Trinculo

Sposta byla řevu, že to nejsou Hvězdné války a lidi, kteří jsou podle mně naprosto neznalí tématu, nebo se odmítají podívat, na jiný díl, než ten, co je nyní chronologicky čtvrtý v pořádí, do nebe provolávají slávu tohto jednoho filmu na úkor ostatních. Bohužel není to pravda. Toto jsou Hvězdné války. U tohoto filmu se nesmí zapomínat na to, že se jedná o zábavu pro celou rodinu a tudíž se od filmu nedá čekat nic komplikovaného. Navíc, když je určen pro druhou generaci "baby boomers", kteří mají teď vlastní děti a navíc naplánován do relativně velkého rozsahu. Druhá trilogie začíná opět určitým odlehčením, které ještě může končit dobře s tím, že postupně příběh začne temnět. Liam Neeson jako Qui-Gon-jinn je podle mně nejlepší "starý mistr" jedi, který se obejvil v celé velké trilogii.

Toto bylo dobrý. Seriál, který se rehabilitoval. Lékařské prostředí je atraktivní, protože lékařské prostředí je místo, které se nás dotýká všech. Ti v bílých pláštích disponují zvláštním druhem persony, který je budován záměrně určitým způsobem, a není nepodobný personě léčitelů a mágů. Lékařská autorita je svým způsobem velmi odlidštěná. Tím, že tento seriál ukazuje lidskou stránku lékařů, tak posiluje i jejich profesní autoritu. Podržuje lékařské řemeslo jako důležitou činnost, a lékaře jako hrdiny, kteří stojí v boji proti nemoci a utrpení v první řadě na nejhorším místě. Zajímavé jsou vztahy mezi muži a ženy lékařkami, vzpomeňte, si na to, když maldá doktorka přijde poprvé na oddělení a všichni jí varují před tím, ať si vybere jiné řemeslo, že neudrží háky. I v tomto seriálu platí, že je-li lékař dobrý, je i dobrým člověkem. Doktor Cvach je zářným příkladem, pokřivený charakter, mizerné lékařské schopnosti u něho tvoří jednu nádobu. Apropos, i tento seriál je do jisté míry "propagandou", není sice zaměřený na věci na první pohled rozeznatelné politiky, a situovaností v lékařském prostředí, zaměřeností na osobní příběh postav, je do značné míry depolitizován, je však právě skrze tyto záležitosti spojen s určitou bio-politikou a konceptem socialistického zdravotnictví. Drobná osvěta zasazená do příběhu, vyhlašování kvalit a úspěchů, lékař jezdící do zahraničí, to vše ukazuje na to, co socialistciké československé zdravotnictví bylo, či přinejmenším chtělo být. Jako červená linie se velkou částí seriálu line příběh špičkového hokejisty, který je lékaři Borské nemocnice dáván dohromady po těžké autonehodě. A hokej, vážení, je v Československu něco víc než domací zlato. Seriáloví lékaři (a lékařka), tak v rámci příběhu dokáží svou zdatnost, tím že opraví muže, jehož tělo do jisté míry reprezentuje tělo českého národa.

"30 případů majora Zemana" je v české filmografii velmi kontroverzní počin, ale zároveň je nutné si uvědomit, že má pevné místo v jejich dějinách a toto místo mu již nikdo a nic nesebere. Zavírat oči před propagandou tohoto seriálu, je stejně špatné, jako ho pouze odsuzovat ze jeho ideologický obsah. Ve chvíli, kdy zakážeme divákům se na něco dívat, cenzurujeme po způsobu dob minulých. Je velmi dobře, že se tento seriál opět vysílal. Moje generace zažila Majora Zemana v časech zkomírajícího socialismus v televizi, ve chvílích pionýrské masáže a přípravy k budoucímu úkolu zvykni si na zbraně nauč se svojí třídní, chlapeckou a v budoucích letech mužskou společenskou úlohu v prostředí socialistické, pionýrskýma sviněma prolézle základní školy. Pokud zavřeme oči, uděláme tlustou čáru a vytěsníme z mysli ven, může se nám stát to, co se stalo v období revoluce. Pionýr svlíkl modré košile, odvázal červené šátky a mnohde přestal být ideologický, staré struktury však na naší škole tehdá zůstaly a socialistické struktury v jejich hlavách také, a zacházeli s náma úplně stejně (a to ještě po mnoho let, a jinde). V té krátké chvíli před revolucí jsme samozřejmě nevnímali vědomě politické obsahy seriálu, ani našeho "výcviku", hlavně že jsme občas stříleli ze vzduchovky a Zeman bylo téma číslo jedna mnohých rozhovorů (né každej se mohl dívat). Odvhrnutí něčeho nám může uškodit více, než poznání a pochopení tohoto díla, ve všech jeho kvalitách a zrůdnostech. Prosím povšimněte si například Saudkova komiksu o Majoru Zemanovi, který je na české scéně výjimečným počinem a mnohdy je mnohem kvalitnější než seriál, na který navazuje. Zároveň bych rád upozornil na existenci posledního velmi surealistického dílu o 31. případu. Ten by se vyplatilo zfilmovat. Krásně by tak doplnil seriál o jeden rozměr a to, že socialistická autoritářská diktatura vznikla z nepovedené realizace jednoho snu a z jeho následky je se třeba vyrovnat. A to třeba i analýzou, parodií, nebo povšimnutím si jak v samotném Zemanovi se často objevují věci, které jejich autoři snad nemohli myslet vážně.

Nějaké mýty padly, ale celkem hezky povyprávěla o původu některých postav. A vytvořila mýty nové. Vtipný byl ten chlapík, co ho tam furt ukazovala a říkala, jak si spolu povídali v autě pod mostem. To povídání jde na té sérii tak trochu vidět ....

Když jsem film viděl v kině, tak se mi líbil. Ale vzhledem k tomu, že měl premiéru v ty prázdniny, kdy vyšel sedmý díl série knižně a já si rozhodl splnit svoje předsevzetí a přečíst si celou ságu na jednou, tak za několik dnů jsem už měl jinej názor. Ano - je to o ničem, protože je to moc dlouhé a moc nezfilmovatelné, a moc barevné a moc plné živých detailů. Filmaři tak musí krátit, reorganizovat a držet se postavy Harryho. Další věc co mi vadí, že i po v rámci událostí tohoto filmu jsou děti ještě pořád děti. Kult dětství vládne tvrdou rukou. Říká, ani v zákopech války nesmíš dospět !!!! Nemají deprese, všechno překonají, ničeho se nebojí, nemají sex, nekouří (ani Malfoyi), nežerou prášky po hrstech a nepijí alkohol. Staří jsou na tyhle neřesti už dost. Proslýchá se však, že příští díl v tomhle přinese nějakou změnu. Bylo by fajn, kdyby se aspoň v tomhle podařilo od knižní předlohy odpoutat, a z hrdinů udělat trochu lidi. Filmová zpracování by tak dostala nový a možná i docela zajímavý rozměr.

Počínaje tímto filmem se začíná významně odkládat materiál z knihy a začíná se měnit vyznění některých postav. V Ohnivém poháru se knižní série začíná radikálně proměňovat a příběh už není jednoduchým dětským příběhem. Harry se poprvé dovídá odpovědi na závažné otázky a minulost ho začíná dohánět. Pochopí sice definitvně až hodně později, ale i tak. Díky rostoucímu rozsahu z filmu mizí spousta těch vedlejších drobných detailů, které dělají Potterovskou sérii, tím čím je a tvoří aspoň důvod proč jsem si jí docela užíval. Musím se přiznat, že v zážitcích z filmu pomáhá neznalost knižní předlohy. U tohoto a příštího dílu jsem měl ještě to štěstí, že jsem knihy četl až po té.

Nejlepší film o Harry Potterovi, který byl dosud udělaný. Velice paradoxní je, že vznikl na základě jedné z nejhorších knih Potterovské série. Ztemnění příběhu ve filmu předbíhá, to co se děje v knize minimálně o jeden díl dopředu. Stane se to málokdy, aby film byl lepší, ale stává se to. Zároveň toto je poslední Harry Potter, který šel zfilmovat bez významnějších vynechání a bez redukcí.

Děti rostou a s nimi roste příběh. Ještě je to pořád víceméně taková hra v podstatě a stín se teprve blíží. Prostě pokračování, které je nesporně lepší než první díl. Samotná předloha je ještě rozumně veliká a vcelku dobře zfilmovatelná..

U tohodle filmu byl Harry Potter ještě v plenkách a pořádně se nevědělo kam vyrazí. Knihy byly sice už událostí, ale pořád to byly knihy pro děti, a pořád to bylo o dbrém a zlém čarodějovi a pořád byl Harry a jeho kamrádi hodně malí na spoustu věcí. Film nebyl špatný a rozhodně nebyla špatná ani knížka, ale musím říct, že jsem jí bohužel četl příliš pozdě, aby pro mě plně strhla do vlny Potterománie v ten pravý čas.

Tenhle příběh spíše více než o posádce Enterprise vypráví o romulanské civilizaci. Hlavně o jejich vztahu k Rémanům, podivným bytostem temnoty, otrokům a existencím, kteří žijí pouze proto aby mohli sloužit. Nešťastný je také příběh Shinzona. Pcikard zde čelí nejzávažnější hrozbě svého života. Dívá se do očí tomu, čím mohl být, kdyby se podmínky byly odlišné. Pickard i Shinzon, jsou oba dva pouhé figurky na šachovnici osudu, oba hráli tak nejlíp jak umělí, ale jejich strategie byla poplatná jejich výchozím pozicím. Každopádně Pickardova Nemesis přichází i v tom, že Shinzon je jednou z posledních nadějí na jeho možné pokračování. Zde má Pickard poslední šanci podívat se do očí někomu, kdo je nejblíž jeho dítěti, ale musí si zároveň uvědomit, že přes všechny okolnosti je Shinzon nepřítelem.