Gilmour93

Pubertální vědátor a nafukovací robotická lékárnička nikterak originálně surfují na vlně superhrdinství. Jediná přidaná hodnota je propojení architektonických kultur ve fiktivním městě, jinak se jedná o další animák, co se utápí v hi-tech námětech či sci-fi zápletkách a přitom zapomíná na sílu obyčejnosti. Všiml jsem si v poslední době paradoxu, že čím víckrát padne ve filmu slovo „hustý“, tím řidší výjev je mi nabídnut..

Záběry na hodiny lemovaný orgasmus systematičnosti. Kdo si žádá herecké hvězdy, kvapíkové tempo a okázalé akční scény musí o obarveného Willise a téměř 25 let dál..

Čekejte hereckého chameleona Michaela Sheena, nečekejte ohňostroj vtipu a třeskuté zábavy. The Damned United je atraktivní pohled do zákulisí klubů anglických fotbalových soutěží na přelomu 60. a 70.let (teď by to cigáro po vystoupení z autobusu asi neprošlo), jenž ukazuje, že stejná ctižádost a ambicióznost, co stojí za vznícením ohňů úspěchů, může jejího majitele šeredně spálit. To pak tréňa třeba nesejme tlak z hráčů a oni sejmou jeho.. Docela nechápu, že se od literární předlohy i filmu distancovala Cloughova rodina, v mých očích mu byla Hooperovým snímkem vyjádřena pocta. Spíš by se měli ošívat fandové Leedsu, ale ti teď mají jiné starosti..

Béčko jako řemen z Rutgerovy útočné brokovnice, odehrávající se v Londýně za časů, kdy na místní burze rapidně stoupaly ceny akcií deratizačních firem a továren na gumáky. Strojeně drsné, neskonale naivní, s akčními scénami pochybné hodnoty a tunami klišé (kdo mi najde z daného období film, v němž je policejní šéf vyrovnaný, klidným hlasem hovořící zen-buddhista, co v návalu rozhořčení použije maximálně slova jako zlotřilec či ničema, má u mě bod a neskonalou úctu). Ztracené body vrací nejen interakce mezi glykemikem Hauerem a jeho rezervovaným parťákem, který pod tíhou okolností přejde ze slabého čínského čaje a den starého rohlíku na nervy obalující cukrové speciality, ale i třeba na žánr neobvyklé zařazení písně Nights in white satin. Mimochodem, celé to byl stejně nesmysl a totální sci-fi. Ne že bych nevěřil na třímetrové zrůdy, co přijímají lidskou DNA a strkají vyrvaná srdce do ledniček, ale jak mohlo globální oteplování přinést takovou pohromu, když podle pana profesora neexistuje..? Prostě nonsens a od Maylama falešné větičky..

Švédský mašinfíra jede po dvou rovnoběžných kolejích a těžko říct, které jsou mrazem z Moskvy více pokroucené. Ta kriminální jen sprostě kopíruje Čikatilovo řádění v Citizen X, dokonce se ani neobtěžuje změnit Rostov na Donu jako místo jeho hlavní působnosti. Ta existenciální s všude přítomným ledově sibiřským dechem tajných služeb na zátylku je zase hrozně chaotická, neučesaná a brutálně odbývá motivaci postav. Když se na konci v zabláceném lese ty dvě koleje seběhnou do jedné, srážka je nevyhnutelná (i když přídavek s novým šéfem Lannisterem a kufříky v dětských ručičkách mi zase tolik nevadily, svým způsobem to byla jedna z mála věcí se smysluplným vyústěním). Hlavní viník neštěstí je strojvůdce Espinosa, potažmo jeho nadřízení z velína, co trasu trvající pět a půl hodiny (první sestřih) chtěli stihnout za méně než poloviční čas a ta trať zkrátka nebyla na tuhle rychlost přizpůsobená..

Třeskuté mockumentary, které si toho bere opravdu hodně na paškál? Indubitably.. Od extrémních tenisových naturelů přes přehnanou britskou rezervovanost, posedlost vyhrát domácí turnaj a oddanost majestátu až po kolumbijské dodavatele vápna na lajny ve Wimbledonu. Szymanski to tam sází jak Goran Ivaniševič v době největší slávy, co na tom, že tu a tam je to tak daleko za čárou, že se ani nemusí brát Jestřábí oko (především ta šourková fixace, čekal jsem ji pak i v souvislosti se Serenou).. Pokud by Michael Sheen tímto stylem uváděl na ČT Sport diskuzní pořad, zapomněl bych i na Otu Černého..

„You cannot punch ectoplasm.“ Podobné jako Disturbia, jen pošahaného Shiu nahradilo vzpurné děvče, co má maminku v paži a otčíma na háku (někdy zahradnických nůžkách). Debutant Johnstone, inspirovaný mimo jiné klasikami jako Changeling či Legend of Hell House, dovedně osciluje mezi žánry a přitom nesklouzne do nějakých parodických laciností. Není to směšné, spíše úsměvné a že je to i komedie možná poznáte až v okamžiku, kdy se ve sklepě objeví Zach Galifianakis. Na obtloustlého ghosthuntera Amose už prý čeká smlouva ve firmě Specs and Tucker..

Chválit francouzské detektivky ze 70.let je jako nosit detektiva Venturu na policejní stanici plnou čestných neúplatných poldů se smyslem pro spravedlnost. Lino Ventura (cit pro vhodné užití amplionu) a Patrick Dewaere (při zátahu bacha na drobné po kapsách) se vzájemně doplňují a tvoří jednu z nejcharismatičtějších policejních dvojic (škoda, že druhý jmenovaný nám nedopřál více takových rolí). Konec je zvláštní, ale nebývale výmluvný. Když se kvůli klackům pod nohama nemůžete hýbat…tak se nehýbejte..

Perlman se prospal na pláži bez ochranného krému, na čelo přilepil dva špunty z demižónu, nechal se píchnout ovádem do pravačky (kdo ví, jestli její velikost nebyla potřebná k účinné autoerotice) a životní role je tady. Fajn, je to postavička s velkým potenciálem a del Toro nabízí svůj nezaměnitelný vizuální styl (Abe Sapien), ale i na několikátý pokus mně to přišlo jako sterilní, mírně infantilní projekt „vanhelsingovitého“ charakteru. Začínám si myslet, že u Faunova labyrintu toho mexického tlouštíka políbila múza a po té nevábné zkušenosti ho už nechce nikdy vidět..

Jsou dva druhy filmů o zlodějích. Buď o sympaťácích, kterým přes jejich nezákonné počínání nelze nefandit a nebo o těch, jimž přejete 20 let lásky ve sprchách Sing Singu. Toto byl ten druhý případ.. Nesnesitelnost Lawrence vyvažuje Bernie Mac, De Vito se mi zdá rok od roku menší nejen fyzicky. Totálně nevtipné a se zápletkou, kterou by vyřešil Boris Břitva a jeho příruční mačeta za pár vteřin..