Železný opičák

Rozebírat zákulisí Železného opičáka je víceméně složité. Víte například, že jde vlastně o prequel k sérii Tenkrát v Číně? A že existuje film jménem Železný opičák 2, který ale není pokračováním tohoto filmu? A že filmů a seriálů s Wong Fei-hungem existuje až přes 100? Rozkrývat všechny souvislosti a návaznosti Železného opičáka opravdu není sranda, protože s rozkrýváním příběhu se musí člověk také automaticky vydat k nějakému vysvětlování ohledně Hongkongské filmové tvorby 90. let, vysvětlit alespoň základní důležitá jména této filmové stránky a zároveň vysvětlit co tak nějak brát v potaz a co radši zhluboka ignorovat. Co nejsrozumitelněji se dá říct s tím, že v 90. letech byla hongkonská filmová tvorba opravdu živelná a ročně dokonce vyšlo až 200 různých filmů. Už v roce 1991 poté vznikl film Tenkrát v Číně, který pojednával o dobrodružstvích reálného bojovníka Wong Fei-hunga. Tento film v režii Harka Tsuie nejen nakopl kariéru Jeta Li ale stal se takovým základním pilířem pro novou vlnu hongkonských filmů. Takový Drak přichází nebo Police Story pro novou generaci. Už jen proto logicky muselo najít na pokračování v množném čísle a Tsui si s nimi dal opravdu co nejrychlejší možnou práci. V základní sérii Tenkrát v Číně se už teď babrat nebudeme, důležité je zmínit, že v roce 1992 dorazilo Tenkrát v Číně 2, v roce 1993 poté Tenkrát v Číně 3 a ještě tentýž rok Železný opičák, který slouží jako prequel a jednu ze stěžejních rolí zde hraje právě malý Wong Fei-hung. Za železným opičákem už ale Tsui stojí už jako producent a režisérem se zde stal Yuen Woo-ping, který se určitě každému zapsal jako strůjce choreografie pro trilogii Matrix, Yuen se ale do paměti akčního filmu zapsal mnohem dřív. Jako strůjce choreografie u prvních třech filmů měl už Yuen s příběhy Fei-hunga něco za sebou, zde ale povýšil na režiséra a dodal ve finále dost možná jeden z nejstylovějších hongkonských filmů, jehož kouzlo tkví v tom jak neskutečně přehnaný a díky tomu neskutečně zábavný je. Železný opičák skvěle kombinuje okamžiky komediální a okamžiky vážné a ukazuje Yuenův talent v té nejlepší možné podobě. Při zmínění Železného opičáka a Yuena Woo-pinga musí zákonitě padnout také něco o Wire fu. To je termín, jenž byl položen právě v hongkonských filmech a zakládá se na použití lan a dodává většinou dojem, že to vypadá jako by byla postavy schopné lítat nebo nadpozemsky skákat. Tenhle pojem má základ v Hongkongu, časem se ale pochopitelně dostal i do Hollywoodu a bez Wire fu se neobešli třeba právě Matrix nebo současné marvelovky. Právě u Wire fu je poté riskantní aby výsledné efekty s ním stvořené nevypadali děsně, právě v Železném opičákovi ale dává Wire fu základ několika parádním stylovým sekvencím, které fungují a právě svou přehnaností jsou až fenomenální. Zajímavé a možná kontroverzní rozhodnutí je možná to, že Yuen hledal pro ztvárnění mladého Fei-hunga dívku, protože potřeboval do dětské role někoho něžného a to se mu chlapců nalézt nepovedlo. Tahle volba ale stála za to, protože Angie Tsang se umělá prát, nepůsobila otravně a upřímně mě během celého sledování nenapadlo, že celou dobu je ten chlapec dívka. Donnie Yen jako Wong Sr.se poté do role otce Fei-hunga vypracoval poté co si ještě v Tenkrát v Číně 2 zahrál Fei-hungova protivníka. V Hong Kongu by ale počet herců tak malý, že se nedalo nic dělat a při počtu zhruba 200 filmů na rok se logicky herci opakovali. Právě zde se Donnie Yen poprvé předvedl více a i když jeho kariéra zažila postupně strmé pády a vrcholy (po sérii Ip Man a ,, hostovačce" ve Star Wars: Rogue One by si člověk řekl, že už bude jen dobře) se Yen dost možná až tímhle filmem zapsal do paměti více diváků. Stejně tak Ringo Yu se tu jako titulní hrdina předvedl v té nejlepší možné volbě a možná zamrzí, že na rozdíl od Jeta Li nebo Donnieho Yena nikdy nedostal pořádnou šanci se stát hvězdou. Akční scény jsou neskutečné a to hlavně ty kdy se někdo pere! Tyhle souboje jsou neskutečně rychlé a jsou výrazně zrychlené. Smutné je, že když Quentin Tarantino loboval za to aby se tento jeho oblíbený film dostal do kinodistribuce (možná že i v Kill Billovi po zhlédnutí dokáže najít jistou podobu) tak Miramax tyto scény zpomalil a do jisté míry zničil jejich kouzlo. Na YouTube by tahle srovnávačka měla jít snadno najít a přesvědčit člověka o tom, že nejlepší je pustit si přece jen původní verzi i když sama o sobě není dokonalá. Železného opičáka paradoxně tak trochu ,, zničil" sám producent Hark Tsui. Ten si s filmy vždy vyhrával i v post-produkci a vymýšlel některé texty až právě v post-produkci. I kvůli tomu ve finále velmi často nesedí věty hrdinům na pusu a hodně snadno tento fakt může trochu kazit zážitek. Na druhou stranu jde ale pořád o kouzlo té klasické hongkongské filmové školy a nad kombinací Tsuiho ignoranství a hravosti se vlastně dá objevit specifické kouzlo. A těchto pár nepadnoucích vět stejně vynahradí ta cool akce. Železný opičák má bravurní akci, sympatický casting a velmi zdařile kombinuje prvky vážných a komediálních scén tak moc dobře, že by lecjaký film záviděl. Zároveň se musí i zmínit kamera Arthura Wonga, která je nejen co se týče akce přehledná ale i co se týče záběrů jednoduše krásná. Je to pořád jen film a v rámci své škatulky je skutečně povedený. Zároveň s přimhouřením oči na fakt, že tato filmová kapitola je jednou provždy uzavřena a navždy bude žít pouze ve vzpomínkách na filmy Bruce Lee, Jackieho Chana, Jeta Li nebo právě filmařů Harka Tsuie a Yuen Woo-pinga. Železný opičák je poté pro né tak zasvěcené lidí ideálním startujícím balíčkem, který můžou a také nemusí utopit v dalších filmech ze staré hongkongské filmové školy. Tyto filmy ale mají tak specifické kouzlo, že by to byla skutečně škoda...... (16.06.2020) (méně) (více)