Jino

Na české poměry rozhodně kvalitní film, o to víc, když v něm nejde o komedii, nýbrž o povedené, a teď si troufnu říct, že i ve světě konkurence schopné, drama, které je podpořeno výbornými hereckými výkony, v čele s vynikajícím Markem Danielem. Film mě vtáhl do děje, samo sebou i díky kameře a hudbě, působivě stísňující dobovou atmosférou, jenž spolu se zajímavým námětem s německou okupací v pozadí příběhu, dělají z Protektora podívanou nečeských (patrioti prominou) rozměrů. 85%

Ze začátku je to takové zmatené, až jsem měl pocit, že sleduju pokračování něčeho, co bylo naznačeno v předchozí části. Naštěstí Cronenberg začal dosazovat informace včas a mě nakonec přesvědčit o schopnostech Scanners. Není to rozhodně nejlepší režisérův počin, ale za tu scénu s hlavou a zejména díky působivému výkonu Michaela Ironsidea, který mě mimochodem překvapil i svými vlasy, dávám 70%.

Dvěma minulým dílům se to sice nevyrovná, ale Statham je prostě borec a táhne jinak podprůměrné pokračování, alespoň na ten průměr, který stejně jako minulé díly, hodnotím třemi hvězdami - je to však stále ten široký rozměr béčkového akčního snímku se zajímavými souboji v Stathamově podání.

Zapnu telku a zrovna začíná nějaký film s názvem Rest Stop: Don´t Look Back . Říkám si, tohle z někama znám, nějaký film se jmenovkou Rest stop už jsem jednou viděl, ale za boha si nemůžu vzpomenout na detaily. Vybavují se mi jen útržkovité vzpomínky o čem to vlastně ve zkratce bylo - byl tam nějaký záchod, ženská a jeden týpek, co jezdil v káře... tak úspěšně jsem zapomněl na první díl. No, ještě, že je tady druhý, který mi ho připomenul, i když ho čeká patrně na sto procent stejný osud jako ten předešlý. Dva blízcí přátelé a rodinný příslušník jednoho z terorizované dvojice z jedničky se vydávají za zjištěním okolností jejich zmizení a stejně jako oni, narážejí na setkání s podivným chlápkem, libujícím si v krvelačném trápení svých obětí....a že potrápil i mě. Tvůrci zešíleli a do filmu se kromě reality dostávají i přízraky, s nimiž série odpočívadel dostává jakýsi divný náhled na obě dvě zápletky... Alespoň, že je to v průběhu několikrát naznačeno, vysvětleno a třikrát podtrhnuto, jinak bych to asi nepochopil!?!!. Hodnocení dávám v podstatě stejné jako jedničce, i když ta byla celkově přímočařejší a o něco lepší, ale tady byla zase podařená scéna s hřebíky a při skutečnosti, že jsem měl tu čest mít artroskopii kolene, se mi udělalo tak trošku ouzko v krku.

Po dlouhé době komedie u které jsem dobře pobavil a na konci si řekl, že to rozhodně stálo za to. Způsob vyprávění, kdy se tři chlapáci snaží dopátrat pravdy o prochlastané noci v Las Vegas a ještě k tomu najít ztraceného kámoše, je výborně zvolený a prakticky hned od prvního přípitku na střeše mi nepřipadalo, že by Pařba ve Vegas polevovala. Ona se prostě perfektně rozjela a skončila až v závěrečných titulcích ... a i tam je se na co dívat. Zvlášť když trapnost teenagerských komedií má zde zakázaný vstup. Postavy jsou dobře načrtnuty a scénář z jejich trefných charakterů těží po celý snímek co to dá. Rozhodoval jsem se mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale protože při dnešní záplavě ztrapňujících se amerických komedií (převážně ty s teenagery), kdy je těžké najít zábavně vtipnou podívanou (nevím, možná jen špatně hledám), se mi tato jeví jako hodně, ale hodně příjemným překvapením, tak nakonec dávám plný počet, i když by ty čtyři slušely Hangoveru možná víc.

Oddechovka v režii rodiny Waynsových dopadla vcelku očekávaně. Spoustu trapných fórků, jimž jsem se odmítal smát, sem tam vystřídají občasné záseky, u nichž jsem se uculoval rád a s radostí. Jen je možná škoda, a proto jsem si asi ten film moc neužil, že tato komedie paroduje taneční filmy, které jsem vůbec neviděl (maximálně z ukázek nebo reklam) a ani se na ně dívat nehodlám.... v tomto směru si vystačím s Hřísným tancem. Slabých 30%.

V tomto subžánru hororu je jen jeden pán, který si může dovolit takovým způsobem rozšiřovat zaběhnutá pravidla a posouvat je s uctivou poklonou a uznáním někam dál. Aby taky ne, když je sám stvořil. Ano, George A. Romero tady vládne a může si dělat prakticky co chce a já mu to vždycky budu spokojeně žrát, i když už ty nejlepší zombies léta u něho odvál čas. Příběh jako vždy proti sobě staví oživlé mrtvoly a přežívší lidi, kteří jsou opět nebezpečnější spíš sami sobě než, že by měli problémy s pohybujícími se zbytky těl... ostatně jako vždy - i tady pak Romero poutá svou pozornost na mezilidské vztahy a nějakou tu kritiku lidské destruktivní povahy. A s přirovnáním, že mince má sice jednotnou cenu, ale dvě úplně odlišné strany, rozděluje George přežívší na ty, jenž chtějí svět, přesněji ostrov zbavit zombies pomocí rány do hlavy a na ty, kteří jej chtějí udělat bezpečným zase jiným způsobem - zabezpečit chodící mrtvoly a nechat je pro případ, že by se našel lék pro jejich vražedný apetit na lidské maso. Jak už je však u Romera taktéž zvykem, tyto vztahy doplňují různé gore srandičky a schopnost zombies naučit se zase něco nového. V kostce je to sice jen Romerova vykrádačka sama sebe, ale jak jsem podotkl, on si to může s ledovým klidem dovolit a já budu stejně vždycky řvát, ať si klidně natáčí další a další ... of the Dead, protože tyto horory jsou úplně někde jinde a o krok napřed než většina ostatních zombie filmů. 65%

Dlouho, dlouho jsem otálel se zhlédnutím tohoto snímku. Měl jsem strach, že ho dostatečně neocením a stane se pro mě jen něčím divným, co mi stačí vidět jen jednou s cílem toho, abych si mohl vedle jeho názvu konečně udělat fajfku označující "zhlédnuto". Naštěstí tomu tak není. I když Dellamorte Dellamore je tak trochu divným filmem a svůj rest jsem tímto už splnil, rozhodně nejedenkrát neunikne mé pozornosti ani v budoucnu. Slovo realita či představa, popřípadě sen totiž ztrácejí hodnotu za přítomnosti hlavní postavy (výborný Rupert Everett), jejíž práce spočívá v navrácení oživlých nebožtíků do jejich dvěstědvacet centimetrů hlubokých domovů... a je mu jedno, čím to nakonec bude, zda-li pistolí nebo lopatou. Důležité je, že já se na jeho vizuálně nádherném hřbitově bavil perfektně. A to i díky výtečné kameře, oku lahodícím maskám, hudebnímu podkladu nebo Soaviho režii, jenž úspěšně mixuje několik žánrových prvků do ojedinělého a odvážného díla, které mě na konci totálně odzbrojilo a nechalo chvíli přemýšlet s tím, že tohle chci vidět rozhodně ještě jednou, tentokrát za přítomnosti pointy.

Pěkný příběh o mladíkovi, který svou vlídností k ostatním nalézá vlastní životní úděl. Herecké výkony v čele s Tobeyim Maguirem vévodí spolu s výborným scénářem tomuto snímku a ačkoliv se mi zprvu zdálo, že hlavní myšlenku budu hledat marně, děj ji nakonec sám nabídne vskutku nenásilným, ale o to poetičtějším způsobem, takže nakonec nemůžu být nespokojen (na plný počet to však bohužel není).

Povedený povídkový horor, jehož jednotlivé příběhy neklesnou díky délce (každý okolo slabé půlhodinky) pod hranici průměru. První, v němž sehraje roli nevěra krásné paničky a faktu, že její manžel o těchto záletech ví, ale jaksi mu jeho plán na odplatu nevyjde, je nabitá působivou hororovou atmosférou (80%). Druhý, kde hraje hlavní roli malá opička, je zase ukázkou vlivu zákeřného zvířete na přeměnu osobností v jedné láskyplné rodině (70%). A nakonec třetí, jehož hlavní postava má předtuchy o sériových vraždách jednoho pomatence v masce ošklivé babky (60%), je sice ze všech nejslabší, ale opět mu hraje do karet ona milosrdná délka, takže jsem se v podstatě ani u jednoho dílu nestihl nudit... navíc je to vše podkopáno komediálním žánrem, který výslednou zábavu rozhodně nekazí. 70%