Posedlost

„Tí najlepší nás opúšťajú prví.“ „Preto niet divu, pátre, že vy tu stále ste.“ alebo ako jeden despotický budiškničema dokáže zničiť celú rodinu a dedinu. Za mňa mal film výborné tempo, mnoho magických alebo nevypovedaných momentov, v kine bola zima, tak to pozitívne doplnilo chladnú a krutú atmosféru filmu. Na konci filmu bola silná scéna, ako ten tučný debil večeria poslednýkrát so svojimi deťmi. (03.03.2023)

Tak nemůžu říct, že by to byl vyloženě průser ale ani to není film, kterej bych s klidným srdcem a vědomím někomu doporučil. Já sám z něho mám dost rozporuplný pocity. Každopádně je vidět, že nejde o americkej kousek, protože je to prostě jiný. Mám to mezi 2-3hvězdami ale v tomhle případě se přikloním ke třem slabším hvězdám. PS: Reverend byl pěknej zmrdeček(slušně řečeno respektive napsáno). (28.04.2023)

To bola zase jedna z radu poriadnych blbostí! Miš-maš bez logiky, prepojenia a triezveho rozumu. Ani neviem, o čom to vlastne bolo. Môžem definovať iba pokryteckého, arogantného, despotického zmrda - v podaní farára, ktorý vyzerá ako ropucha. A jeho deti - slepú dcéru a syna, ktorého vláčil so sebou v nejakom Madagaskare či kde, a vrátil sa s ním aj s papagájom na pleci domov do Nórska. A majú tam problémy, ako španielsku chrípku a etnickú skupinu Sámov. Čo kresťania vždy riešili tak, že by najradšej zabili všetkých, ktorí rozmýšľajú inak. Čiže typické kresťanské pokrytecké čurákovanie a aleluja neviem čo. Jediné hororové prvky tam boli trápne, možno nijaké - vznášanie sa nad posteľou a nejaký podivný ohnivý sob či čo, ktorý sa zjavil asi raz. Toto nebol horor. Ale aj keď nemám rada deti vo filmoch (a asi aj všeobecne), to dievčatko so sámskymi koreňmi bolo fajn. (28.04.2023)

Tohle je umění. Umění, jehož hlavním posláním je unudit diváka k smrti (nekecám - reálně máte pocit, že je to delší než Babylon a Avatar dohromady). Při snaze nekoukat na hodinky (protože pak se ten čas vleče ještě pomaleji) tak jen zoufale dumám nad tím, proč ten film sakra vznikl. Výsledkem je totiž mdlá a nezajímavá kreatura, která sice čas od času zahrozí fajn atmosférou, ale do půl minuty už se zase plácá na místě... Takže pokud se mě někdo zeptá, proč si před Scandi příště radši přečtu nějaké ty recenze, tohle je přesně ten důvod. (23.01.2023)

„SPOILER! Žháři odpustil, pokřtil ho... a utopil!“ Amen. Kdepak edukativní pořad o norském rasismu a nemytých, hloupých Sámech s mongoloidními obličeji. Humorný casting to otočil. Pro sámskou holčičku vybrali čistokrevný nordický typ, výstavní kousek z Lebensbornu, zatímco křesťanský pastor byl hrozná držka, očividně kříženec soba a lední medvědice. Sveřepý kazatel nyní ve zmrzlé norské prdeli zkoumá, zda mu náboženská pšenka pokvete i za polárním kruhem. Jojo, vykropit půl černé Afriky, to svede i blbec, ale postavit na sámských kostech kostel na víc než jedno použití, to už chce fištrón. A do toho španělský covid, stádo (i pochybnostmi) nakažených oveček, na schodech nahatý a chlupatý Oskar věštící temné zítřky a slepá, na blatech zprzněná Agáta se v pokojíčku vznáší jako nějaká vzducholoď. Docela peklo. OKÉNKO ZPOVĚDNICE [][] Co je to zázrak? A) Když Bůh dá ďáblovi za pravdu. B) Když ve sklepě kostřičky sámských nemluvňat začnou mluvit. C) Když se ve zpovědním prostěradle, oddělujícím pastora od hříšnice, příhodně objeví otvor o průměru 4 cm. D) Když Suzanne otěhotní, přestože manžel přes ni už 6 let žádné prostěradlo s dírou nepřehodil. [][] Sex, incest a bohabojný zmrd, to zní dobře, ale ne v nezáživném a pustém filmu. Jen kříže hrobů a elektrické stožáry trčí z kamenité půdy, toť vše. Dvakrát otčenáš postačí. Třetí odříkám za křesťanskou poslední večeři a za nečekaný western s paroháčem. (08.05.2023)