lausik

Dvoudílný film se v původní metráží skládal z 2451 a 1949 metrů filmu. Na konci padesátých let byla uvedena do distribuce režisérem Martinem Fričem zkrácená verze o délce 3064,7 metru.

Filmování probíhalo za účasti expertů z ministerstva obrany.

Marseillské exteriéry byly natáčeny němě, pouze s Josefem Rovenským a Janem Fehérem. Synchrony a česky mluvené scény byly natočeny v zimě 1932 v Ateliérech AB na Vinohradech.

Film končí diskusí o vině. V dobovém popisku je však ještě scéna, při níž nesou na nosítkách mrtvé tělo jedné z obětí srážky - Marty (Jiřina Šejbalová), která tak tragicky odčinila svoji vinu. Pavel (Otomar Korbelář) si odvádí svou ženu Evu (Nancy Rubensová).

Původní název hry Paličova dcera byl Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera.

V tanečním čísle je nafilmována spodní polovina těla tehdy slavného tanečníka Scherriera.

Román "Ta naše XI." H. G. Rubella vycházel v Pražském ilustrovaném zpravodaji.

Již na sklonku roku 1943 byl film uváděn v Českých Budějovicích, v Lounech a v Pardubicích, premiéru měl přitom až 14. 1. 1944.

Ňorkova muzika hrála ve složení:Jan Ňorek, zvaný Janiga (primáš), Jan Ňorek st., Jura Ňorek, Martin Tomešek, zvaný Mezar, Pavel Kučera, Jan Tomešek a Martin Ňorek, zvaný Ňoreček. Miškeříkovi hudci pak hráli ve složení Martin Miškeřík (primáš), Tomáš Kohút, František Miškeřík, Pavel Kohút, Cyril Šavara, Pavel Trn, František Trn a František Miškeřík st.

Všechny role byly obsazeny neherci, konkrétně studenty a obyvateli Velké nad Veličkou.

Film byl uveden na IV. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1936.

Kroje zapůjčili obyvatelé Vlčnova, zejména poštmistr pan F. Zemek.

Ve filmu je použito 300 metrů dokumentárního materiálu z vojenských manévrů československé armády a jízdy.

V úvodu jsou použity záběry z dokumentárního filmu bratří Deglů Legionáři. 

Ve stejných dekoracích byla zároveň natočena pohádka Labakan (1956).

Jedná se o první česko-bulharskou koprodukci. Se stejným štábem a stejným obsazením v menších rolích byla souběžně natočena i bulharská verze. Přeobsazeny byly role Širína (Emilija Radeva), Mechmena Banu (Ženi Božinova) a vezíra (Andrej Čaprazov).

Jedná se o první ze série vlasteneckých filmů natočených těsně po vyhlášení Československé republiky v roce 1918.

Film byl natáčen převážně za okupace v roce 1944, dokončen byl až po válce.