapem zatčena, uvězněna a vyslýchána.

Byla převezena na Pankrác, a přes terezínskou Malou pevnost do rakouského koncentračního tábora Mauthausen. I zde se snažila být veselou a plnou optimizmu. Podle úmrtního listu nalezeného v archivu byla v Mauthausenu zastřelena 24. října 1942 v 10:56 v bunkru ranou do týla. Její manžel byl zabit později, 26. ledna 1943 v 16:45. Letenská se tak stala jedinou českou herečkou, která zahynula v koncentračním táboře (v Mauthausenu byl rovněž vězněn a umučen herec a písničkář Karel Hašler). Až dva měsíce po její popravě, 25. prosince 1942 byla v premiérových kinech uvedena komedie PŘÍJDU HNED (1942)...

Anna Letenská je nositelkou Československého válečného kříže in memoriam (1946). Na její počest byly na pražských Vinohradech a v Ostravě pojmenovány dvě ulice. V Divadle na Vinohradech je dnes umístěna její pamětní deska s bustou. Život a tragická smrt Anny Letenské inspirovaly spisovatele Norberta Frýdu k napsání novely „Kat nepočká“ (1958), která byla později zfilmována Františkem Filipem, s Jiřinou Bohdalovou v titulní úloze, pod stejnojmenným názvem.

Jaroslav "krib" Lopour