Hernycztek

Books of Blood je, z pohledu režie, kvalitní debut, nicméně spoustě diváků nebude po chuti zdlouhavé tempo, kterým je to vyprávěné. Antologických hororů vychází poskrovnu, troufám si říct, že, v posledních letech, méně, než diváky nenáviděných, Found Footage filmů, proto můžeme být vděční, za každý nový přírůstek. Povídky tu máme tři a jejich délka odpovídá i kvalitě. První je založená na co největším psychickém nátlaku, má originální a zvrhlý nápad, párkrát je k vidění pěkné gore, nechybí hutná atmosféra a ani děsivé momenty, které dokáží zvednout tep. Druhá má, na poměry paranormal subžánru, nevídaný nápad a zaujme hlavně finálním zadostiučiněním a celkovým zvratem. Třetí povídka, která nás na začátku uvedla do děje, to celé na konci také uzavírá a spojuje vše v jeden ustálený celek. Herecké obsazení to má slušné a vizuálně je to velice pěkné, čemuž dopomáhá fakt, že je to k dispozici ve 4K rozlišení. Slabých článků to tedy moc nemá, nicméně to není horor pro každého. Stylem vyprávění a zpracováním to ocení spíše hororový veteráni, kdežto sváteční diváci by měli jít do něčeho méně náročného.

Traucki je režisér, který má na kontě pouze survival horory, kde hrají hlavní roli predátoři ze zvířecí říše a jinak tomu není v tomto případě, kdy se, po posledním neúspěšném projektu, na sedm let odmlčel, aby nyní přišel s pokračováním svého režijního debutu. Abyss na kvalitu svého předchůdce nedosahuje, ale výhodou je, že nepotřebujete znát původní děj, jelikož to na sebe ničím nenavazuje. Téměř celý film se odehrává v temné jeskyni, takže je to potřeba sledovat v noci, jinak nic neuvidíte. Herci jsou sympatičtí a hrají uvěřitelně, nicméně se dalo najít dost nelogických kiksů. Tím narážím na scény s aligátorem, který útočí jen tehdy, kdy se to hodí scénáristům. Postavy umírají v předvídatelném pořadí a občas je vidět i nějaká krev, které je, na poměry tohoto subžánru, docela dost. Velkým plusem je fungující klaustrofobická atmosféra a mnohdy se dostaví i nepříjemné pocity, protože tento aligátor je chytrá a nepředvídatelná bestie, která ,,vyskakuje na diváka'' stylem, za který se nemusí stydět většina duchařin. Jako celek je to, minimálně, v rámci subžánru nadprůměr, jehož shlédnutí byste neměli litovat.

Netflix, jako každý rok, během halloweenského svátku, tasí jeden horor za druhým a bohužel, i letos, bude platit pravidlo, že méně je někdy více, jelikož většina těchto filmů jsou průměrné, lehce zapomenutelné braky a upírská invaze v Bronxu není výjimkou. Představitelé, dětských postav, jsou obstojní, jak po stránce herecké, tak té charismatické a ačkoliv jsou to začátečníci, tak jsou dobře sledovatelní. Rozpočet byl viditelně omezený, a to se podepsalo, především, na efektech a gore, které je absolutně nulové. Napětí je také velmi málo a atmosféru to postrádá úplně. Jediné, co stojí za zmínku, je maskérská práce při líčení upírů. Ti dávají zavzpomínat na staré dobré časy nejkultovnějšího upírského seriálu Buffy, the Vampire Slayer a za mě osobně je tenhle vzhled upírů nejvěrohodnější. Na závěr je potřeba říct, že hororového tu není téměř nic. Občas padne nějaká povedená hláška při které se zasmějete, ale není tady nic, kvůli čemu by se dal tento film doporučit. Na jedno relaxační shlédnutí to však je, jelikož je to natočeno divácky vděčně a má to příjemnou stopáž, která vás v případě zklamání, nebude tolik mrzet.

Tak tu zase jednou máme názorný příklad toho, jak dokáže dobře sestříhaný trailer navnadit na něco, co je ve skutečnosti tragédie. Na Fantasy Islandu je hororová pouze stopáž, jinak se to minulo žánrem a je potřeba počítat s tím, že i mystery/fantasy prvků je tu pomálu. Není se, však, čemu divit, protože i předchozí režisérův projekt byl ,,hajpovaný" a nakonec propadl. Obsazení je takový příjemný průměr, kdy tu máme lepší béčkové herce, kteří hrát umí, ale když nedostanou kvalitní scénář, tak těžko předvedou svůj um. Ono to totiž působí, že to bylo psané narychlo, možná někde na záchodě, jelikož to nemá hlavu ani patu a často nebudete vědět, o co zrovna jde, za což může, hlavně, velká snaha tvůrců, narvat do toho co nejvíce zvratů. Občas je tu nějaký povedený vtípek, takže, když už se nebudete bát, můžete se aspoň zasmát, jenže to není to, co si od toho slibujete, že? Závěrečná pointa je víceméně uspokojivá a částečně vysvětluje předchozí zamotaný děj, takže ve finále to stačí na slaboučký průměr, který, však, vzhledem k unavující stopáži nejde doporučit.

Po třech letech, co tento film obíhal světové festivaly, jsme se dočkali jeho vypuštění i na internetové služby a za sebe musím říct, že se tohle dlouhé čekání vyplatilo. Framed je to nejbrutálnější, co je letos k dostání a velice pravděpodobně tu nic podobného dlouhou dobu nebude, protože se těžko najde někdo, kdo bude mít žaludek tohle překonat. Španělé tedy potvrzují status těch, co jdou daleko za hranice a dávají zavzpomínat na nejlepší časy Francouzů a jejich ,,New Frech Extremity." Film naráží na jeden z největších problémů dnešní doby a tím je otupělost společnosti sociálními sítěmi, honbou za lajkami a sledovaností. Hlavní záporák je v tomto ohledu naprostý šílenec a neštítí se doslova ničeho, co mu přinese další a další diváky. Velké plus je krátká stopáž a tím spojené odsýpání děje, kdy jsou nám, sice, postavy představeny minimálně, ale za to se hned začíná s mučením a vražděním. Nedostatečné představení postav je však i mínusem, protože není možnost vytvořit si k někomu vztah, jenže jak po shlédnutí zjistíte, tak vztahy ,,divák-postavy" je to poslední, o co tvůrcům šlo. Vizuálně je to slast pro oko, kdy je všechno pěkně neonové, ve správnou chvíli je využit slow-motion a spousta scén je, navíc, podpořena klasickou hudbou, která tomu přidává na vážnosti, které bylo potřeba, protože je to až zbytečně moc odlehčené. Pokud jde o gore, tak těžko v blízké budoucnosti najdete něco lepšího, jelikož tu, pěkně na kameru, létají končetiny, tečou litry krve, mačkají se hlavy a tak dále a tak dále. Framed se tak dá doporučit pouze otrlým divákům a fanouškům splatterů, ale všichni mainstreamovci ruce pryč.

Nejočekávanějším zombie hororem roku bylo pokračování veleúspěšného, korejského Train to Busan a právě velká očekávání se zasloužila o nepříjemné dojmy z výsledku. To však neznamená, že je film sám o sobě nějaký skvost. Jedná se o čistě průměrnou záležitost, která na jedno shlédnutí vystačí, ale po týdnu nebudete tušit, o co v ní šlo. Hlavní postava má potřebnou dávku charismatu, což se nedá říct o zbytku obsazení, ke kterému si málokdo najde cestu. S vymýšlením děje si scénáristé příliš práce nedali, protože obdobný děj můžeme vidět ve spoustě postapo filmech a není tu žádná lepší, zapamatovatelná scéna. Navíc je to zbytečně natahované a klidně by to šlo o půl hodiny zkrátit, jelikož je tu spoustu nudných ,,prostojů". Na maskách, gore a především efektech se podepsal rozpočet, který nebyl tak velký, aby Peninsula dokázal konkurovat podobným žánrovkám. Jde-li o poctivý make-up, tak je to na jedničku, ale jak došlo na akčnější scénu, tak je to přeplácané hrozivě vypadajícím CGI, které bije do očí především v poslední půl hodině, kdy se snad nepoužilo nic jiného, než zelené plátno. No a zakončení filmu je výsměch za tím vším, protože takhle zoufalá snaha vyvolat u diváka emoce je nevídaná, nevěřícná a opravdu směšná. - V subžánru lze najít mnoho lepších kousků, ale jak už jsem zmiňoval, na jedno shlédnutí, minimálně pro nadšence do zombie, to stačí.

Korejci jsou, téměř vždy, zárukou kvality a platí to dvojnásob, točí-li pro celosvětovou platformu, jakou je například Netflix, kterého se, právě, tento zombie horor týká. Alive je po všech ohledech originální, což se, v dnešní době, v tomto subžánru, vidí málokdy. Film se z velké části odehrává v menším bytě, obrovského bytového komplexu, což přivádí správnou klaustrofobickou atmosféru a úzké chodby, mezi byty, zase pocity nejistoty a strachu, kdy nevíte odkud se, na našeho hrdinu, vyvalí horda zombie. Přesto, že se děj odehrává na tak malém prostoru, tak tu není žádné hluché místo a stále se děje něco zajímavého. Co se masek týče, tak jejich vzhled je, ve většině případů, výborný a je nutné ocenit maskérskou práci, díky které nebylo potřeba využití digitálního upravování. Zombie jsou nadprůměrně rychlí a hlavně jsou extrémně chytří - nejinteligentnější, jaké kdy bylo, na obrazovkách a plátnech, možné vidět. Vytknout se dá jen gore, které je sice pěkné, ale je ho trestuhodně málo, jelikož je většina akce mimo záběr. Alive je, tedy, rozhodně, doporučení hodný, nejen méně zkušeným divákům, ale i těm náročnějším, jejichž chutě by měly být také uspokojeny.

Brahms II má jeden velký problém, a to, že je to pokračování dobrého předchozího filmu, který se tvářil jako paranormal, ale ve finále přišel se šokujícím zvratem, který z toho udělal jeden z nejlepších filmů roku a navíc byl zakončený stylem, který nedával prostor pro případný sequel. Nicméně se, po velkém úspěchu, Brahmsovi tvůrci rozhodli panenku znovu oživit a jediná možná cesta, kterou se mohli vydat, bylo její čisté posednutí, což je však zcela vyždímaný subžánr, který v dnešní době nemůže zkušenějšího diváka uspokojit. Vsadit všechno na atmosféru, na úkor ,,jump scares," byl rozumný krok, jelikož to minimum lekaček, co tu je, bylo předvídatelných a hlavně nefunkčních. Kritický nebudu ani k obsazení, protože jsou to docela sympatičtí herci s přesvědčivým hraním a hlavně mě potěšila účast Ralpha Inesona, byť ho vidíme jen několik minut. Jistou snahu o originální scénář upřít nemohu, ale jak jsem psal výše, tyhle démonické ,,objekty" jsou vyždímané téma, v jakém se něčeho nového jen stěží dočkáme. Objektivně je celkový dojem čistě průměrný, ale věřím tomu, že fanoušky duchařin neurazí, protože to stále svou kvalitu má.

V letošním roce je Sea Fever druhým hororem z podmořského prostředí a dle očekávání to není nic, co by bylo, v rámci subžánru, konkurenceschopné. Film má na svědomí irská režisérka Neasa Hardiman, která má zkušenosti pouze s epizodními díly televizních seriálů, takže se jedná o její celovečerní debut. Pokud bych měl, na její práci, vyzdvihnout jednu věc, která mě opravdu potěšila, tak je to absence nelogického chování, respektive dobře zvládnutý scénář, kdy to sebe všechno zapadalo. Obsazení herců se také povedlo, jelikož nikdo z nich na nervy neleze, sledovat se dají a v rámci možností jsou divákovi představeny jejich charaktery, což je nezbytné pro výběr oblíbené postavy. Ovšem horší už je to s hororovými prvky, kvůli kterým si to lidé pouštěli. Zářiví paraziti sice vypadají pěkně, ale žádnou hrůzu nenahánějí a bohužel se nepostarali ani o krvavé hody, ke kterým to celou dobu směřovalo. O napětí také mluvit nemůžeme a nejinak je tomu s atmosférou, která zůstala trestuhodně nevyužita. Celkově se z tohoto námětu dalo vytěžit mnohem víc a my se tak musíme smířit s dalším promarněným potenciálem. Zkušeného diváka by měl ještě potěšit konec, který nejde v zajetém klišé, co se přeživších týče. Jako celek je Sea Fever průměrná jednohubka, ale pokud chcete kvalitu, pusťte si raději komerční Underwater.

Po shlédnutí traileru muselo zaplesat nejedno srdíčko příznivců fantasy hororů, no o to větší zklamání se, tomuto diváckému zastoupení, dostalo po shlédnutí celého filmu. Kvalitních hororů, říznutých fantasy žánrem, obecně moc není, protože je můžeme počítat na prstech jedné ruky a The Head Hunter se rozhodně do té pozitivní menšiny nepřidá. Film je čistá ,,one man show," což by vůbec nevadilo, ovšem kdyby byla tato jediná postava divákovi představena, a stejně tak je tomu s prostředím, ve kterém se děj odehrává. Pochválit se musí pěkné lesní exteriéry, atmosférická hudba, lovcův kostým a jeho celkový vikingský vzhled, na čemž si, já osobně, hodně ujíždím. Zapomenout nesmím na krásné ručně dělané masky monster, ovšem je potřeba vzít v úvahu fakt, že vidíme pouze jejich hlavy po souboji, jelikož je kompletně veškerá akce mimo záběr. V tomhle ohledu se můžou názory diváků lišit podle v kusu, protože byli pouze dvě možnosti. Buď to vyřešit tímhle způsobem, tedy všechno mimo záběr a nechat pracovat divákovu fantazii, a nebo tam cpát CGI příšery, které by, vzhledem k minimálnímu rozpočtu, vypadaly strašně. Mě to neoslovilo v žádném ohledu, ale věřím, že menší cílovou skupinu si to najde, o čemž svědčí jak odpadové hodnocení, tak pětihvězdy, které to tahají na slušný průměr.