Říše světla

V mikrokosmu zaměstnanců překrásného biografu se nepravděpodobně najdou dvě osůbky, kterým jejich sblížení pomůže čelit vlastním (psychickým) obtížím a vnějším (rasovým) předsudkům. Sam Mendes hrozně chce a velké (oscarové) ambice nezapře, jenomže seznámení hlavních postav drhne kýčem (slaďounké vyléčení holoubka se zlomeným křidélkem, jako vážně?) a rasistické skinheadské hnutí vrhne do děje tendenčně násilně (jakkoliv krvavě násilně do něj přímo zasáhne). Nicméně kamera Rogera Deakinse a hudba dua Reznor+Ross přibližují okouzlení filmem a promítání v zšeřelém sálu až k magickému realismu, to si z Říše světla odnáším především. (16.05.2023)

Pane Mendesi, kdyby na mě o půlnoci nastoupila nějaká taková Hillary, že jí mám promítnout něco silnýho, tak bych dost možná sáhnul po vaší Americké kráse. Tohle se vám ale bohužel nepovedlo. Špatně jste přitom udělal jen jednu jedinou věc: nevybral jste si dobrej námět na scénář. To vás ovšem neomlouvá, i to je vaše zodpovědnost. Říkal jsem si, že vašemu filmu přece nemůžu dát míň než 3 hvězdy. To je u mě rozpětí od 50-ti do 69-ti procent. Bohužel se mi to nelíbilo ani na těch 50. Věřím, že jste ještě neřekl svoje poslední slovo. Byla by to škoda, máte na víc. (30.04.2023)

,,All these people. I'm the only one who knows the truth." Krásně natočený snímek, se kterým mám jeden zásadní problém - ani s odstupem několika dní si nejsem jistý, co se mi vlastně snažil říci. Byla to pocta filmařskému řemeslu? Apel na nesmyslnost rasismu? Obyčejný příběh o lásce? Ve výsledku se zřejmě jedná o kombinaci všeho uvedeného a nejen toho, nějaké výraznější poselství mi ale přece jen chybělo. Empire of Light si tak budu zřejmě pamatovat především jako herecký koncert Olivie Colman. (08.04.2024)

Novej Sam Mendes je takovej hezky natočenej mix atraktivních témat - nostalgie po starých kinech, rasismus, duševní porucha, netypická romance. Akorát to je překvapivě vlastně celkem nemastný neslaný (i když formálně dokonalý a naleštěný). Moc to nedrží pohromadě, pomalý idylický rozjezd, pak najednou nečekané emocionální vyhrocení (během kterého Olivia Colman zazářila ze všech herců v celém filmu nejvíc), po kterém následovalo podobně nečekané uklidnění/vyvanutí, vzhledem k tomu peaku ale ne úplně uvěřitelné. A celé to skončilo tak nějak unyle a mdle, ke konci už nudilo. Ale jako dívalo se na to dobře, i když z toho šel trochu cítit podobnej kalkul jako z "Belfast" - retro na efekt, který chce být tak moc emocionálně silný (přeslazenej klavír napovídá, kde se máte cítit dojatí atd.) až to paradoxně působí trochu chladně. Nebýt toho peaku uprostřed, tak dvě hvězdičky. (08.02.2023)

Režisér Sam Mandes, opätovne aj v roli scenárista, chce sa zamerať na príliš mnoho vecí (napr. oslava kina a filmu, rasizmus, tolerancia, milostné a medziľudské vzťahy). Mimo iné, pravdepodobne to je dôvodom toho, že Empire of Light nie je takým kompaktným, akým by mal byť (nie každý zo spomenutých tém je vypracovaný tak, ako sme na to zvyknutý od tohto režiséra). Veľké a kľúčové momenty príbehu nie vždy sú správne načasované – najlepšia (a zároveň najvydarenejšia) scéna je cca v polovine filmu, keď Hilary spraví vlastné vystúpenie v kine si (za zmienku ešte stojí scéna, ktorá sa odohráva v dome Hilary pred tým, ako ona musí ísť späť na kliniku). Film drží pohromade skvelá herecká hra v podaní Olivia Colman, na vedľajšej koľaji má peknú rolu Toby Jones. Kameraman Roger Deakins opäť potvrdzuje, že v jeho obore stále patrí medzi úzku elitu. Osobné hodnotenie: 75% (***) (20.02.2023)

Tento film akoby chcel byť všeličím, ale ničím nie je poriadne. Najzaujímavejšia bola pre mňa vzťahová línia, avšak aj jej chýbala dostatočná hĺbka. A prostredie kina bolo očarujúce, do takéhoto kina by som chodila každý deň :-) (06.07.2023)

Ani Deakinsova kamera nevie ozivit tak otrasne napisany a rezijne nekonsistentny pocin Sama Mendesa... Prekvapivo fakt slabuckeee 5/10 (01.03.2023)

Mendes cos to natočil máš navíc .Jednou stačilo po druhé vidět nepotřebuji.40% (15.04.2023)

Jelikož jsem kdysi dávno v podobném (byť menším) kině pracoval, o to více mě oslovila atmosféra a detaily, které skutečně řeknou  mnohem více těm, jež byly s kinem 80. let spojeni více než pouhou návštěvou ke shlédnutí filmu. Navíc Mendesův film je velmi citlivým příběhem dvou v podstatě osamělých duší, které k sově nakrátko naleznou cestu. Ale doba  (a osud) jim nepřeje ... (18.06.2023)

Naposledy jsem měl takový pocit při sledování filmu Nouzový východ. Sam Mandes tohle umí. Olivia Colman je úžasná. Hudba taky (původně jsem myslel, že to složil Thomas Newman). Tady se povedlo vše. Tedy až na to hodnocení. (28.06.2023)

“Zvoňte, divoké zvony na divokú oblohu, na letiaci mrak a mrazivé svetlo. Keď umiera v noci rok. Zvoňte, divoké zvony, a nechajte umrieť ho.” Keď človek vidí celý film, až vtedy si uvedomí, aký krásny je jeho názov. Krásny citlivý film pán Mendes. Keď ležala doma na zemi a plakala, bože, ako som jej rozumel. Niektoré veci sa nedajú zahojiť ani časom, môže ich zahojiť iba úprimná bezpodmienečná láska. Hillary mi bolo naozaj ľúto. Jej by bolo lepšie, keby nežila. Niektoré momenty mi prišli mrazivé svojou reálnosťou. “Do pekla čo to robíš?” “Hovorím pravdu. Aký zaujímavý nápad.” “Choď za ním. Neutekaj.” “To robím?” “Vyzerá to tak.” (07.02.2024)

Vzkříšení slávy blýskavých biografů. Už z traileru jsem si říkala, že mi to možná připomíná “The Majestic” (2001). Empire je kulisou, nebo přístřeškem citlivých, možná trochu ztracených duší, ale i lidskosti, odvahy a odrazový můstek k odvaze, upřímnosti k samým sobě a splnění svých snů. (05.03.2023)

Film s čarovnou atmosférou britského malého mesta s úžasným kinom. Krásne interiéry, kamera a herecké výkony bohužiaľ padajú na scenári, ktorý chce riešiť veľa rovín, výsledku sa však nedočkáme. Nikoho to však neurazí, tempo je pomalé, hudbá melancholicky príjemná. Na svoje si prídu najmä tí, ktorí sa kochajú peknými vizuálmi. (11.06.2023)

Prvý film od Sama Mendesa, ktorý ma príliš nenadchol. Po technickej stránke ako vždy výborné ale scenár je tentoraz slabšou časťou, až príliš veľa tém sa snažil Mendes vyrozprávať ale pokope to moc nedrží. Škoda tentoraz len za 60% (01.05.2023)

8/10 (17.06.2023)

Najmelancholickejsi film roka. Deakins svojim presnym okom opat "developuje" nadhernu kameramansku kreaciu (ohnostroj na streche, stavba pieskoveho hradu na plazi a celkovo vsetky celky atmosferickeho, juho-britskeho "carousel" Kentu). To taky Mendes si emocionalne omotava divaka krasnymi scenami typu "vstup do premietacej miestnosti (plnej fotografii slavnych a Tobyho kratkeho monologu)", alebo "uprimny plac Olivie po zatvoreni dveri". V suzneni s dokonalym hereckym vykonom schizofrenickej Olivie, nadstandardnym "Weinsteinom" Firthom a prijemnym cernoskom Wardom. To hlavne v prvej poetickej, divacky obrovsky empatickej, plazovym romantickym nadychom nafarbenej polovici, ohudobnenej krasnym klavirnym motivom dua Reznor/Ross. V tej druhej sa rejza nechcene zacne pitvat v demonoch hlavnej predstavitelky, az samoucelne v rasovej problematike (ten utok na kino je tu akoby z ineho filmu), aby to v predzavere vratil do silne stvorkoveho vysledku. Prenadhernou scenou "show me the film"... ked sa na platne zjavi Peter Sellers s nazvom Being There s tym krasne jemnym pianom a Deakins striedavo svenkuje na platno, Oliviu a fotografie pri premietackach, valil som slzy dojatia ako uz dlhu dobu nie. Je to vlastne i Tobyho skryty odkaz Oliviinej postave, ze ziadna psychicka nemoc nedokaze porazit dobrosrdecnost a lasku v ludoch. PS: Colmanka a hudba mali byt nominovane na Oscara! PS2: Tie dve kratke eroticke (a velmi poeticke) sceny maju vacsiu "horny power" nez vsetky netflixacke 365-ky a Sex/Life dokopy. (13.03.2023)

Kino jako minisvět, kde má sílu manipulace stejně jako podpora jednoho druhým. Skvělé obsazení, skvělý příběh o moci bezmocných, laskavosti, odvaze a cestách k lepšímu. (31.01.2024)