D.Moore

Woody Allen jako filmař - patolog. Vztah je po smrti? Pojďme ho chvíli pitvat a třeba zjistíme, co ho zabilo. Vlezlá ruční kamera spolu s "dokumentárními" záběry z terapií jenom umocňují skvělé herecké výkony (vynikající Sydney Pollack)... Není to příliš příjemná podívaná, ale působivá rozhodně ano.

Omšelý a předvídatelný příběh, na který mě připravovaly upoutávky, naštěstí zachraňuje humor a nápaditý svět, ve kterém se to všechno odehrává. Ve výsledku si myslím, že je Raubíř Ralf a internet stejně dobrý jako první film a má i podobné slabiny. Kéž by se tak tvůrci rozhodli strávit (mnohem) více času v té Disney části, ve které bylo naprosto všechno...!

Řekl bych, že tenhle film je takové Best Of Luc Besson. Silná hrdinka, její silný příběh, nějaký ten humor, zvratů (díky nimž je ten příběh originálně vyprávěn) nepočítaně, stylová atmosféra s typickou hudbou Erica Serry, a když dojde na akci, víte, že si brzy budete chtít pustit Leona. Sasha Luss se mi líbila nejen na pohled a chladnou mašinu na zabíjení jsem jí kupodivu věřil stejně jako obyčejnou holku (což je velký rozdíl oproti MIlle Jovovich), naprosto ohromná byla ovšem Helen Mirren, která si protřelou velitelku jaksepatří užívá. Rozptylovalo mě jen - a na to si mohli Besson a spol. dát pozor - používání vcelku moderní techniky na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Mobily bych možná ještě akceptoval, ale notebooky a USB disky už ne - je to škoda, protože kdyby to bylo poctivé retro se vším všudy, byl by film ještě lepší.

Z příjemně cynických vzpomínek Carrie Fisher se 27. prosince 2016 stala příjemně cynická vzpomínka na Carrie Fisher.

Fantazie, přál jsem si, aby ten dokument nikdy neskončil nebo aby trval alespoň 200 hodin - tak úžasné ty záběry jsou, tak úžasně se je podařilo poskládat k sobě. Vidět to jen v televizi a ne v kině, byl bych asi nadšený podobně, nicméně to mrazení, které jsem cítil při startu Saturnu V, by možná nebylo až takové. Možná.

Snad trochu moc dlouhé, ale jinak velmi, velmi, velmi dobré. Obsazení vévodí fantastický Jeff Bridges a supersympatická Cynthia Erivo, scénář je plný překvapení a díky té nepředvídatelnosti je i slušně napínavý (když se blížilo finále, říkal jsem si, že teď už se může stát ale opravdu cokoliv snad s výjimkou invaze mimozemšťanů), barevná kamera a různé režijní nápady ladí s písňovým soundtrackem a Giacchinovy instrumentálky dovedou patřičně zapůsobit. Doslova a do písmene jsem se zamiloval do scény se zpěvem a rozebíráním podlahy, nicméně není to zdaleka jediná skvělá scéna. Nespravedlivého srovnávání s Tarantinem vás ušetřím.

Stopařův průvodce po galaxii, Červený trpaslík, Futurama, Rick a Morty... A teď Final Space. Animovaný seriál (hlavně) pro dospělé nešetří slovy, vtipy ani třeba krví, je ukrutně ztřeštěný a nápaditý, ale zároveň má skvělý příběh a postavy, na nichž vám po pár dílech začne opravdu záležet a když se některé něco stane, je to fakt působivé a legrace jde stranou. Nejvíce se mi líbilo, jak se tvůrcům podařilo všechno vybalancovat - co má být vtipné, je vtipné, co má být epické, je epické (ne parodicky epické), co má být dojemné, je dojemné.____Druhá řada je bohužel o pořádný kus slabší.

Lepší, než jsem čekal, a ne tak zbytečné, jak jsem se bál. Hitchcockova atmosféra je samozřejmě někde úplně jinde, ale potěší nejednoznačnost hlavního, ehm, hrdiny, který alespoň v mém případě vzbuzoval střídavě lítost a strach, a u něhož jsem si docela dlouho nebyl jistý tím, co se doopravdy děje a co je jen v jeho hlavě. Krvavé finále bylo přímo monstrózní a závěrečná rána vše zpečetila. Mrzelo mě jen lajdácké chování policistů, na nichž si scénář nedal záležet ani zpola tak jako na Batesovi a spol. Hudba Jerryho Goldsmithe byla fajn - nic zapamatovatelného, ale stoprocentně účinná.

Patos nemůžu Rusům v případě tohoto příběhu vyčítat - natočili si ho velkolepě tak, jak si zasloužil, protože vesmírné prvenství Gagarinovi nikdo nesebral a v učebnicích skončil naprosto oprávněně. Kdyby jako první letěl Američan, Francouz, Brit nebo bůhvíkdo jiný, vypadalo by to podobně. Přes všechnu tu hřmící hudbu a heroické záběry je ale Gagarin naopak příjemně umírněný, dobře zahraný a působivý přesně v těch scénách, kdy má působivý být (start, let, přistání, prostřihy do minulosti, snad všechny scény Sergeje Koroljova). Samozřejmě to není žádná hlubinná sonda do kosmonautovy duše jako třeba První člověk a chyba by byla čekat i nějakou kontroverzi, protože o tom to být nemělo. Je to oslava, pokud můžu soudit docela věrně se držící skutečnosti a povedená. Ale kdyby mě něčím překvapila, byla by ještě lepší.

Super postavy i atmosféra a obrovsky, obrovsky, obrovsky - řekněme - spravedlivé finále. Ve výsledku je to nejspíš první Tarantinův film, který mě přiměl k zamyšlení a nefalšovaně dojal. Takřka nutně ale počítá s tím, že divák bude vědět alespoň něco o Sharon Tate a Mansonově gangu - jinak si nedovedu představit, že by na mě Tenkrát v Hollywoodu tak zapůsobilo. Opravdu hodně se těším, až to uvidím znovu a díky tomu, co už vím, se budu při některých těžko popsatelných scénách bavit.____P.S. Český název se tentokrát úplně nepovedl, ačkoliv se tedy přímo nabízel. "Bylo, nebylo..." by bylo výstižnější.