Ztracená dámská rukavička, která spojí několik lidských osudů. Středem pozornosti tu však není ona ztracená část garderoby, ale klavírní virtuóz Arne Brant, muž vyzbrojený okouzlujícím úsměvem a obletovaný ženami, z nichž do jeho života zasáhly zejména dvě. Tou první je dcera slavné kankánové hvězdy, tanečnice Pavlína Doré-Zejdová, tou druhou Mařenka Berková, hlavní postava filmu a jakýsi Kristián v sukních. Spořádaná a vzorně vychovaná dcera z počestné rodiny, která žije svůj druhý život jako dáma velkého světa. Ztracená rukavička jim všem sice značně zkomplikuje situaci, ale nakonec přece jen najde své pravé místo, ... (zobrazit celý text)
Zajímavosti: Nataša Gollová se zde setkává s milovníkem Františkem Vnoučkem, se kterým se krátce předtím rozešla ve skutečném životě. Několik let spolu žili, ale nikdy spolu nespali, protože Vnouček byl homosexuál, ale Nataše se to zdráhal přiznat, taky opilec, k čemuž se přiznávat nemusel, protože to na něm bylo dost vidět. *** Otomar Korbelář ve filmu nechtěl vůbec hrát, neboť se mu zdál dost "laciný". Nakonec na naléhání režiséra Holmanna svolil, ale později toho litoval a na režiséra si stěžoval, že hercům neudílí pokyny a ve skutečnost tak film režíroval kameraman Václav Hanuš. *** Film u kritiky propadl, ale herecké výkony Gollové, Korbeláře a Vnoučka se líbily. Gollová za film obdržela Národní filmovou cenu (také však za výkony v Pohádce máje, Hotel Modrá hvězda a Roztomilý člověk). *** Nataša Gollová ve filmu zpívá, ale hlas jí propůjčila Míla Spazierová - Hezká.
Rukavička je pro mě velmi těžko dešifrovatelným filmem. Buď se jedná o velmi kvalitní červenou knihovnu, která ovšem paradoxně obsahuje scény, které jakoby vypadly z Pytlákovy schovanky, popřípadě má ambice na společenský filmový epos se sentimentálním zabarvením. Film si zvolil za cíl rozehrát charakter čtyř hlavních postav, jejichž osudy podle scénáristů ovlivňuje rukavička zakoupená jak jinak v salonu Hany Podolské. Filmu by neškodilo procházet se pouze v linii Mařenka-Arne a vedlejší motiv- láska Jeníka k tanečnice Pavlíně (podobně jako jiné scény zbytečně rozsáhlého filmu) by bylo lépe vypustit. Mařenka Berková v sobě nikdy nemohla mít ztřeštěnost Evy Norové, kouzlo Poldy Krušinové, půvab Zuzanky Nedbalové stejně jako čistou krásu Helenky z Pohádky máje. Nabízí se srovnání s Mařenkou Novákovou, ale také zde chybí ony variace přirozené komiky a osobního šarmu. Ale Nataša Gollová je stále Natašou Gollovou a své příznivce, mezi něž se počítám, rozhodně nezarmoutí. Rozhodně lepší než další spolupráce s režisérem Holmanem - Velká přehrada, Bláhový sen. Navíc je zde velmi dobrá charakterní role Františka Kreuzmanna, který už pokolikáté dokazuje, jakým výjimečným a zároveň málo využívaným hercem byl. Proti Rukavičce v zásadě nic nemám. Velmi příjemně a nostalgicky se na ni dívá, zvláště za zimních večerů v houpacím křesle s tabulkou hořké čokolády v jedné a šálkem černého čaje v druhé ruce. Zároveň je ovšem filmem, který mohl nabídnout víc.
.... aby se zapomělo na hrůzy války a Protektorátu Böhmen und Mähren. Tedy film nevznikl (bohužel) v žádném Československu. V r.1941 už neexistovalo, ale na Barrandově se točily filmy vlivem pana Miloše HAVLA různých kvalit dále.
V roce 1941 se po nečekaném úspěchu dramatu Minulost Jany Kosinové chystal režisér Jan Alfréd Holman ke svému druhému celovečernímu filmu. Námět napsal spisovatel Václav Řezáč pod názvem Milostná bloudění a příběh sám balancuje mezi veselohrou a klasickým melodramem. Klíčovou roli v celém vyprávění hraje několikrát ztracená a znovu nalezená rukavička, která v závěru spojí dohromady bankéřovu nešťastnou dceru a zneuznaného klavíristu. Tato linie je pak protnuta vedlejším vztahem odvržené milenky a tápajícího nápadníka, zakončená pro oba hrdiny tragičtější variantou. Velkou oporou jsou především herecké výkony. Nataša Gollová střídala v českém filmu dvě tváře – rozpustilého bláznivého žabce a introvertní zasněnou dívku. Zde se jí naskytla mimořádná příležitost zahrát si obě polohy. Před rodinou a snoubencem vystupuje jako plachá, smířená Mařenka, ale v okamžiku setkání se sympatickým mladým klavíristou se z ní stává veselá a živá dívka. Otomar Korbelář vytvářel milovnické role s úspěchem až do konce války. Jeho vysoké charakterní herectví pak pozvedlo tuto šablonu na životnou a věrohodnou pozici. Ve své teprve třetí filmové roli se tu objevila Vlasta Fabianová, tradičně znamenité výkony odvedli František Kreuzmann a Růžena Šlemrová. Znamenitá je inscenace kankánové scény, která je dynamická v obrazu i zvuku. I přes drobné výhrady a fakt, že snímek občas ztrácí na srozumitelnosti, je RUKAVIČKA zajímavým filmem, který má stále co říct. A nejen pamětníkům.
Film který je přímo ukázkovým příkladem tehdejší vážné tvorby. Zcela naivní příběh, natočený i na tehdejší dobu velice primitivně (zvláště když to srovnáme co se tehdy za velkou louží natočilo za veledílo-Občan Kane). Film měl sice dobré herce, ale ani duo Gollová-Korbelář nic nezmohou proti naší tehdejší filmové řeči a způsobu psaní scénářů.
Ano, 4 hvězdičky. Ne úplné, ale přeci, ... Tento film má pro mě neopakovatelnou atmosféru. Už jen spojení Šlemrová - Gollová jako babička a vnučka... I pointa filmu je podařená, zápletka je sice naivní, ale milá. Délka filmu by mohla být kratší, na druhou stranu film nudně nepůsobí. Za zmínku stojí povedené exteriéry či hudba.
Otomar Korbelář byl milovník každým coulem, charakterní herec s uhrančivým pohledem a hlasem....tento film hodnotím tak vysoko jen kvůli němu:-) romantika na nedělní odpoledne....:-) škoda, že jsem ho nikdy nemohla vidět v divadle:-(
