Desdemone

Tři hvězdičky, ale jen proto, že to bude chtít ještě asi druhé shlédnutí. Jsem z toho rozpačitá, potácím se mezi "Je to výborný, výborný film, ne který ode dneška nedám dopustit!!" a "Co je to za pseudo filozofický počin, který si na dobrý snímek pouze hraje a ne vždy mu to jde." Nicméně Jared Leto mě vždy potěší, herec je řekla bych více než obstojný a těžko by tam místo něj "panáčkoval" někdo jiný. A ještě osobní poznámka navrch, znám hrozně moc lidí, kterým se tento film vyloženě líbil, ztotožnili se s ním a zahřál je u srdce (přirovnala bych to asi k tomu, jak na většinu svých fanoušků zapůsobil "Věčný svit"). V tom případě ale v tomhle státě žije banda maniodepresivních šílenců, protože si neumím představit, že normální člověk tenhle film má rád. > Oprava po druhém shlédnutí, pozor! Spadla jsem k názoru, že je to přeci jenom žvást. Jestli u filmů Darrena Arnofoskyho (což víme všichni, i my- jeho fanoušci) se občas-často stane, že forma vysoce převýší výpovědní hodnotu, pak tady jsou forma a výpovědní hodnota tak daleko od sebe, že se nikdy neviděly ani na obrázku.

Je pravda, že můj dojem z filmu byl silně umocněn tím, že jsem se dostala na premiéru v Kongresovém sále... Osobní přítomnost Havla a především samotného Wintona byla zážitkem natolik silným, že se skoro rovnal síle samotného příběhu. Jediné, co mne trochu zklamalo, byl tak malý počet hraných pasáží, kterých jsem očekávala trochu víc, ale i takhle je to velmi pěkné.

"Nevím, nezanechalo to ve mě takovou rozervanost jako ostatní Aronofskyho filmy..." "Spíš lepší průměr- a to jen proto, že Natalie je kus." Takové a další nenadšené komentáře slýchám často coby reference na Černou labuť. Aronofsky patří mezi mé nejmilejší režiséry, zatím nenatočil vyloženě špatný film (na tom se snad shodneme) a na Černou labuť jsem čekala dlouho. Moje dojmy? Nadšení! Absolutní nadšení! Nejprve Natalie. Natalie je nejen krásná, ale famózní, naprosto famózní a já si neumím představit lepší a schopnější herečku rpo tuto roli. Jen se bojím, že je tak dobrá, že hned dalším filmem mi tuhle svou labuť vymaže z paměti, protože bude ještě lepší, ať už bude hrát cokoliv. A teď celkově. Aronofsky, jako mnoho svých fanoušků, mě úplně poprvé zaujal Requiem za sen. Druhým filmem od něj, který jsem viděla, byla Fontána, které, leč jsem jí dávala mnoho šancí, pořád nějak nemůžu přijít na chuť. Následovalo Pi, které je neotřelé, neobvyklé a jak dělané pro každého, kdo hledá "pochopitelný divný film". Pak přišel Wrestler, díky němuž se konečně Aronofsky dostal do širšího povědomí a který byl skvělý, ale stačilo mi vidět ho dvakrát. Proč to říkám, inu, chtěla bych tak trochu vyvrátit citace z úvodu komentáře. Nikdy jsem v Aronofskyho filmech nehledala rozervanost. Možná jsem dostatečně rozervaná od přírody a nepotřebuju to doplňovat uměle:D Ne, dělám si srandu, ale myslím si, že takový komentář obecně je trochu k smíchu, trochu zcestný a hlavně, pokud ho někde vyřkne v souvislosti s Černou labutí, asi byl na špatném filmu, portože jestli Aronofsky někdy natočil rozervaný film o rozervaném člověku, který svádí boj sám se sebou a s jinými svými identitami, tak je to tenhle. Nemohla jsem se od toho odtrhnout, prostě nemohla. Atmosféra filmu je hned od úvodních záběrů hustá, není tu žádný postupný nájezd, i když samozřejmě všechno graduje, to je základ, nicméně nečekáme tři čtvrtiny filmu, kdy se začne něco dít, přičemž v poslední části na nás autoři vychrstnou kyblík informací a my sedíme s oteřenou pusou a nevíme. Někoho to baví, mě tohle ale spíš rozčiluje. Posledních dvacet minut jsem ale stejně seděla jako na jehlách a byla připravena téměř na vše- jen ne na konec, přičemž lepší si neumím představit. A samozřejmě, že film stojí na Natalie... Kdyby stál na výkonu jiných herců stejně nebo dokonce více, než na jejím, bylo by to tak hrozně špatné, že by mě to možná i rozbrečelo. Jsem okouzlena a smekám!!

Co mě v knize nudilo zde dostalo takový nádech, který z toho udělal příjemnou podívanou. Zaryté obdivovatele musela zákonitě potěšit téměř stoprocentní věrnost a na rozdíl od jiných předešlých dílů, tentokrát Yates nestavil na tom, že dělá film především pro ty, kteří četli předlohu, takže i diváci znalí pouze filmů podle mě vděli, která bije. Jako právě jeden ze zarytých fanoušků se ale vystříhám obšírných komentářů -narozdíl od některých nefanoušků- a podotýkám jen, že HP serie je úplně jiná liga a srovnávat s Twilight serií není jen urážkou všech fanoušků Harryho Pottera ,ale taky ukázkou absolutní neznalosti a ignorance.:)

* za to, že to hezky vypadá.

Dlouho už mě u filmu tak moc nepřekvapili jak herecké výkony tak závěr, akorát u druhého jmenovaného si nejsem jistá, jaký pocit z toho překvapení vlastně mám. Na první,druhé i třetí zamyšlení se nemůžu zbavit dojmu, že to tam prostě strašným, stašným způsobem nepatří- ale je fakt, že protřelého diváka, nebo dobrá, minimálně někoho, kdo se "vážně hodně dívá na filmy", je těžké překvapit jinak, než mu předhodit absoluteně nečekaný konec, pro který nenasvědčovalo vůbec, vůbec nic. Ale i tak dám místo původně zamýšlených třech po dnešním druhém shlédnutí čtyři hvězdičky, možná je to pouze aktuální náladou nebo tím, že mi to dneska prostě sedlo.

Přeskakujeme, přeskakujeme, nesmyslně stříháme, sekáme a krájíme, podivně prolínáme... Ovšem hlavně, že máme herce relativně podobné svým skutečným historický předlohám.

Leo je jako kvalitní víno, s věkem je lepší a lepší, Nolan už dokázal, že ví, co dělá, takže tahle kombinace už předem zvěstovala alespoň průměrné hodnocení. K tomu si přidávám příběh sci-fi ražení, přesto ne úplně klasického sci-fi ražení. Je to příjemná změna a pokud je váš postoj k filmu takový, že je to svět s ambicemi být oním dokonalým světem, ve kterém se fantazii meze nekladou, nemůžete odejít jinak než nadšeni z promítání Počátku. Nechybí tu samozejmě napětí ani takové ty mile nervy drásající scény a jelikož jsem z minulého týdne naladěna na DiCapro-vlnu z promítání Shutter Islandu, jen mě to donutilo říct si "Toč, Leo, toč dál dokud můžeš, na co bych se jinak dívala?"

Po třetí série už mě vůbec nezajímá, jek Ted poznal vaši matku, děti. A co hůř - už mi to ani nepřipadá vtipný.

Zase jednou "Uděláme to pořádně divný, protože pak jedině to bude umění!" Co tady máme? Ošklivej, neschopnej unukánek potká v baru oslizlýho, nadávajícího dědulu, ze kterýho se vyklube Bůh a pormění ho v mouchu. Pak je tu slaboch, co se oženil s kurvou a výpovědní hodnota příběhu je nulová. A vše se to uzavře mluvící panenkou ChouChou. Přečíst si to by možná stálo za to, ale upřímně... No, nadruhou stranu není proč věšet hlavu, je mnoho těch, kteří uspěli jen jedním velkým dílem. A pak jen ke komentářům níže - Podobné filmy: Strach a hnus v LV? Nesrovnatelné, kamaráde!!! A nechci dělat vlny, ale "film londýnské scény"? To sis to asi pouštěla z dabingem, ne? Stačilo by se mrknout a velmi brzy bys zjistila, že režisér a naprostá většina herců jsou skoti jako poleno a to je teda SAKRA rozdíl, mezi Skotskem a Londýnem.