Klajnik

Spíš nic než moc. Film má výraznější stylizaci, ale nemůžu říct, že by mi tadyto anime-like líbilo. Scénáristicky je to ovšem bída. I jednoduchý film může být strhující (viz. Hardcore Henry). Tento film však nebyl kvůli absenci zábavných/zajímavých postav v (a to je důležité) ohraném a plytkém příběhu. Kvůli neuvědomělosti tvůrců ohledně toho, jaké že dílo to vlastně tvoří. Dojímat nebo napínat v béčku chce opravdu dobrého scénáristu i režiséra, kteří dokáží z mála vytěžit hodně, aniž by tlačili příliš na pilu. Lepší, snazší a jistější je snad vynasnažit se jenom bavit. Přesto se většina tvůrců rozhodne jít touto dramatičtější cestou (John Wick, Vyproštění...), ačkoliv snad musí vědět, že nemají dost kvalitní scénář na to, aby měli důvod snažit se o dramatické pojetí. Výsledkem je, že když se zrovna nebojuje, tak to nudí (za předpokladu, že člověk má rád akční žánr) a ani ta míra a úroveň akce to celé neospravedlňuje. Mohu vyzdvihnout jen sekvenci s Yakuzou. Velký nedostatek však náleží v nezajímavých/nevýrazných postavách. Mary Elizabeth Winstead sice trochu vypadá jako mladá Sigourney Weaver a naučila choreografii, ale svým hereckým projevem příliš nezaujme, což by právě tenhle film docela potřeboval.

Nevím, jaký jiný typ filmu by si zasloužil odpad víc než tento. Spotřební záležitost, která je odfláklá v každém jednom ohledu. Netflix dal všechny prachy hercům, jejichž jména jsou tahákem, ale na kvalitu už peníze nezbyly. Dostaly jsme tedy levně vypadající slátaninu, která může bavit jen vypatlance. Poslední Craigův Bond bylo sice vykonstruovaný melodrama, ale aspoň se to odehrávalo na místech, kde herci skutečně byli. Toto je však tak šeredně umělé a to po všech stránkách. V příběhu se postavy dostávají do stále týchž situací - nejdřív se dva dostanou do úzkých, protože to jsou retardi, pak se díky svým schopnostem ze situace vysekají, aby načež zjistili, že je přechcal třetí, kterej se vždy příhodně objeví na klíčovém místě. Mnohdy se naskytuje řada přiznivých náhod, které zabijí uvěřitelnost, se kterou však každý kvalitní film nutně pracuje. Bez uvěřitelnosti chybí filmu náboj a diváka nechává chladným. Rawson Marshall Thurber se zkrátka neobtěžoval vymyslet víc než jen tento věšák, na nějž může nasadil "zábavnostní" propriety. Reynoldsovo vtipkování, které je neskutečně otravné. Je to stejnej typ postavy, kterou hraje posledních několik let v každym filmu. Užvaněnej hláškující blb, kterej má víc štěstí než rozumu a z toho má plynout komedie. Pokud však divákovi chybí vkus, jistě mu může připadat, že Ryan hláškuje dobře. Gal Gadot u Dwayne Johnson jsou na tom však stejně. Všichni hrají v akčním filmu, ale ani nedělaj vlastní stunty. Proto je akce tak zběsile nastříhaná (lešení), často technicky špatně zpracovaná (nenavazující střih Gadotino vykopnutí si oštěpu). Člověk by předpokládal, že u takového filmu aspoň to CGI bude nějak vypadat, ale bídným stavem to může konkurovat druhému Venomovi, kterej občas vypadá jak cinematic z PS3. Je to zkrátka umělá spotřební rychlokvaška, která si nezasluhuje pozornost a nelze říct ani půl dobrého slova. Je to uchcanej recyklát toho, co už známe od jinud. Fakt, že to lidi hodnotí byť jen 2/5 svědčí o nemístné benevolenci. Chápu, že se na to stále kouká snadněji než na Tarkovskijho, ale lepší to není. Naopak - je to nejhorší a já považuju za nutné, produkce tohoto typu odsuzovat.

Závěr s rodiči byl skvělý (4/5), ale po většinu času to takový grády nemělo. Po většinu času mě to vlastně docela nudilo (1/5), páč situace ani postavy nejsou toliko interesantní. To až ti starostlivý rodiče tomu filmu vstříknou takovou živoucnost a chemii. Skvělý humoristický závěr. Neskutečně přirozené. Opravdu škoda, že to takovou úroveň nemělo po celou dobu.

Další zavrženíhodná ubohost, která debilizuje masy tím šířením toho, co lze souhrnně nazvat nevkus. Celý scénář je tak neskutečně levný. Tři lidi dali hlavy dohromady a vytvořili tento něco skvost. Třeba taková Awkwafina má figurovat jako humorný aspekt, ale svou nevtipností je odpudivá obdobným způsobem jako Melissa McCarthy a její postava nemá žádné dějové opodstatnění. Záporák je též úplně debilní a jeho jednání nedává smysl. Proč furt ničil tu bránu, když viděl, že z poškozených míst létají příšery? V tu dobu mu už muselo být jasné, že tam jeho láska není. Nějak se ten konflikt vystavět ale musí, aby hrdina mohl završit svou cestu... Ta cesta je tak umělá, že to nemůže fungovat a samotný hrdina je těžce nevýraznej. Vlastně i ty triky jsou špatný. Nevim, proč tam cpou draky, když to vypadá takhle šroťácky. Přitom kontaktní boje byly fajn. Všichni tvůrci by si měli vytáhnout hlavy z prdelí. Pak by možná natočili film, kterej by byl aspoň dobrej. Když se ale podívám na nějaké promo videa či behind the scenes, tak jen slyším, jak se všichni navzájem vychvalujou, jak jsou legendární, jak příběh, který vypráví tematizuje lásku, přátelství a rodinu, jak uvidíme něco, co jsme nikdy předtím neviděli...

Přeleštěný jak dick a přitom úplně hloupý, prázdný a nudný.

Platí, že život nelze vměstnat do filmu, ale lze ho zdařile načrtnout. To se dle mého povedlo třeba u Manka, ale zde nikoliv. Sice jsem se něco dozvěděl, ale po celou dobu mne to nechalo chladným. Možná by filmu prospělo, kdyby měl o 40 minut více a u nějakých momentů Chaplinova života více prodléval, aby film nabyl hloubky i šířky a lépe si povodil diváka. Pocitově na mě film působil dlouze i tak, ale to je chyba tvůrců. Vím totiž moc dobře, že film může mít klidně 4h a bavit/poutat po celou dobu. Všechno záleží jen na kvalitativní úrovni formy, obsahu a jejich syntézy. Výsledek, který jsme dostali, je však neuspokojivý, ač ušel, řekl bych. Přečtu si tu jeho autobiografii a podívám se na jeho filmy. Než se na nějaký podívám, chtěl jsem totiž vědět něco o onom samotném tvůrci. Ještě bych dodal, že Robert Downey Jr. je skvělej herec a jako mladej byl velmi přitažlivým mužem. Škoda, že deset klíčových let své kariéry zasvětil komiksu (ač je to skvělý cast, tak raději bych ho viděl v hodnotnějších filmech). Teď už z něj bude dědek.

Seriál Sopranos jsem neviděl, ale to by nemělo ničemu vadit. Po 10 minutách jsem dostal dušení, že to nebude stát za nic. Šel jsem malovat, ale nechal to zapnuté. Zbytek stopáže mi jenom dokazoval, že to nestojí za ani trochu pozornosti. Byl jsem ale zvědavej a došel tak k verdiktu, že je zbytečnej film, protože má nefunkční a nezajímavej scénář. Režie je pak zcela tradiční (tzn. nenadchne ani neurazí). Dávám odpad, protože takovej nemastnej neslanej obsah považuji za zavrženíhodnou ztrátu času. Nechápu, proč v takovym filmu vůbec hrálo San Francisco od Scotta McKenzie. Film se sice odehrává ve stejné době, ale na druhé straně Ameriky a obsahově se tahle plytká gangsterka úplně míjí s kulturou květin. Prequel k Breaking Bad, El Camino, taky nebyl žádnej odvaz, ale obsahově aspoň fungoval.

Hair je jeden z těch kvalitních muzikálů. Lidé k nim však mají odpor (viz. nelibé ohlasy vůči tomu, že druhý Joker má být muzikál), zdá se mi, protože děj je oslaben na úkor hudebních čísel, které však nebývají dost strhující na to, aby divákovi ospravedlnili svou přítomnost ve stopáži (nemluvě o míjejícím se vkusu u obecenstva, které vyrůstá na rapu). Pokud čtenář nedisponuje žádným kladným vztahem k muzikálům, ale je zvědavý, jestli existuje nějaký, který by ho uchvátil, doporučil bych mu v první řadě stařičký klenot Zpívání v Dešti a hned v závěsu právě Vlasy. Zde je totiž příběh velmi fajn a některá hudební čísla jsou vyloženě skvělá, chytlavá, zábavná a milá a dobře fungují jako rozšíření reality (vévodí "I Got Life" na té snobské večeři a "Hair"). Osobně mám rád 60. léta, LSD, houby a ono kouzlo (kontra)kultury květina. Forman se tímto filmem staví proti rigidně konvenčnímu a pokryteckému establishmentu (nejen) té doby. Pokud má někdo k těmto obsahům podobný vztah jako já, tak by tento film nemusel být přešlapem.

Nevtipné a o ničem

Když jsem se před čtyřmi lety dozvěděl, že Villeneuve po Blade Runnerovi 2049 zadaptuje Dunu, byl jsem tím zjištěním nadšen. Knihu jsem však přečetl 2x ještě před releasem filmu. Můj názor je tedy názorem člověka, který je velmi dobře obeznámený s předlohou. To však neznamená, že chci, aby se jí film držel co možná nejvíc v případě, kdy to nebude možné. Naopak je fajn mít dvě odlišná pojetí stejné látky (pokud jsou obě dobrá). Villeneuve se však snaží být věrný předloze, ale současně té snahy moc nedostává a proto odsuzuji tuto jeho adaptaci první půlky knihy jako nepříliš zdařilou: Největším kladem předlohy (potažmo ságy) je její tematický přesah a komplexnost fikčního světa. Je to rozvážné a pečlivě vybudované psaní se značným přesahem a sám Frank Herbert svou knihu věnoval ekologům všech dob. Přestože film uspěl finančně i divácky, jak se zdá z hodnocení, tak pozoruji, že mnohým se film líbil, ale moc nechápou, o co tam šlo a proč se dělo to, co se dělo - slýchávám dokonce názor, že se tam nic nestalo... Jak je tohle možné? Vždyť se toho ve filmu stalo hodně: Atreidi získali vládu nad Arrakisem, byli však zrazeni, svrženi a protagonistovi se podařilo úteci do pouště, kde navázal kontakt s místním lidem. Myslím, že lidé, kteří tvrdí, že se tam nic nedělo, nedokáží ideálně artikulovat své pocity. Nejde o to, že by se ve filmu nic nestalo. Jde o to, že není důvod, aby diváka zajímalo cokoliv z toho, co se ve filmu stalo. K žádné postavě divák citově nepřilne, protože je to celé takové uspěchané i poměrně odosobněné a většině dění nerozumí (za předpokladu, že není obeznámen s předlohou), takže  výsledek působí bezpředmětně - tedy jako kdyby se nic nedělo, ačkoliv dílo pojednává o velkých historických změnách celého fikčního světa, skrze něž se krystalizují témata, které jsou relevantní s ohledem na náš skutečný svět. ____PROČ SE DO FILMU NEDOSTALA HLOUBKA PŘEDLOHY? - Problém tkví ve dvou sférách: 1) V knize se často objevují dlouhé vnitřních monology různých postav, což se do filmového média nepřevádí snadno, protože filmařům bylo vtiskáváno "show dont tell", což je pravidlo, jehož není radno se křečovitě držet nedržet. Samozřejmě, že nikdo nestojí o expozici jako v Transformers 2. Samozřejmě, že dialogy mezi postavami mají působit přirozeně, čehož se docílí tím, že scénárista nenechá postavy explicitně říkat to, co divák potřebuje vědět, nýbrž to nechává v podtextu, protože explicitní vyřknutí působí uměle. Vnitřní monology přitom však mohou poskytnout postavám více hloubky, protože divák by viděl, jak si postavy přebírají různé podměty, případně jak se liší skutečný stav nitra od toho, jak se postava snaží působit na své okolí. 2) Herbertova Duna se bude težko adaptovat věrně kvůli svému obsahovému a tematickému rozsahu, ale jde to. Klíčové bylo rozdělit první Dunu do dvou filmů, ale fakt, že je první část příběhu zredukována do 2,5h stopáže, je možná největší vadou celého díla. Mělo to mít minimálně 3 hodiny, ač já bych nepohrdnul stopáží ještě delší. Extended verze trilogie Pána Prstenů nebo director's cut Tance s Vlky nám ukázaly, že to není o stopáži. Víme přitom, že materiálu bylo natočeno více. Z fotek z natáčení vím, že se natočily ony důležité pasáže, které se však do finálního střihu nedostaly, čímž výsledek působí uspěchaně a zmatečně pro neznalé. Je možné, že se tyto scény nepovedlo zpracovat dost dobře na to, aby film kvalitativně neshazovaly nebo režisérovi přišlo, že tím tempo filmu příliš rozředí. Tak jako tak to znamená, že něco musel vyříznout, protože selhal a ťť už měl jakkoli dobrý důvod, tak faktem zůstává, že tyto pasáže v ději smysluplně zaujímají své místo a ve filmu být měly. Já však předpokládám, že studio i režisér nejspíš dost nevěřili finančnímu úspěchu svého projektu a delší stopáž činí filmy pro některé diváky hůře stravitelným - případně je to odrazující element. Jestliže by film nevydělal (jako režisérův předchozí film, který mimochodem považuji za dokonalý), tak by se pokračování neuskutečnilo. Tenhle kompromis však způsobil, že vzniklo dílo, které je vlastně audiovizuálně opojné, ale jinak docela zbytečné. Kdyby Villeneuve vydal director's cut, šel bych snad s hodnocením výše, ale takhle... _____Film zkrátka není nejlepší médium, v němž vyprávět takovéto příběhy z bohatého fikčního světa plné politických intrik, plánů v plánech jiných plánů. Villeneuve sice vyloženě neselhal, ale jeho adaptace není dost dobrá. Kdybych však knihy nečetl (respektive četl, ale neměl je v živé paměti), tak bych tou látkou mohl být velmi snadno zaujat. Jak jsem však už předznamenával - má pozice je jiná, a tak jsem ve slabší formě dostával tentýž obsah, který již dobře znám. ____ Jak já bych si jen přál, aby ten film měl minimálně o půl hodiny více - aby se samotnému intrikaření, šíři světa, postavám i vykreslení se dostalo více prostoru. Rád bych, aby divák mohl lépe pochopit to, kdo jsou mentati, proč neexistují počítače, proč se bojuje meči, o co se snaží sesterstvo Bene Gesserit a co přesně se s Paulem stalo po útěku z paláce ve stanu v poušti, když umřel jeho otec... Rád bych, aby divák mohl lépe nahlídnout do povahy Barona Harkonnena, který je krutý, ale velmi inteligentní. Rád bych, aby se divákovi byla více přiblížena důležitost koření Melanž - nejvzácnější látky ve vesmíru. A rád bych také, aby byly lépe prokresleny silová odstupňování - imperiální zfanatizované vojsko cvičené na nehostinné planetě Salusa Secundus, jsou velmi tvrdými nepřáteli proti jakékoliv jiné armádě - s výjimkou Fremenů žijících na ještě nehostinnější planetě Arrakis, jíž se přezdívá "Duna". Fremeni přiznávají Sardaukarům bojové schopnosti natolik tím, když prohlašují, že se v boji vyrovnají jejich ženám - proto s nimi chce vévoda Leto na Arrakis navázat přátelské vztahy. Uznávám však, že snaha vykreslit tohle všechno klade na tvůrce vysoké nároky, které tito tvůrci nebyli schopni naplnit. Ač film vypadá krásně a zajisté uchvátit dokáže, tak uznávám i argument těch, kteří naříkají nad tím, že se jich film vůbec emocionálně nedotkl, což je dáno odstupem od postav. Duna může působit chladně, což je zvláštní vzhledem k tomu, na jakém místě se odehrává. Postavy se zde prakticky ani nepotí, přitom neúprosné horko je skvělým lightmotivem řady filmů (Camusův Cizinec, 12 Angry Men, Human Centipede 3...), kvůli němuž postavy často šílí, což by se hezky snášelo s nějakou svébytnější přestřelenou filmovou adaptací, o níž si předloha říká (a neříkám, že Jodorowskimu by se to povedlo). Jelikož je film potřebuje v omezeném čase předat velké množství informací, tak rychle přechází od nezbytně nutné informace k další nezbytně nutné informaci a není tedy čas, aby se postava chvilku zastavila a jen žila - aby film chvilku "dýchal": S postavami se však lze jen těžko sžít i z jiných důvodů: Žijí diametrálně odlišné životy od těch našich. Vztahovost mezi nimi není ani v knize nikdy dost citově pohlcující, ale vždy mě ty postavy zajímaly, protože byly figurkami na velké šachovnici, která mě zajímala a protože jejich činy posouvaly děj, který tematizoval problematiky, které mě zajímají. Ani v knize jsem se však nikdy k Paulovi nepřiblížil a nepoznal, co ho baví, čím pohrdá, jakým slastem se oddává, co vše ho inspiruje/motivuje a proč... Film by však mohl být intenzivnější a záživnější, kdyby právě na tento aspekt filmaři kladli větší důraz. Trošku se jim to povedlo v případě Duncana Idaho, který je v první knize prakticky bez osobnosti, ale Jason Momoa mu ji dal tím, jak živoucně postavu pojal - ačkoliv ani scénář se touto postavou tolik nezabývá. Pokud by se však scénář více zabýval postavami, mohlo by na nich divákovi záležet a mohl by třeba litovat jejich skonu. Zrada doktora Yueha působí velmi vyprázdněně. Chybí celá pasáž s Jessikou, kde se Yuehovi podaří setřást ze sebe její podezření. Ve filmu si ale divák má vystačit s tím, že baron má jeho ženu. Pokud bych měl ideální 4h adaptaci první půlky knihy, tak bych si představoval, že mocenský převrat na Arrakis se neodehraje v půlce filmu, ale třeba ve 2/3. Divákovi by byl dán mnohem větší built up, díky němuž by zvrat byl mnohem silnější. Ve filmu je to sice zajímavé, akční, ale nijak ho to nesemele. Celek tedy působí strojeně, uspěchaně, neprokresleně a emocionálně odtažitě. Nevyzní zde žádné myšlenky, příliš nevyzní ani Paulovo dospívání, nerezonují ani úmrtí... Kéž by Villeneuve věnoval čas jinému projektu, protože tohle, v takovéto podobě, vážně nemuselo být. Ukousl si velké sousto a byl nucen dělat kompromisy. Jeho Duna není dle mého měřítka ani uměním. Je to jenom formálně velmi poutavé. Kdybych do toho světa mohl vkročit s tímto filmem, byl bych jím pravděpodobně uchvácen, protože kinematograficky je to velmi působivé (ač některé CGI scény působí dost uměle). Já blbec však viděl každý trailer 10x, dokázal si přiřadit jednotlivé scény ke konkrétním pasážím z knihy, takže kromě toho, že jsem věděl, co bude následovat, jsem také věděl docela dobře, jak ty události budou vypadat, tudíž jsem se při druhé přislíbené projekci už dost nudil. Nedovedu se pak také zbavit pocitu, že je to v mnoha ohledech příliš tradiční. Chybí mi ozvláštňující hrátky s kamerou a střihem. Vzhledem k tomu, že koření je těžkej halucinogen, tak tu pro to prostor je, ale Villeneuveova vize byla zkrátka příliš umírněná a zemitá, což jde znát i na paletě barev. Mně to asi příliš nevyhovuje stejně jako rating PG-13. Snad proto, že předlohu znám relativně dobře, jsem chtěl, aby mi filmař poskytl něco autorštějšího. Villeneuveova Duna obsahově takřka nic neříká a designu lodí, kostýmů, kinematografie - tedy konkrétního tvůrčího vyobrazení látky jsem se nakochal dost ještě než film vyšel.