Město Zero

Kafkovský pocit nemožnosti dosiahnuť zdanlivo jednoduché ciele, zahatané náhle sa vynárajúcimi prekážkami, prostredníctvom cesty inžiniera do nemenovaného ruského mesta. Navonok všetko funguje ako má, ale pod zdaním normálnosti sa skrývajú nepochopiteľné absurdity. Kombinácia odcudzenia, nemožnosti vyslobodenia sa z podivnej spleti úkazov, podozrení úradov spolu so zjavným poukázaním na zvláštne snové prežívanie v sovietskom systéme vytvoril v prvej polovici presvedčivé scény obsahujúce zopár výborných nápadov (prehliadka živo neživých sôch v múzeu, torta s podobou hlavy hosťa so živým okom). Žiaľ v druhej polovici sa atmosféra vytráca. Záver tak patrí k štandardnej ruskej analyzujúcej dumkovej produkcii, vážne sa tváriacej, opakujúcej použité motívy, no vo výsledku neukazujúcej veľa originálnej nápaditosti. (16.09.2005)

Autorským záměrem bylo podobenství gorbačovské perestrojky. Tu vzal čas, a co zbylo, to je nechtěný efekt - je to velmi ruské. Když Rusové začnou mudrovat, člověku se vtírá otázka, zdali jsou tak blbí, anebo jsem blbý já a něco mi uniká. Objektivně vzato, jsou prostě velmi jiní než my. --- Chci říct vlastně toto: když Rus filozofuje, vždycky z toho vzejdou absurdní výsledky. Z našeho pohledu. Oni sami jsou, zdá se, se svým Putinem docela spokojení. (26.08.2015)

Sovětská perestrojková kafkovina. 1) Řeči vedoucí od ničeho k ničemu, akce je jako pes chňapající po vlastním ocasu. 2) Dobrý obrázek времени застоя и перестроики je dnes, počítám, pro mnohé špatně čitelný. Doba se změnila a ruskou mentalitu u nás odjakživa chápal jen málokdo. 3) Jako pamětník doby a člověk, který přicházel s Rusy do bližšího kontaktu, mohu vážené diváky ujistit, že realitu konce sovětského režimu snímek zaznamenává výstižně. 4) Zobrazit pravou orwelovskou tvář sovětského režimu bylo i během přestavby jen těžko uskutečnitelné. Kafkovský únik sloužil jako dobré náhradní řešení. (19.11.2016)

Hodně mi to připomnělo Lemův Rukopis nalezený ve vaně, podobně absurdní spletenec byrokracie a nemožnosti z něho utéct. Aktuálnější o to, že je tady zas - zase nám někdo říká, jak máme správně žít a vydává nám k tomu rozkazy, příkazy a zákony. A nemyslím jen koronavirus, ale i zelené hnutí nebo politickou korektnost. Spíše než drama bych řekl, že jde o mysteriozní podobenství s drobnými surrealistickými prvky, které na jednu stranu pobaví jak vtipem, tak nápaditostí (včetně naprosto skvělé kamery u záběrů města, ale i přírody), na druhou vyvolá pocit smutku, jak se stále motáme dokola (v tom je nadčasový), a jak strašně rádi pro novoty odjinud opouštíme domácí tradice, a pak toho snad i litujeme. Město Zero je takový globalizační projekt, z něhož není úniku, protože města různých zemí ve světě se sobě začínaní podobat. Hlavní hrdina se nakonec rozhodne utéct k rodině a tradici. Dávám jen 4 hvězdy, protože v některých pasážích se film trošičku vleče, a hlavně mu chybí nějaké silnější zakončení než jen poslední nad naší minulostí zhasne nebo že budoucnost je nejistá a dost možná bude potřeba utéct. (15.10.2020)

V Rusku som bol opakovane, takže "prekrasno panimaju" o čom chcel film byť a aké pocity mal u divákov vyvolať. Nechcem mudrovať, či sa zámer podarilo alebo nepodarilo dosiahnuť. Mne sa film nepáčil a ani nepotrebujem taký typ filmu vidieť. Absurdít som zažil dosť v živote, na plátne, či obrazovke mi nechýbajú. Pri sledovaní som sa výrazne nudil, pretože bol prehliadkou absurdných situácií, absurdných dialógov, ktoré spájala iba postava submisívneho Varakina. Za neho sú aj tie dve hviezdičky. Po piatich rokoch som si film pozrel opakovane a keďže som si ho pamätal, sústredil som sa na pozadie absurdných situácií, z ktorých je poskladaný. Ani teraz nepovažujem Šachnazarovo dielo za mimoriadny film, ale hviezdičku z milosti mu pokojne pridávam. (01.04.2011)