Ceberus

Nostalgické chřipky jsem se od prvního dílu nezbavil a i tady musím staré tříhvězdičkové hodnocení z roku 2014 po opětovném zhlédnutí (2024) přehodit na pět. Stejně jako druhý Karate Kid ani druzí Šampioni neklesají na kvalitě a přidávají další multikulturní komiksové postavičky (asijského krasobruslaře, kovboje s lasem, novou náhradní brankářku, černošského ukecaného střelce "puksmrště", latinskoamerického nezastavitelného rychlíka a hlavně druhého bijce do páru). Někdy je prostě třeba si v tom zlém světě pustit úplně jednoduchou přeslazenou pohádku, nad kterou nemusíte přemýšlet (a ani nesmíte - vyloučení hráčů bez přesilovky, změna dresů uprostřed zápasu, schování klíčového hráče do jiného dresu apod.) a která vás stejně jako první díl netrápí žádnými těžkými dramaty (ve trojce tedy jedna smutná událost je, ale celkem stručně) a naopak vám vžene život do žil typickou vítěznou hudbou. A za zmínku samozřejmě stojí opět další kratičká camea pár slavných hráčů z NHL, <SPOILER>tentokrát se dokonce na scéně mihne i samotný The Great One.</SPOILER>

První polovina filmu je taková politická a suchá (podobně na mě působil Stalin), s druhou emocionálnější polovinou se to trochu spravilo. Každopádně podobně jako když jsem sledoval Goldu, tak i tady asi bude lepší přistupovat k filmu už s nějakou historickou znalostí, jinak je to všechno celkem svižný name-dropping.

Původní staré tříhvězdičkové hodnocení z roku 2010 musím po opětovném zhlédnutí (2024) přehodit na pět - je to prostě skvěle stravitelná sladká dětská pohádka, u které jsem se křenil od ucha k uchu, když jsem se znovu seznamoval se všemi těmi kultovními postavičkami, které si pamatuji z mládí (ustrašený rozměrný brankář, vysoký bijec střelec, krasobruslařka, ukecaný brejloun, nepřijímaný cizák...) Při tomto zhlédnutí jsem si také uvědomil, že jde vlastně o začátek kariéry Joshuy Jacksona, který později vyrostl v Dawsonově světě. Zajímavé je, že když znovu vidím ten hokejový mix různé barvy pleti a dokonce i pohlaví, tak by v dnešní době film nejspíš byl hrubě osočen z přílišné hyperkorektnosti, což by mě před těmi čtrnácti lety vůbec ani nenapadlo. Asi jsem holt chytil nostalgickou chřipku poté, co mě současný seriál Cobra Kai donutil znovu projet všechny původní Karate Kid filmy, kde jsem také svá hodnocení posunul výše. Šampioni si dokonce v jedné scéně z Karate Kidu utahují, ale - byť to bude znít kýčovitě - tak obě série filmů velmi dobře fungují v předávání pozitivních poselství nejen mladým divákům.

Američani prostě emoce ve filmech umějí. Will Smith si sám našel, odprodukoval a odehrál tento silný příběh o nezdolné píli a cílevědomosti. Netušil jsem, že otec Williamsových byl o jejich budoucnosti až tak skálopevně přesvědčený. Nikdy jsem nerozuměl tomu, proč je podobný Rocky tak populární, když scénáristicky jde o příběh jak od puberťáka. To naopak Král Richard je natočen s precizností samotného Richarda Williamse - jednotlivé scény mají svůj smysl pro rozvoj postav, které se chovají uvěřitelně a dávají divákovi důvod jim fandit - film má prostě plán, kudy chce jít a kam chce dojít. Také na rozdíl od Rockyho umí předat rozumná životní poselství (tak trochu Karate Kid). Smith navíc zjevně svou postavu studoval, protože tady nehrál jako obvykle sám sebe. Životopisný film o utiskovaných černoších, kteří prorazili do světa, je už jen svým tématem zcela zřejmý Oscarový bait, mno nakonec nominaci proměnil jen sám Smith (byť si přebírání ceny osudově znechutil předchozím fackováním Chrise Rocka). Jelikož je to film o otci, tak dává smysl končit film ještě v teenagerských letech obou sester. Každopádně od amerického filmu nečekejte žádný jiný než sladký konec, jak to má být. Chcete-li pokračovat v inspirujících životopisných sportovních filmech, doporučuji Nyad.

Nerozumím zdejšímu nízkému hodnocení. Na jaký film všichni ostatní vůbec koukali? Očekávali snad nějakou těžkou filozofickou myšlenku a sedm nečekaných zvratů? Film do puntíku plní to, k čemu je určen - nenáročná akční výplachovka, která i dobře vypadá, nic víc, nic míň. Jediné, co tomu chybí do pěti hvězd, je to, co má navíc první Smrtonosná past - dardu vtipných hlášek. Mimo to jde ale o vzorovou čtyřhvězdičkovou vizuálně výplachovou Dwaynovku (San Andreas, Rampage). Pokud jste hltouni moderních amerických blockbusterů jako já a přemýšlíte, že si doplníte vzdělání zkouknutím dědečka tohoto filmu, Skleněné peklo s Newmanem a McQueenem, pak vás varuji, že je to skutečně film ze sedmdesátek, takže ze speciálních efektů nebudete úplně nadšeni (ale pyrotechnici se vyřádili).

Z nějakého důvodu mi film přišel poměrně suchý a vleklý, tak nějak be emocí. Takže ani taková herecká kapacita jako Robert Duvall neměl šanci s tím cokoli udělat.

Zucker & Abrahams & Zucker jakožto trio ZAZ (ať už spolu nebo zvlášť) mají za sebou plno velmi kvalitních komedií (Připoutejte se, prosím! včetně pokračování, Přísně tajné!, Žhavé výstřely včetně pokračování), přičemž všechno začal seriál Police squad!, odkud vlastně poručík Drebin je. A Bláznivá střela (včetně pokračování 2 a 1/2 a 33 a 1/3) také patří do jejich zlatého fondu tohoto typu bláznivých absurdních komedií. K páté hvězdě by tomu chyběla očista od těch pár trapných sexistických a fekálních vtipů (prdění do mikrofonu, zalehnutí královny, sedění na Nordbergově tváři, nahé sochy). Nikdy nepochopím, proč mají tak kvalitní autoři potřebu vymýšlet něco tak přízemního, když po celý zbytek filmu ukazují, že mají na víc - puberťáci by se asi holt nezasmáli, kdyby ve filmu nebyl alespoň jeden prd. "Khan" ze Star Treku jako záporák je pak jen třešnička na dortu.

Po Districtu 9 a Chappiem začínám poznávat syrový rukopis Neila Blompkampa. Známé tváře mezi záporáky (dvě F, Fichtmer a Fosterová) byly třešničky na dortu. Pokud chcete vidět podobně živé roboty, můžete si dát již zmíněného Chappieho, Automata nebo Stvořitele. Pokud chcete jiné revenge story radiací zasažené hlavní postavy s pár dny života, zkuste Kate. A pokud chcete akci na vesmírné stanici, vřele doporučuji Útěk z MS-1.

Výprava a kostýmy jsou standardně kvalitní. Zvířátka jsou sice plastové figurky, ale aspoň je to v tomhle konzistentní (nedávno jsem viděl Za humny je drak a tam se tragicky střídá děsný reálný model s animací). Celou dobu jsem nevěděl, jestli král chce nebo nechce, aby Jiřík uspěl - na jednu stranu mi zadává zcela nemožné úkoly, ale na druhou stranu ho upřímně chválí při splnění. Mno a taky je vtipné, že Jiřík vlastně ani jeden úkol nesplnil sám. 😛 Jinak na můj vkus příliš muzikální.

Virtuální efekty draka už tak 20 let překonané, ze zamilovaných dvojic mi reprezentativní přišla jen dcera uhlíře.