Dům ďábla (festivalový název)
-
House of the Devil, The
Horor / Thriller
USA, 2009, 95 min
Režie:
Ti WestHudba:
Jeff GraceObsah
-
Dům ďábla patří mezi kriticky nejlépe hodnocené horory roku 2009, přičemž tuto pozici získal díky tomu, že se rázně straní všech neduhů současné žánrové produkce. Naopak představuje programovou nostalgickou cestu do doby, kdy ještě horory nebyly hnané za prvoplánovým efektem pomocí dravého tempa, excesivních senzací či prvoplánových lekaček. Zasazení děje do 80. let minulého století motivuje nejen účesy a kostýmy postav, ale také celou stylovou paletu filmu. Dům ďábla tak není retro či pocta, ale originální a pečlivě promyšlený počin, kde osmdesátkově nedramatická kamera a prostota postav pomáhají budovat napětí, které se pomaličku stupňuje až na samou míru únosnosti. Vyprávění vychází z rozšířené pověry z osmdesátých let, že existují satanistické kulty, které unášejí děti pro své brutální obřady. Zdánlivě obyčejné trampoty pohledné studentky, která ve finanční nouzi odpoví na strohý inzerát na hlídání dítěte, získávají v tomto kontextu zlověstný nádech. Delikátně hrůzostrašný Dům ďábla je nejnápaditější a také řemeslně nejvytříbenější původní americký horor posledních let, byť musíme opakovaně připomenout, že spíše než otrlého diváka si žádá trpělivé a vnímavé publikum, které na oplátku odmění intenzivním zážitkem. (Festival otrlého diváka) -
Samantha študuje v druhom ročníku na vysokej škole. Zúfalo si potrebuje zarobiť peniaze na byt, tak príjme prácu opatrovateľky u manželov Ulmanových v starom viktoriánskom dome hlboko v lese. Jej najlepšia priateľka Megan má podozrenie, že je tam niečo v neporiadku a neochotne ju púšťa na noc do domu, ešte práve keď je zatmenie mesiaca.
Samantha si pomaly uvedomuje desivé tajomstvo rodiny Ulmanovych - ona má byť krvavou obeťou v ich satanskom rituáli. Pre dievča sa začína boj o holý život. (helljahve) -
Samantha Hughes (Jocelin Donahue) se nechá zaměstnat v obrovském starém domě na hlídání dětí. Je jí za to přislíbeno dva tisíce dolarů a taková příležitost se přeci nemůže nechat jen tak plavat. Nastoupí do práce přesně v noci, kdy má vyjít úplněk. Vše se zdá být v pořádku, dokud se v domě nezačnou dít podivné věci. Majitelka domu je prapodivná, dům skřípe a něco nekalého v něm vězí. Samantha po čase zjistí, že její nástup do práce za tak nehoráznou sumu peněz má své opodstatnění a že se schyluje k satanskému rituálu, ve kterém bude kapitulovat právě ona. Přežije noc plnou hrůz? (.killer.)
-
Píše se rok 1980 a mladá vysokoškolská studentka Samantha má finanční problémy. Rozhodne se proto přijmout podivnou nabídku a jeden večer postaršímu páru hlídat dům. Jenže ten večer se nevyvíjí zrovna podle jejích představ. Obrovský starý dům na samotě skrývá víc tajemství, než by mohla vůbec tušit. (Chatterer)
Komentáře uživatelů k filmu (203)
-
POMO
Poctivo budované napätie. Na tak čistú hororovú hru už dnes ani nie sme zvyknutí (paranormálne aktivity sú pôsobivé, ale sú blaf). Snímka zahanbuje všetky domy a amityvilly, a v perfektne vystihnutých osemdesiatkových šlapajách vzdáva poctu jednej historicej etape žánru. Škoda len toho záveru, ku ktorému sa posúva tak sústredene a s toľkými rastúcimi očakávaniami v divákovi, ktoré nedokáže naplniť, nieto ešte preplniť.(5.12.2011)
-
Matty
Za 400 dolarů bych se taky čtřičtvrtě hodiny procházel prázdným barákem. Inu, touha po penězích mládež napříč lety neopouští. The House of the Devil je sympaticky poučené dílo (častá sebereflexe žánru), které se vrací třicet let zpátky a nabízí něco diametrálně odlišného, než většina dnešních MTV hororů. Schválně nezačíná lekačkou a není prokládána sekundovými flashbacky na něco hnusného. Strašidelné momenty jsou donekonečna odkládány, ale protože se jakožto hororoví diváci chceme bát, mnohem větší děs díky tomu budí i scény v podstatě neděsivé (nikdy dřív jsem sebou necuknul při pohledu na ostříhané vlasy). Důsledné osmdesátkové stylizaci podléhá prostředí, chování protagonistky i kamera. Dlouhé záběry, znepokojující úhly, detaily znemožňující nám mít přehled o prostředí. Poctivá práce, žádná prvoplánová hra na efekt. Rozpaky vzbuzuje až finále, zbrkle dohánějící po celou dobu zanedbávané. Větší radost by mi udělalo provokativní „vyšumění“ do prázdna, utnutí v tom nejlepším. Na druhou stranu, trpělivost si žádá své ovoce a bez eklektické patnáctiminutovky by se The House of the Devil ani nemohl nazývat hororem. 80% Zajímavé komentáře: JFL, Němi, sidzej(1.8.2010)
-
Rob Roy
Nejstylovější horor roku. Bavil jsem se osmdesátkovými elementy a zároveň jsem byl podělaný strachy, přesto, že se tam většinu filmu naprosto nic neděje. 90%.(29.11.2009)
-
J*A*S*M
Tak tohle si jednou za čas nechám líbit velice rád! Skvělá napodobenina atmosférických (okultních) hororů z přelomu 70. a 80. let. Od hudby, přes titulky, až po určité milé scénáristické berličky (Co udělá hrdinka v klíčový moment? Ano, ... - nechci spoilerovat). Pro člověka zvyklého na moderní horory, kdy divákovu pozornost probudí každých pět minut nějaká laciná lekačka, je tenhle film peklem. V příjemném i nepříjemném slova smyslu, záleží, jak se k tomu kdo postaví. Atmosféra se buduje v dlouhých záběrech, v nichž hrdinka velice pomalu prochází prázdnou barabiznou, nikde nic, jen tísnivá hudba a sem tam nějaký prapodivný zvuk. A ne a ne něco vybafnout. Někdo u toho usne (imho většina diváctva), někdo naopak bude napjatý jak struna. Podle hodnocení je očividné, do které skupina spadám já. Závěrečná divácky vděčnější "akčnější" patnáctiminutovka je poměrně sympatickým způsobem přestřelená, atmosférické inferno z prostřední části však nepřekonává. Na přelomu 4 a 5 hvězd ... až se mi to uleží, tak možná zvýším. Edit: Ano, zvyšuju. House of the Devil je jeden z nejzajímavějších hororových filmů roku. Horror movie of the year(31.10.2009)
-
Shadwell
V následujícím textu představím speciální dělení kinematografie, které vychází ze vztahu mezi divákem a filmem. Toto osobité a odvážné řešení volím na základě faktu, že film získává oprávnění své existence až ve vztahu k divákovi. Bez diváka film neexistuje. Je jen kotoučem celuloidu, nebo houfem jedniček a nul. Hlavním kritériem tak bude způsob a míra zasažení diváka sledujícího film. Diváka si lze představit jako fyzickou osobu a film či filmovou fikci jako dům, do něhož divák vstupuje. Vzhledem k tomu, že The House of the Devil ze subžánru „strašidelných domů“ nepokrytě čerpá, využiji toho a celý systém na něm prakticky ukáži a ověřím. ____ V první fázi začíná divák před domem-fikcí a oknem nahlíží dovnitř. Přitom je od dění v domě ostře oddělen. V druhé fázi přichází divák blíže ke dveřím a ocitá se prahu mezi vlastním světem a světem filmu. Ve třetí fázi konečně vstupuje do domu a odhaluje svět filmu okem a pohledem. Ve čtvrté fázi dochází k bezprostřednímu tělesnému kontaktu diváka s filmem, film je jím recipován somaticky, celým tělem. V páté fázi posiluje tělesný aspekt zvuk. Divákovo zakoušení filmu se radikálně přesunuje do nitra těla a důležitou pozici získává prožitek prostoru. V poslední šesté fázi je přechod z venku do domu dokončen. Film je situován do lidského mozku a ducha, důraz je kladen na to, že film pro diváka vzniká až mentálním zpracováním a na vazby mezi filmem a lidskou psychikou. Tolik ke vztahu diváka a fikce. Druhým vztahem rozumíme vztah diváka a kina, respektive vstup z venku do budovy kina a dále až do sálu, který první vztah kopíruje, jen s tím rozdílem, že se odehrává celý ve skutečnosti. Třetí a poslední vztah je vztahem postav a fikce, zde hlavní hrdinka Samantha vstupující z venku do strašidelného domu; tento vztah opět principiálně kopíruje první vztah. Podstatné je, že nenaplnění každého ze vztahů znamená problém. Nenaplnění prvního vztahu (divák/fikce) zanechá znepokojeného diváka postávat vně příběhu. Nenaplnění druhého vztahu (divák/kino) zbavuje diváka těla. Divák v takovémto případě sleduje film nejčastěji z domova, a protože není po cestě do kina unaven, nevnímá své tělo tak intenzivně. Připravuje se tím ale nejen o možnost absolvovat vzrušující přechod z první fáze na šestou, tj. transcendovat z těla na mysl, nýbrž i o možnost rozehrát transgresivní (tělesný) prožitek jízdy na horské dráze, který se stal častou metaforou diváckého prožitku hollywoodských spektáklů posledních třiceti let. K nenaplnění druhého vztahu dochází ale i tehdy, sleduje-li divák film z nějakého zastrčeného, ošuntělého artkina, následkem čehož nemůže prodělat kodifikované rituály zpřístupnění jako chůzi po puntíkovém koberci ve foyer z mramoru prokládaného zlatem, zářivé barvy, technické vymoženosti, výlohy oslovující zákazníky apod., které provází fyzické překročení prahu do jiného časoprostoru, časoprostoru představení. Nenaplnění třetího vztahu (postavy/fikce) je klíčové pro fungování fikce, neboť nejistý vztah postav a světa, v němž se nacházejí, je asi to nejvíce traumatizující, co může nastat - konkrétně zde vstupuje hlavní hrdinka Samantha z reality do fantasie podivného domu, ale po té, co se ukáže, že fantasie je drsnější a krutější než realita, neboť nikdo z nás nedokáže čelit snům a přízrakům, touží se hrdinka vrátit zpět, zádrhel je ovšem v tom, že po dezintegraci fantasie nedostane ihned realitu, nýbrž cosi jako hrůzný předěl, protože po té, co se rozpadne představa, nezbude realita, ale hrůzyplný šev či rána. Tento šev nastane ve filmu úplně na konci mezi 86. a 88. minutou. Tentýž případ přetrvávajících sil zla, které se vlamují do happy endu, nalézáme v pařátu z Carrie nebo v obživlém Karlovi na konci Die Hard. Kombinace všech tří vztahů dává každopádně tyto možnosti: 123, 023, 103, 120, 003, 020, 100, 000. Kde nula znamená, že stav nenastal. Filmy typu 123 jsou mainstreamové (neznemožňují divákovi vstup do filmu, slibují fyzický prožitek v kině a zapojují postavy plně do fikce), oproti tomu filmy typu 000 jsou náročnější. Obě tato maxima (123 a 000) provází multiplikační efekt, který mezi sebou všechny tři vztahy kumulativně pronásobí a vede k větší spokojenosti diváka. Naopak filmy typu 023 nebo 100, charakterizované kontradikčním efektem, experimentují, například sice dovolí divákovi čistý vstup do fikce, ale odmítají totéž povolit postavám. Riskujíc, že se znelíbím sluchu plytkých cinefilů, dovoluji si nyní prohlásit, že čisté artové filmy (000) jsou mnohem méně komplexní, nezištné a průkopnické než výrazně sebereflexivnější a divácky nepohodlnější filmy typu 120 nebo 020, chcete-li filmy postmoderní či postklasické, které na multiplikační efekt vsázet nemohou a o to víc musejí investovat do neokoukaných vyjadřovacích prostředků a počítat s dispozicemi, v nichž se divák před a během sledování ocitá.(1.1.2010)
-
EdaS
Absolutně dokonalá stylizace do osmdesátkového hororu. Nostalgie jak sviňa.(4.12.2009)
-
BadoXXII
Aké jednoduché je vrátiť sa atmosférou do hororov 80. rokov! Vtedy sa točilo jednoducho úplne inak. Miesto rýchlych strihov a množstva očakávaných a lacných lakačiek sa kládol dôraz na budovanie atmosféry už od začiatku filmu. Možno to má pomalý rozjazd, no zvedavosť ako sa dej bude vyvíjať je veľmi veľká. Po príjazde hlavnej hrdinky do domu som spozornel a od filmu som sa nevedel odtrhnúť. Aj keď sa vlastne vo filme nič poriadne v prvej polovici nedeje, natočené je to brilantne. Strach z neznáma, pochybnosti, vnútorný nepokoj a napatie som pociťoval neustále. Stále sa to stupňovalo až do akčnejšieho finále. Vymyslené je to celé naozaj veľmi dobre, ale po skončení filmu som si hovoril, že keby tvorcovia pritlačili na pílu viac a už skôr, vystrašil by ma tento horor oveľa viac. Z jednej strany som bol spokojný s kvalitnou robotou (atmosféra filmu je neskutočná), no na strane druhej mi bolo ľúto toho veľkého nevyužitého (strašidelného) potenciálu. Som však veľmi rád, že niečo takéto v dnešnej dobe vzniklo. Po dnešných hororoch plných rýchleho klipovitého strihu, tuposti, lacných lakačiek, bezhlavého násilia a vrážd pôsobí The House of the Devil ako balzam na hororovú dušu.(7.11.2011)
-
Pumiiix
Jeden z nejlepších nových hororů, který jsem měl tu čest vidět. Atmosférický horor ve stylizaci 80 let. Který svým účelným tempem udržuje napětí a připravuje diváka na „kulervoucí“ finále. Doporučuji.(6.3.2010)
-
Slasher
Poctivý 'haunted-house' horor, rozvážný a minimalistický, natočený v 80's retrostylu. Špička v pozvolném budování atmosféry a jejím houstnutí od samého počátku do vyvrcholení těsně před koncem. Škoda zkazit si to netrpělivostí...(23.2.2010)
-
Shit
Ti West absolutně geniálně vystih atmosféru i zpracování hororů z 80tých let, chvilku jsem měl dokonce pochybnosti jestli to fakt z těch 80tých let neni, každopádně West si z nich převzal i to typický hodinový čekání než se něco pořádnýho stane, ale to ani tak nevadilo, atmosféra se tu stupňuje, začáná to být každou minutou napínavější, ale pak to West bohužel zadrbe debilním zakončením a jako celek to hned působí o polovinu horším dojmem.(21.1.2011)
-
Mr.Apache
Po zmínkách o 80's retru, dokonalé stylizaci do osmdesátkového horroru a tak všelijak podobně, jsem čekal něco úplně jiného. Tato televizní inscenace mě věru moc ne(po)bavila.(20.2.2010)
-
Flipnic
Trapná nuda hrající si na oživení 80.kových klasik "temných domů", která se snaží možná strašit, ale pouze nesmyslně nudí ... Předkládá divákovi indicie, aby si ten stále říkal "O co tady sakra jde?!", aby se v posledních 20 minutách změnila v naprosto trapnou a opět nesmyslnou krvavou řezničinu. Samotný závěr je až uboze neoriginální a dokáže tak akorát naštvat ... kdy si divák řekne "a kvůli tomuhle jsem byl 90 minut přilepenej na obazovce?". Kdyby film alespoň pořádně budoval atmosféru, ale prostě se mu to nedaří ... Nic moc, tohle mne prostě nebavilo ani nezaujalo ...(13.2.2010)
-
Ingrid
Malý zázrak, který v záplavě dnešních vizuálních efektů a odporných digitálů nemá šanci oslovit generaci náctiletých, ale pro (trochu odrostlejší) milovníky oldschoolovek bude balzámem na duši a nadějí do budoucna, že se snad ještě mohou těšit na neuspěchané, atmosférické výtvory. Jak píše JFL navíc to ani není věrná kopie 80tých let, ale něco víc, něco nového, snad i atraktivnějšího. Hodně horrorů v 80.letech zabilo, že polovinu zaplnily dosti pofidérní dialogy, ale na to tady, v ďáblově domě, není naštěstí vůbec prostor. Moc příjemná podívaná.(28.12.2009)
-
Darren
Jo, stylizace docela dobrá, nic to nemění ale na tom, že jsem u toho málem chcípnul nudou. A nejen nudou z toho, že se tam ze tří čtvrtin stopáže neděje vůbec nic, ale hlavně z toho, že když už se tam něco děje, tak to stojí za houby, protože to všechno už znám odjinud a líp... Ruchů vykradených ze Shining jsem si všimnul sám?(11.9.2010)
-
JFL
Na "The House of the Devil" se zpravidla oceňuje především věrná stylizace do formy osmdesátkových hororů, ale již méně se zdůrazňuje, že tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Ti Westem nevytvořili poctu či reminiscenci na styl minulé doby. Jejich práce se stylem a postupy žánru je mnohem konstruktivnější, ostatně jistým důkazem může být fakt, že film vůbec neobsahuje žádné odkazy na starší tituly. Toto není retro, neboť retro ze své podstaty je jen módní osvojení něčeho, co bylo módní dříve. "The House of the Devil" by i v 80. letech byl naprosto originální a strhující film. Zvolený styl zde umožňuje, aby se diváci přijali vyprávění, které je diametrálně odlišné ode všeho, co dnes v hororu vzniká. Namísto dravého tempa, excesivních senzací či prvoplánových lekaček zde přichází až delikátně budované napětí. To de facto stojí na převrácení základního principu hororů – zpravidla totiž cosi neuchopitelného vstupuje do každodenní existence postav, tentokrát ale obyčejná postava vstupuje do neuchopitelného hororového domu. Hrdinka se v domě, kam přišla na základě inzerátu na hlídání dětí, chová naprosto přirozeně (lépe řečeno typicky pro hrdinky filmů 80. let, takže volá kamarádce, kouká na televizi, jí pizzu a tancuje na hudbu z walkmanu), ale právě prostředí, do něhož vstupuje je neuchopitelné. Vyprávění dává divákům více informací než hrdince a tak napětí vyvstává z toho, kde se hrdince něco stane či kdy objeví to, o čem diváci již vědí. Většina záběrů z prostředí titulního domu je kompozičně pojatá tak, že okolo hrdinky je ponechán velký volný prostor, který ji jakoby ohrožuje – to nejen v převládajících větších záběrech, ale i v polodetailech a detailech. Ačkoli film stojí na stylu a většinu času se doslova nic neděje a pouze se buduje napětí, má film i chytrý scénář, jehož poučenost žánrem se projevuje jakoby mimoděk (třebas tím, že se hrdinka nechová jako typický žánrový moula a při vstupu do neznámého prostoru si vždy rozsvítí). Nadšení zámořské kritiky je tentokrát naprosto oprávněné - "The House of the Devil" je nejnápaditější a také řemeslně nejvytříbenější původní americký horor posledních let.(10.11.2009)
-
Morien
odpad!Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Ne. Ne. A snad nejhorší věc na tom filmu byla, že mi ho kamarádi doporučili.(3.4.2012)
-
Dan9K
S výjimkou trochu rozporuplného konce, asi nejnapnutější horor, co jsem viděl, za což můžou zejména tři věci - nevíme vůbec, čemu hlavní postava čelí, posloucháme hodně exponovanou hudbu a hlavně, z ostatních hororů jsme zvyklí, že "to něco" (například lekačka) přijde mnohem dřív a jelikož nic nepřichází a pořád cítíme, že to přijít musí, jsme nataženi jako struna (jsme-li pozorní). Očekávání nějakého typického osmdesátkového hororu může způsobit zklamání, nedoporučuji, House of the Devil na mě působilo mnohem seriózněji. Po emoční stránce snímek podpořili i 4 zkurvení diváci v sále kina Aero, co nebyli schopni zavřít hubu na déle než půl sekundy. Omlouvám se za svůj výlev, ale pořád je to přijatelnější než vražda :-)(13.2.2010)
-
Xmilden
Zvláštní atmosférický horůrek, který si zakládá na budování atmosféry, oproti dnešním lekacím hororům tedy velice vítaná změna. Brouzdání osamělým domem ještě nikdy nebylo napínavější. Pro mě ale film na jedno podívání, který působí celkem skromně a vystačí si bez jakýchkoliv speciálních efektů.(6.3.2010)
-
petero
Podarené satanistické retro. Ono sa toho vo filme až tak veľa nedeje, vlastne sa čudujem ako ma to dokázalo vtiahnuť do deja, ale to bude zrejme tou zvolenou formou a typovo dokonale vybranou Jocelin Donahue (cena za Best Actress na Screamfest je zaslúžená). Na 80ties hororoch som vyrastal a tomuto rozhodne atmosféra tej doby nechýba a nebyť pár moderných kamerových postupov kľudne by som povedal že ten film ležal 25 rokov niekde v šuflíku. Uvidíme čo na to Kellyho THE BOX.(6.11.2009)
-
A_FISH
Do tý doby, než se začalo něco dít (čili téměř do konce), sem měl celkem slušně naděláno v kalhotách. Takže, co bych těch pět nedal. 90%(29.3.2011)
