Režie:
Kenneth BranaghScénář:
Kenneth BranaghKamera:
Haris ZambarloukosHrají:
Jude Hill, Jamie Dornan, Caitríona Balfe, Ciarán Hinds, Judi Dench, Lewis McAskie, Lara McDonnell, Gerard Horan, Turlough Convery, Conor MacNeill (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Buddy (Jude Hill) je devítiletý kluk, který má pocit, že mu patří celý svět, který se aktuálně omezuje na ulice rodného Belfastu. Tady prožívá pravá klukovská dobrodružství a první lásku (respektive se o ni neohrabaně snaží). Když potřebuje poradit, může se obrátit na babičku s dědou (Judi Dench a Ciarán Hinds), když potřebuje ošetřit odřené koleno nebo obejmout, má na to milující maminku (Caitriona Balfe), a tatínek (Jamie Dornan) je tu především od toho to, aby měl Buddy ke komu vzhlížet. Přehledný, bezpečný a srozumitelný svět konce šedesátých let minulého století však začnou narušovat sociální a náboženské konflikty, které se valí celým Belfastem a nevyhnutelně zavítají i do jejich ulice. Hrdinové a zlosynové, na které si Buddy a jeho kamarádi do té doby jenom hráli, jsou najednou všude kolem. Kam v tomhle proměněném světě bude patřit Buddyho rodina? (Cinemart)
(více)Recenze (129)
No tak to vôbec... ()
Především se jedná o rodinný film, ale v tom komplexním smyslu rodinný, že nikoli jen zábavný a nikoli zřejmě pro české diváky. Ale šlo by to i tak, dívat se s desetiletými. Film o absurdním násilí, kde však není ani jedna hrubě násilná otřesná scéna a film je krásný dětským hercem, jeho maminkou, tatínkem, dědečkem i babičkou... Poselství? Někdy je třeba odejít, když není v našich možnostech změnit myšlení a chování těch, s nimiž nám bylo údělem dáno žít. Jsme lepší než fantičtí muslimové? Ó nikoli, jsme stejně bídní, křesťané schopní se bít pro pitomou identitu. ()
Film jsem si pustil s titulky. Bohužel titulky nebyly transkripcí dialogů, ale komentářem režiséra a autora scénáře - Kennetha Branagha. Dočetl jsem se spoustu chvály, v tomto případě vlastně samochvály, jak Jude Hill předběhl svůj věk, Jamie Dornan na pohřební hostině skvěle zpíval, že ve scéně se spícím bratrem jeho představitel skutečně usnul, že loučení Buddyho se svou kamarádkou předčí scény s odlukou v jiných filmech ... O podstatě konfliktu mezi katolíky (nacionalisty) a protestanty (unionisty), který vyústil od roku 1969 do občanské války, jsem se mnoho nedozvěděl. Irská srdečnost (tanec na ulici, rodinná pospolitost navzdory odloučení, úcta k prarodičům, bujarý kar, opilá babička na ulici) ke mne promlouvala jakoby přes filtr; irský černý humor byl reprezentován jedním vtipem, který vyprávěl táta Buddyho na ulici kamarádům; pověstná partnerská emotivnost je zastoupena jednou divočejší hádkou s házením talířů. Film prostupuje prvoplánová snaha urvat všechny filmové ceny - těch nominací na nejrůznější ceny bylo skutečně mraky, ovšem jen několik se skutečně povedlo proměnit. Nakonec asi i ty filmové akademie kalkul prohlédly. Že to nejspíš většinu diváků nechytne za srdce, může být způsobeno i natáčením v době covidu (srpen/září 2020), kdy se některá opatření do filmu promítla - ve škole se dbalo na rozestupy (každé dítě samo v lavici, což neodpovídá historické realitě); v nemocnici se natáčelo ve velkých místnostech, které se intenzivně větraly (ač průvan jinak nepatří k nemocničnímu prostředí a nemocniční pokoj nevypadá jak nádražní hala). Poučení o tom, že nezáleží na náboženství, ale na každém jednotlivci, jakož i alternativní konec jsou klišé (dobře, že do filmu nebyl zařazen a je pouze v bonusech). Hlavní přínos vidím v práci kamery, zajímavých perspektivách. Doporučuji se při zhlédnutí nesoustředit tolik na děj, ale spíše na černobílé obrazy, a v případě DVD si nepouštět titulky. ()