Rukavička

Docela jsem přemýšlel. Nevěděl jsem popravdě, jak správně Rukavičku ohodnotit, ať už za pomoci recenze či hvězdiček. Nakonec mne k ohodnocení třemi hvězdičkami donutily nejen zdejší recenze (kromě recenze od NinadeL, kvůli té člověk dostane jen psychické problémy) a mé vlastní zmatení z poměrně zvláštně pojmutéhu příběhu (scénáři), které mne donutilo k průměrnému hodnocení přistoupit. Rukavička však jako taková za zhlédnutí rozhodně stojí, jen se nenechte oklamat, jestli si někde necháte, někým či něčím, vtlouct do hlavy lež, že se jedná o komedii, protože budete překvapivě zklamaní. Já naletěl, ale zklamán nejsem. 3/5 (01.10.2023)

Malá něžná rukavička zbloudilá, vůní svojí na Vás mi tu vzpomíná, stín Váš je tu se mnou, v tmu se dívám, Vám ruku jemnou v duchu líbám. Variace na filmový kýč, kterým se původní Řezáčova literární předloha opravdu pyšnila, byla naštěstí včas proměněna ve velký příběh dvou lidí hledajících lásku a štěstí, ve filmový román s nebanálním osudem. Řezáč, který se tehdy potýkal s řadou existenčních nejistot, nalezl po dlouholetém působení v úřednických funkcích definitivní útočiště v pražských Lidových novinách, kam počátkem čtyřicátých let nastoupil jako redaktor. Mezitím, aby se uživil, přispíval do společenských rubrik prestižních ženských časopisů povídkami, v nichž sledoval kromě jiného také důsledky neobvyklých milostných vzplanutí. V Rukavičce jde především o zásadní dramatický konflikt v rodině despotického bankéře Berky, v jehož středu stojí plachá a introvertní Mařenka v podání Nataši Gollové. Ta si zde s úspěchem zopakovala svou proměnu v moderní dívku jiskřící temperamentem, jakou již předtím absolvovala coby Kristianova Mařenka ve Fričově stejnojmenném filmu. U Otomara Korbeláře zase vítězí jeho uhrančivý, charismatický vzhled i odhodlání, s nímž chce dosáhnout vlastní nezávislosti, navzdory všemu a všem. Šmrnc této melodramatické hříčce dodávají i ostatní zúčastnění – Fabianová jako okouzlující i spalující femme fatale, Šlemrová v roli chápající bábinky, Kreuzmann v obvyklé šarži prohnaného intrikána i mnozí v epizodních figurkách, za všechny snad stačí připomenout Ference Futuristu, komika se stále překvapující originalitou. A samozřejmě, královna pražské módy Hana Podolská, která se tu, jako už ostatně mnohokrát předtím, propůjčila k nenápadné propagaci svých nejnovějších dámských modelů a doplňků. Rukavička je v každém ohledu moderní, civilní film, který si i přes drobná scénáristická klopýtnutí drží vkusnou úroveň a společně s hlavními protagonisty míří i do hříchem zavánějícího světa kankánových tanečnic a svůdných pohledů. A je také ohromující vzpourou proti konvencím a lidské ješitnosti. (03.10.2008)

Výborná kamera Václava Hanuše od prvních záběrů rozpohybuje prostředí a navozuje dojem modernity, bohužel dojem dlouho nevydrží, když příběh sklouzne do dobových kolejí romantického příběhu lásky. Noblesní Vlasta Fabianová (tehdy 29 letá) zde jako zralá femme fatale (teprve 29 letá!) suverénně vládne scéně.(Tři a půl hvězdičky). (01.08.2017)

Od filmu jsem hodně očekával. a to byla chyba. Moje, jak jinak. Přes řadu nepřehlédnutelných dobrých postřehů mě film jako celek nudí. Nevadí mi, že se zde s láskou zachází v duchu sentimentality, ale její nadbytek přece jen sráží dílo zbytečně až do frašky...A přece některé dialogy ..."Některé ženské se paní nestydí za nic. Ale vynáší jim to."..."Pomůžete mi zachránit pana Branta? Je mladý, lehkovážný, a podepsal směnku, kterou není schopen splatit. Nakoupil si za ni klavír, nábytek, kuchyň, takže bude co zabavovat. Ale v poslední chvilce zasáhnu, ano?"... (09.03.2014)

Netuším, proč Řezáč prakticky současně psal červenoknihovní povídku Milostná bloudění, poplatnou všemožným dobovým klišé, a zároveň velice slušný psychologický román Černé světlo, ve kterém dokonce zachovává některá jména (Zejdová); na námět románu natočil v r. 1980 Jaroslav Balík film Rytmus 1934, bohužel velice poplatný tehdejšímu propagandistickému pojetí. Ovšem zpracování filmu Rukavička není o nic lepší; nechápala jsem neorganické groteskní zpracování Pavlíniných vzpomínek; celý film působí, jako když pejsek s kočičkou pekli dort; herci se bohužel marně snažili o vylepšení (promiňte, Mistře Korbeláři). (27.12.2011)