Gilmour93

„The movie never changes. It can´t change. But every time you see it, it seems different, because you´re different. You see different things.“ (A taky něco "something completely different", že Terry..) Svatá pravda, 12 opic týkající se v mém případě obzvláště. Scény, kdy M.Stowe hledá na konci očima po letištní hale malého Jamese či dokonalý odkaz na Vertigo i s původním hudebním motivem Herrmanna mě po letech donutily vidět věci rozdílně a vytahuji hodnocení na zcela zasloužených pět hvězd. Mazaný lišák Gilliam ukázal, že vybičovat herce ke skvělým výkonům není zas až tak velká věda. Willise stačilo utlumit zákazem ocelově modrých pohledů a Pitta naopak nastartovat schováním cigaret..

„Brute, přestaň si hrát s tím nožem, ještě se někdo zraní.“ Brutus.. Nevím, jestli to bylo těmi Římany, satirickým tónem, popisem marného boje s úřední mašinérií, či postavou jménem Caius Tiddlus, která byla de facto Pyjus Čůrus, ale celé mi to připomnělo Life of Brian - samozřejmě v nepatrně infantilnějším duchu a náboženské korektnosti. „Lékárník“ Panoramix a vůbec celá ta galská kohorta sypačů mají štěstí, že Světová antidopingová agentura byla založena až v roce 1999..

7620 minut je k rozporuplnému přijímání obecenstvem svým naturelem doslova předurčeno, protože zkušený evropský šéfkuchař Boyle tentokrát vaří bez diskuze z vody. Sice v nádherné kuchyni, v těch nejmodernějších hrncích a na nablýskaném sporáku, ale pořád jen z obyčejné H2O, jejíž chuť už dopředu dobře znáte. Přelívá ji z menší nádoby do větší, uvádí do bodu varu, ochlazuje, cedí a míchá, mlha reminiscencí a halucinací se vznáší k digestoři, ale požadovaný chutný pokrm stále ne a ne přijít. Když už se člověku začne v hlavě cynicky přehrávat jistý song od Buty a chce varovat před cestou do muslimských zemí, kde absence některých částí těla může značit zlodějskou minulost, zjeví se závěrečný videoklip o touze nevzdat se, bojovat a žít a vy najednou zjistíte, že si Chef Danny k tomu vaření pustil z rádia nádhernou hudbu islandských Sigur Rós a posunul tím zase vše do trochu jiného rozměru. Jo, jo, naladit na rádiu ve správný čas tu správnou stanici, to on uměl vždycky na jedničku.. Když tak nad tím s odstupem času přemýšlím, nevím, zdali by někdo dokázal, i přes všechna ta negativa, natočit příběh Arona Ralstona líp, protože Nolan by tam chtěl mít lucidní sny o netopýrech, Fincher točí zásadně v noci a Kubrick je už na všechno moc mrtvý..

Pravděpodobnost, že by v hned prvním kole z každého revolveru vyšel výstřel a sázkaři by se museli rozjet ve svých Lambech a Bentleyích zpátky k domovům je velice nízká, ale matematicky ji vyjádřit lze. Ovšem dokáže mi někdo spočítat pravděpodobnost toho, že tam v nejlepším napochoduje Bursík a odšroubuje jim žárovku v pavoučí lampě s tím, že není šetrná k životnímu prostředí..? Na to by nestačila ani Kolmogorova axiomatická definice.. Ve své podstatě je 13 zcela triviální příběh, s do mrtě vyčerpaným námětem (možná jen ten Rourke tam byl navíc), zajímavými hereckými výkony (Winstone, Zayas, Shannon na "empiru") a několika menšími logickými mouchami (proč po výslechu policie třináctku nesledovala a copak asi najde pitva v žaludku kromě projektilů?), ale čert je všechny vem, hlavně že si Jason ve slušivém kloboučku rozšířil svoji sbírku plyšáků..

Pan Monk a skleněný dům strašidýlek. Nepodařená epizoda, kde se zase kňourá nad ztrátou manželky a chůva má blbé kecy. Vizuál je chválen, ale mě nenapadá proč (snad leda masky), kulometný střih trhá oči z důlků a o nějaké děsivosti si to může jenom nechat zdát. Narozdíl od Ghost Ship se tu tělo krájí vertikálně, ale ta neschopnost dodat nějaké hororové vzrušení je společná. Není se co divit, že USS Steve Beck zamířila ke dnu..

Make Michael´s Balls Great Again. War porn ukazováček směrem k Hillary, u kterého je nejvíc zarážející, jak Bayův styl zevšedněl..

Muška jenom zlatá se mu vyhýbá a tak snadno sedne na lep jako moucha. I když vypadá, že by ani mouše neublížil, jednu zabije a pozře. A pak, ač na první pohled muší váha a mouchy snězte si mě, změní se na pouličního pána much. Má to mouchy? Too much… Připadalo mi to jako Faktor strachu říznutý nějakou reality show, co uvádí Dejdar a neschopnost vyždímat ze slibného námětu něco víc iritovala skoro stejně jako ten cirkusový vyzváněcí tón. Nehledě na to, že dějové konstrukty, kdy se do „hry“ musí zapojit půl planety, abychom se vůbec dopachtili konce, mě už od dob ze střechy hopsajícího M.Douglase nějak neberou..

Dědeček Čadek na stopě fantoma, po ruce Pobožný a Draboch, v baráku Barák, doktor Chrudimský, mladej a starej Karta, do toho matka Klouzanda, drzá Fróny a vdova po Číňanovi. Orientace v postavách a jejich úmyslech probíhá tak zvolna a komplikovaně, že mě to do svého konce nestačilo vtáhnout (s výjimkou výstupů mistra Nedbala zavánějících bossingem) a jako celek to jen potvrdilo skutečnost, že noirový žánr je nepřenosný. Pozor, spoiler a zároveň smysluplné vodítko k vyřešení případu! Když se zamyslíme nad stravovacími návyky, co jediného mohlo v zinkovém obalu plout přes Janov a Alexandrii do Číny? A než mě obviníte z předsudků a orientalismu, začali si oni obsazením role pana Wang-Li!

Miike si zkrátil řetěz ke konvenčnosti a nabídl řemeslně vytříbený nástup svobodomyslné vůle na pozadí soumraku šógunátu a samurajských principů. Více než katanová řež s následky podobnými tajfunu zaujaly první dvě expoziční třetiny, ale i přes splašené počítadlo mrtvol má Takeshiho jidaigeki počin kouzelně veselou mysl. Pro milovníky žánru určitě povinnost, jenž se může honosit dokonalým zvukem, sympatickou partou pro věc zapálených hrdinů a jedním šikmookým Calverou se sadistickými sklony a zpátečnickým feudálním smýšlením. Po čerstvé zkušenosti mohu říct, že 47 je někdy méně, než 13. Tedy vlastně 12 a jeden imortální lesní duch..

Předortováno, Mos Def měl být spíše Mos Dumb a z cukrárenského závěru mě rozbolela osmička vpravo nahoře. Donner evidentně ví jak na to, ale bohužel není co. Při pročítání scénářů musí být Willis asi hodně překvapený, když nemá do desáté stránky napsanou scénu, kdy je po draku..