Gorod Zero
City Zero
Mesto Zero
Režie:
Karen ŠachnazarovScénář:
Alexandr BorodjanskijKamera:
Nikolaj NemoljajevHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevObsahy(1)
Režisér Karen Šachnazarov již od studentských let spolupracuje se scenáristou Alexandrem Boroďanským. Z jejich spolupráce vznikl i film Město Zero. Jednoho dne přijede vlakem do obyčejného anonymního města (odtud i název filmu) inženýr Alexej Varakin, aby vyřídil v místní továrně obyčejnou obchodní záležitost. Události však nabývají naprosto odlišných forem, než by se dalo očekávat. Nahá sekretářka, zcela samozřejmě pracující v kanceláři, moučník v podobě lidské hlavy, zastřelený kuchař, a všechny další absurdní situace, jež nabírají nevysvětlitelnou rychlost a nad nimiž se nestačí užaslý a vystrašený Varakin ani zamyslet, vrcholí prohlídkou bizarního vlastivědného muzea. Voskové figuríny tu znázorňují slavné osobnosti města. Vedle sebe stojí Attila a Stalin, trojský král Dardan a první zdejší tanečníci rokenrolu, kohorta římských legionářů a občanka Petuchovová, živící se prostitucí během mezinárodního festivalu mládeže. Obyvatelé města se chovají jako lidé, ale divák žasne, jak mohou žít uprostřed tak nesmyslného světa. Naskýtá se otázka, zda-li není veškerá absurdnost díla jen přibarvenou realitou světa našeho. Ba co víc, zda není realita našeho žití jenom umělecky přenesena na plátno. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
„Idea, která nás spojuje a které sloužíme, je ideou státnosti. Mohutný, silný stát, to je ideál, pro který jsou Rusové ochotni trpět, obětovat i život. Je to iracionální idea. To není ono pragmatické evropské usilování získat maximální osobní výhody. Je to idea ruské duše, v které se rozplývá naše individualita. Ale dává nám to stokrát víc. Pocit příslušnosti k velkému organismu. Pocit ducha, síly a nesmrtelnosti. Západ vždy znevažoval ideu naší státnosti. Nebezpečí nespočívá v západním myšlení, ale v nás samotných. My sami hltáme módní myšlenky ze západu, očarováni jejich zjevnou racionalitou, netušíce, že právě v tom je jejich ničivá síla. Ale naše vlastní idea nakonec vždy zvítězí. Všechny naše revoluce nelikvidovaly, ale posilovaly stát, a to platí stále.“ ()
Leonid Filatov, s jeho smutnými očami, či skôr pohľadom vystrašenej srnky, je ideálna voľba pre chlapíka, ktorý je maximálne dezorientovaný tým, čo sa okolo neho deje. Síce som mala pocit, akoby postupom času film strácal dych, ale celkovo je to asi veľmi verné spracovanie pocitov tej doby. Jednoznačne film, ktorý mi utkvie v pamäti. ()
Brutálna kopa absurdít od začiatku až do polovice filmu ... Trošku viac sa tvorca venoval až takmer do detailu zobrazovaniu jednotlivých absurdných postáv, hlavne v múzeu, ale ako celok a hlavne s prihliadnutím na rok vzniku tohoto filmu, hodnotím ako nadpriemer ...! Jasná alegória na takú absurditu, akou bol celý Sojuz ... ()
První polovina je takřka dokonalá, ve druhé film trochu ztrácí dech, ale i tak je to pořád nadprůměr. Vidět ho v době vzniku, byl by to asi ještě silnější zážitek. Obsazení Leonida Filatova do hlavní role byla výborná volba. Film je ke zhlédnutí na stránkách Mosfilmu (společně s dalšími filmy Karena Šachnazarova). ()
Nic není nemožné, naopak...v našem systému je možné všechno. Tedy, v jejich systému. Nekonečný labyrint. Iracionální společnost, jež určí jedinci novou, trvalou identitu. Jediné, co není možné, je únik. Možná až příliš nafouknuté, v závěru prakticky bez silnějšího vyznění. Karen Šachnazarov pouze klade otázky, je na divákovi, zda si dokáže odpověď. Každopádně se jedná o velmi slušné, dramatické (mysteriózní) i lehce komediální absurdno. ()
Galerie (2)
Photo © Archiv STV
Reklama