J*A*S*M

Potenciál by tam byl, ale nevyužitý, schovaný na papíře v tom ústředním námětu. Bohužel alespoň na mě film téměř vůbec nefungoval. Emočně Flanagan střelil úplně mimo terč (za vydatné "podpory" herců), hororově se trefil tak každou třetí střelou. Hlavní bubáčisko úplně vtipně neděsivý pajdulák s osobní historií, která je odhalena v iritujícím způsobem doslovném rozuzlení, kterému předchází zhruba pětiminutové finále, které snad "finálem" ani nelze nazvat. Po výborném, znepokojivém Oculusu je Before I Wake bolestivé vystřízlivění, takovouto víceméně bezpečnou pohádku, kde po pravé hrůze a děsu není ani vidu, ani slechu, jsem nečekal. Navíc mě to dokázalo otrávit ještě dřív, než se děj pořádně rozběhnul - strašně mě vytáčí, když se ve filmu, jenž se jako třeba v tomto případě týká snů, spánku atd., stáčejí k tomuto tématu i úplně nesouvisející dialogy. Takže postavy jen tak pro nic za nic "významně" žvatlají o snech, říkají, že se cítí "awake" ... protože to scénáristovi asi dává pocit, že je pak film sevřenější? Ani hovno, působí to strašlivě nuceně a neupřímně. Mám pak nutně dojem, že postavy předříkávají jen napsané fráze a vyvolává to ve mně od nich odstup. Nelze pak fandit, nelze se bát. Tři hvězdy, a to jsem na ten film možná až moc hodnej.

Takhle - jako za pár dnů natočená jednohubka, kterou si Flanagan střihnul mezi většími / ambicióznějšími projekty, je to fajn. Ale určitě nic, na co by se mělo nějak víc vzpomínat a co by mělo sbírat pomalu nadšené ohlasy na velkých festivalech. To mi úplně nejde na rozum. Hush je prostý home invasion slasher, který staví svou existenci na tom, že jeho ničím nemotivovaný záporák si se svými oběťmi rád hraje jako kočka s myší a současně je docela neschopný, takže dá hlavní hrdince nejednu příležitost, aby ho zvládla odpravit. O hluchoněmé hrdince se toho také moc nedovíme a tak neexistuje zásadnější důvod, proč jí nějak víc fandit. Je to prostě taková kočkovaná, která ve mne nevzbudila výraznější emoce. Sound design fajn. Nejlepší na celém filmu závěrečná pozitivně nabuzená skladba v titulcích.

Spíš stylistické cvičení než film, který by obstál sám o sobě. Mickey Keating pokračuje v hororovém tvůrčím maratonu, v němž chce patrně vzdát poctu různým svým oblíbeným filmům, tentokrát s vyšinutou černobílou ženskou v baráku odkazuje patrně na jednoho známého prznitele. Jenže tu banální historku ničím nepodpírá, je to povrchní imitace, hra na umění, kde pod tou relativně efektní skořápkou vůbec nic není. Pouze dlouhými, zamyšleně zasněnými pohledy, neustávajícím psycho-ambientním hudebním podkresem a halucinogenním střihem se psychologická hloubka nevybuduje.

Takřka dokonalý a zatraceně stylově natočený psychothriller, který v divákovi mistrně vyvolává nepříjemný pocit nejistoty, podobně jako si hraje s myslí hlavní postavy - Willa, který je společně se svou novou chotí pozván na slavnostní večeři ke své bývalé manželce a jejímu novému manželovi. Setkání se účastní i další staří přátelé, přičemž v ovzduší už od prvních minut smrdí něco divného. Takhle výtečně stupňovanou paranoiu jsem neviděl ani nepamatuju. Většinu stopáže není vůbec jasné, jestli jsou blázni hostitelé, host, anebo zda jde jen o nešťastné nedorozumění z obou stran. Všechny tyto scénáře jsou reálné, všechny by mohly skončit v souladu s žánrovou škatulkou. A Karyn Kusama to drží v rukách tak pevně, že divák opravdu může jen radostně tápat. Finále ostré jako břitva a poslední záběr pak třešinkou na dortu.

Tomuhle nejvíc škodí název. Divácký zážitek z výborného komorního dramatického thrilleru celou dobu nabourává to, že člověk kvůli slovíčku "Cloverfield" ví, k jakému rozuzlení to celé nutně musí směřovat. A když to tam pak dojde, tak nastane rozčarování, neboť propojení s původním filmem je opravdu jenom na papíře. Kdyby se film jmenoval Independence Day 2, tak to vyjde nastejno, neřkuli lépe. Slabší čtyřka.

No ... nevím, co to přesně bylo, ale víceméně se mi to líbilo. Řemeslně perfektně zvládnutý horor s vlastním ksichtem, který disponuje mnoha děsivými, až surreálnými výjevy, ale když to vezmu kolem a kolem, tak očekávání byla kvůli ultimátnímu traileru přecijen o něco výš. V jednotlivých scénách je Baskin čistým hororem v pravém slova smyslu, s hmatatelnou děsivou atmosférou, skvělým gore a výbornými maskami a vizuální stylizací. Nicméně se režisér Evrenol nespokojil s dějově prostou báchorkou o policistech, kteří narazili na černou mši, ale naopak se to pokusil tak trochu na sílu zartovatět. A výsledek se mi nezdá úplně přesvědčivý. Skončilo to nakonec opravdu tak banálně, jak se mi zdá, nebo je za tím něco víc? Nevím. Každopádně je to film, který by měl každý fanoušek vidět a udělat si názor sám, tady neumím ani odhadnout, komu to sedne a komu ne. Za mě nyní 7/10 a asi si to dám s odstupem ještě jednou.

Filmaři se letos snažili hororové fanoušky přesvědčit, že Američani jsou čuráci, už na Blízkém Východě a v této misi teď úspěšně pokračují ve východní Evropě, konkrétně v Moldavsku. Tentokrát je výsledek nesnesitelný absolutně v maximálních hodnotách, ve všech ohledech, urážlivé je to jak k samotným Moldavanům (pokud Slovákům praskala žilka z neškodného Hostelu, tak tohle je na vyhlášení války), tak ke každému divákovi, který má alespoň špetku vkusu. Nenacházím důvod pro jediný plusový bod a kdybych mohl, jdu s hodnocením do mínusu.

FIlm tak temný, že většina akčních scén v podstatě nejde vidět, a to až takovým způsobem, že to vypadá, jako kdyby na plátno promítali nekvalitní kinorip. Dlouho očekávaný duel dvou nejznámějších komiksových hrdinů je nakonec bohužel nepříliš zajímavá komiksárna (napočítal jsem slovy jeden zajímavý moment), kde si Batman se Supermanem dají v jedné scéně přes držku, aby byl jejich konflikt ukončen neuvěřitelně lacinou scenáristickou berličkou a pak se společně vydali bojovat s jakousi okatě digitální mimozemskou opicí, která se zrodila prapodivným způsobem z prapodivných důvodů (motivace hlavního záporáka, haló, kde jsi?). Mimochodem na nějakou akci se čeká nekřesťansky dlouho, a když už konečně začne, tak buď není vidět (jak jsem již vyjádřil v úvodu), anebo je nepřehledným digitálním bordelem, v němž kolem sebe zmíněná opice metá blesky, výbuch střídá výbuch a zážitek se rovněž rovná nule. A do toho Lois Laneová odpovídá Batmanovi správně na otázku, kterou neslyšela, případně háže do vody kopí, aby se pro něj pár minut později potápěla a málem při tom umřela, aniž by byla přítomna dialogu, v němž je odhalena jeho důležitost, přičemž ani nemá dostatek informací, aby si ji mohla správně odvodit sama. Zklamáníčko, zklamání. Asi jediným pozitivním prvkem je nakonec nasupený Afflackův Batman, toho bych celkem rád viděl v jiném filmu. (PS: Man of Steel byl u mě za 5*)

Předem disclaimer pro fanoušky - komu se film líbil, budiž mu to přáno. Smůlu mám já. Hvězdné války pro mě nikdy nic neznamenaly a nijaký zážitek si pro mě přichystala i Síla se probouzí. Děj je naprosto předvídatelný, nepostřehl jsem známky ničeho originálního či zajímavého. Variování motivů předchzích epizod můž být zábavné pro fanoušky, ale samo o sobě to nic neznamená. Dialogy sestávají z prázdných nostalgických frází, postavy k sobě pociťují nevysvětlitelně hluboké pouto, ačkoli děj se mohl odehrát na ploše, kolika, maximálně pár dní? Tento aspekt nabývá občas až parodických rozměrů, jako když například Kylo Ren odhaluje, že Han solo je pro Rey "jako otec, kterého nikdy neměla" (ačkoli to z filmu působí, jako když se znají stěží pár hodin), nebo když se Finn s Poem znovusetkají a padnou si do náruče jako, jako kdyby spolu prožili minimálně vietnamskou válku, ale ve skutečnosti mají za sebou jen poloúspěšný únik z lodi, který mohl zabrat zhruba půl hodiny. Fakt to občas působí, jako kdyby to psal úplný debil, nebo někdo, kdo má za debily diváky. A tahle rakovina science fiction teď bude několik let zabírat plátna kin a bude s ní ztrácet čas velká část mladých nadějných režisérů, kteří by se místo toho mohli věnovat něčemu smysluplnějšímu. Super :-/

Svatba vymknutá z kloubů. Film o pokládání otázek a utíkáním před odpověďmi. Svatebčané v alkoholovém opojení odmítají racionálně řešit nakupené problémy týkající se nalezené kostry a bláznivého ženicha, podobně jako se v alegorické rovině polský národ jen problematicky vyrovnává se svou minulostí. Démon je film vyprávěný jakoby v opojení smyslů, pod vlivem. Velmi dovedně předvádí ten stav, kdy člověk trochu vnímá, trochu blouzní, motá se po světnici a je jako kdyby mimo sebe. Zde se do toho připlete ještě jakýsi duch dybbuk, ale to je spíše méně důležité. Je to art, ale art divácky vděčný, atmosférický, opojný a až překvapivě vtipný, na mnoha místech se celý sál s chutí smál. Wrona byl velký talent a je ho škoda.