HoneyBunny

Eric Bana je i šestačtyřiceti k sežrání, jeho přítomnost na plátně tomuhle filmu hodně pomáhá. Ale i jeho postava tu bylo neskutečně předvídatelná a otravná. Postavy tu dramaticky vykřikují a rozhazují rukama, aby navodily drama, které v příběhu neexistuje. Klišé typu "celé dny pracuješ, naše dcera už tě ani nevidí" se tu kupí a na konci vytvoří nepěkně vonící hromadu. Pokud vás v hororových filmech už otravují lekačky "ticho-babam!-někdo vyskočí z poza záběru", pak tohle není film pro vás. A ti herci, kteří hrají posedlé postavy, neskutečně přehrávají.

Takový film v kinech už dlouho nebyl. Bradburyovský feeling, rozjímání nad osudem lidstva, obětech, objevování vesmíru... Nolan nám předkládá pěkně epický a ambiciózní snímek... který ale nemá úplně pěvně v rukou. Předně tu máme tři dějové linie: rodinné drama (vztah otce s dcerou), pak vesmírnou cestu mezi galaxiemi a v neposlední řadě záhadu černé díry a "přátel", kteří lidstvu pomáhají. Především mezi první a druhou linií Nolan ne úplně elegatně přeskakuje, což většinou ničí napětí (nedočkáte se vesmírné samoty a odloučení astronautů, ani neprožijete nejistotu a zoufalství těch na Zemi, když se jim roky nikdo neozívá). Když ale Interstellar funguje, funguje na sto procent. Emoce duní, napětím ani nedýcháte, zatínáte pěsti... a vy na okamžik vidíte dokonalý film, jaký měl asi Nolan v hlavě, ale nedostal se na plátna kin. Gratulace za odvahu něco takového natočit, ale můj nejoblibenější Nolanův film to nebude. PS: Ten robot je boží a chci ho domů!

Tak já se vám teda přiznám: už od Pirátů z Karibiku a Párování mám slabost pro Jacka Davenporta. Ten chlap perfektně zvládá kupu hereckých poloh, má unikátní charisma a naprosto boží hlas - na první poskecg rozpoznatelný, hluboký baryton s posh britským přízvukem, u kterého si nemůžete být jistí, jestli si z vás dotyčný sarkasticky neutahuje. Smash jsem dala šanci kvůli němu a rozhodně nelituju. Hlavní hrdinka se zlatým srdcem a krásným hlasem, drsné a falešné prostředí broadwayských umělců, fajn dialogy, choreografie a skvělé originální písničky (jdi se bodnout, Glee!). Seriál se asi bude víc líbit ženám (jde tu hodně o vztahy krásných lidí, zpívání, podrazy, lásku, nedorozumění...), ale alespoň první série je příkladem toho, jak se něčeho směřovaného na ženské publikum zhostit originálně a s nadhledem. Oh, a Davenportův drsný režisér Derek je samozřejmě k sežrání a krade si pro sebe každou scénu, ve které je.

První Jump Street mě hodně bavil. Jednou z jeho deviz je nepředvídatelnost - hlavní hrdinové nastoupili na střední a vy jste čekali kopec klišé z takových těch otravných amerických filmů zasazených do střední školy. A ono to bylo úplně jinak! Baculatý trouba Schmidt byl za hvězdu a namakaný Jenko za hovado. Dvojka Jump Street je zasazená do prostředí americké vysoké školy - a bohužel narozdíl od jedničky je plná těch neskutečně otravných klišé z amerkých univerzit. Chlastací party, absence jakéhokoli učení (navzdory tomu, že hrdinové jsou na vysoké), nezávazný sex, vymaštěné ženské postavy, studentské spolky typu Alfa Beta Gama... No prostě neskutečná klišé a z toho pramenící nuda. Ano, parkrát jsem se zasmála, za tímhle filmem stojí stejná parta jako za 21 Jump Street, takže to není žádná katastrofa. Jen - alespoň pro mě - neskutečné zklamání. Aby to nevypadalo, že si jen stěžuju: líbil se mi meta humor ("Už na to nemáme rozpočet, ta honička na začátku nás stála moc peněz."), Tatum a Hill stále mají dobrou buddy chemii a závěrečná ukázka toho, jak by mohla vypadat pokračování, je naprosto parádní!

V jednu chvíli hlavní padouch říka postavě Ewana McGregora cosi ve smyslu: "To sis opravdu myslel, že jsi hrdinou tohohle příběhu?" Oh, jak moc bych si to přála - McGregorův sir Elmont je tím nejlepším na tomhle filmu, je charismatický, vtipný a sexy. Zbytek filmu je... meh, hrozně průměrný a neinvenční, bez výraznějšího pachu či příchuti. Na rodinný film se tu nějak moc drasticky zabíjí, což by nevadilo, kdyby to tu vlastně nebylo jen na efekt. A docela mě zklamala postava princezny, která tatínka krále přesvědčuje, jak je schopná a samostatná a že mu chce dokázat, že bude dobrou královnou - aby po zbytek filmu neudělala nic, co by tomu nasvědčovalo. Mužští hrdinové ji musejí stále zachraňovat před obry a ona většinou jen vyděšeně kouká, případně křičí: "Jacku!" A to je bohužel jediná ženská postava filmu! Nechci tu mít feministické řeči, ale přiznejte, že třeba taková Yvaine ve Hvězdném prachu má mnohem větší kuráž a udělá toho mnohem víc než princezna Isabelle z Jacka a obrů. 50 %

Další vysokorozpočtový francouzský film, který má stejné chyby jako kvanta jeho kolegů - matná režie, blbé dialogy, neinvenční klišé scénář a hlavně sterilita... Štve mě to, protože tvůrci evidentně měli dostatek financí, aby natočili něco skvělého. Ale skvělé filmy stojí především na scénáři a takovém tom filmařském srdéčku, kdy vidíte, že filmařům záleželo na tom, co vyprodukují. Ale v tomhle film vypadá znuděně i Belle, která má být centrem a srdcem příběhu. Kráska a zvíře má být příběhem o lásce, která překoná prokletí, ale tady jakákoli romantika chybí, nemluvě o chemii. Je to zčásti i kvůli tomu, že Francouzům se zvíře opravdu nepovedlo, vypadá docela legračně a nemá nic z Casselova šarmu. Živého Cassela v naprosté většině vidíme jen ve flashbacích, kde se vysvětluje jeho prokletí. A tyhle flashbacky jsou vlastně jediné, co se mi tomhle filmu líbilo - nejenže je kletba trochu z jiného soudku než obvykle, ale Cassel je tu spárovaný s dámou, která nejenže umí hrát, ale má s ním i nějakou chemii. Tohle je zkrátka promarněná šance a velké zklamání. U mě stále vede Disneyho adaptace Krásky a zvířete, která skvěle funguje jak po příběhové, tak po citové stránce.

Nevím proč, ale tahle verze Hulka mi dlouho unikala. Možná proto, že o pět let starší Hulk s Erikem Banou a v režii Anga Lee mi přišel hóóódně rozvleklý (a to Banu žeru skoro ve všem). Tahle verze sice na tu s Erikem navazuje, takže nejde o další remake (první překvapení!), ale jde úplně jinou cestou. Je rychlejší, zábavnější a hlavně skvěle uběhne. Ed Norton uhraje cokoli a navíc tu má s Liv Tyler skvělou chemii - opravdu jsem jim věřila ten vztah dvou lidí, kteří už se hrozně dlouho znají a pojí je silný vztah - všechno je to podané v drobnostech jako pohledy a spontánní doteky atd., což se bohužel tak často ve filmech nevidí. Příběh, to už je něco jiného. Je to průměr, který neurazí, ale ani nenadchne, a ani dobré herecké obsazení to nezachrání. Díky závěrečnému hvězdnému cameu (druhé překvapení) mi došlo, že tenhle film patří do současného Marvelovského univerza, ale bohužel mu chybí ona pověstná odlehčenost, vtip a pečlivá práce s postavami. Hulk má zkrátka na svůj origin story smůlu...

Takový potenciál! Zasněžený viktoriánský Londýn, nová (skvělá!) dívka s dobrodružnou povahou, co se snaží prorazit Doktorovu ulitu, představení nového záporáka Great Inteligence, kterého mluví Ian McKellen! Tenhle díl si díky jeho temné a kouzelné pohádkové atmosféře užiju vždycky - zlí sněhuláčci a hlavně viktoriánská chůva Clara, která má prořízlou pusu, chytrou hlavu a navíc je to sympaťanda, to jistí. Bohužel ten potenciál nebyl využitý. Příznivci seriálu vědí, že Great Inteligence zůstala zoufale nevyužitá a pozdější Doktorova společnice Clara přece jen nemá takové grády jako její verze z devatenáctého století. Steven Moffat je zkrátka to, čemu pánové říkají "cock tease"... :-/

Příznávám, že párkrát jsem se zasmála, ale to nezachrání ten blbý pocit, když musíte sledovat jeden děsivě trapný vtip za druhým. Respektive, to, jestli považujete MacFarlanovy vtipy za trapné, záleží na vašem smyslu pro humor. Mně připadají tak na úrovni středoškoláka (ano, mužského rodu, protože spousta vtipů je sexistická a prostinká). Mně nepřijde vtipné, když má někdo sr*čku a musí si ulevit do klobouku. Největší problém mám ale s hlavním hrdinou. MacFarlane není sympatický, ani nijak dobrý herec. Což je problém, když proti němu stojí takový herecký kalibr jako Liam Neeson (vážně, i když se tu Neeson vůbec nesnaží, vždycky, když se objevil na plátně, se mi chtělo zatleskat). Hlavní hrdina Albert je hned na začátku nazván srabem - a on přesně takový je. Většinu filmu si jen stěžuje a má ze všeho nahnáno (a Divoký západ komentuje jako by ho někdo strojem časem přenesl z 21. století, což působí divně). Někomu takovému přece nemůžete fandit. 20% PS: Dodávám, že seriál Family Guy se mi líbí, takže problém nemám s MacFarlanem jako takovým, ale konkrétně s tímto filmem.

Mám s Godzillou dva velké problémy. 1.) Hlavní hrdina není charismatický Bryan Cranston v roli traumatizovaného vědce, ale jeho syn (mnohem méně charismatický Arron Taylor-Johnson), americký mariňák s mladou rodinou (což je ve filmu přesně tak zajímavé, jak to zní). 2.) Hlavní monstrum není Godzilla, ale jakési zmutované cosi a la Cloverfield. Tým z HISHE dokonce spočítal, že Godzilla na plátně stráví necelých 12 (!!!) minut. Takže dostanete film o mariňácích, kteří bojují se zmutovaným monstrem, ne Godzillu. On vůbec ten scenář je dost slabý, zbytečně military (ve filmu se vůbec nezmiňuje americká vláda, v okamžiku ohrožení země o všem automaticky rozhoduje armáda!) a obsahuje hrozně logických kiksů. Naštěstí je Gareth Ewards zručný režisér a zachraňuje, co se dá. Některé z jeho záběrů jsou vyložené krásné a akční scény mají grády. Malé bezvýznamné plus dávám za účast Kena Watanabeho (na plátně je hrozně málo, očividně ho to moc nebaví, ale alespoň má hlášky typu "Let them fight!"). Mimochodem, všimli jste si toho otravného zaměření na rodinky s dětmi? Já tedy nevím, ale tohle asi není film, na který půjdete s manželem/lkou a dětmi...