Bombastický Johan

Na Johana se sice celkem dá dívat, za což může zasazení do fotogenické, odlehlé, norské pobřežní vísky Titram (mimochodem reálné, ve které se film opravdu natáčel), ale jakmile vám dojde, o co se film snaží (časosběrná freska s svérázném podivínovi a la Forrest Gump či švédský Stoletý stařeček), dojde vám, jak ten film šíleně selhává. V honbě za dosažením toho správného podivínského hrdiny, skrze kterého je nám vysvětlováno, že divní jsou ve skutečnosti všichni kolem, totiž není schopen vůbec vykreslit charaktery postav nad rámec jednorozměrných lidských gimmicků. K různým motivům (třeba ty výbušniny), se vrací úplně náhodně a proto není schopný k čemukoli a komukoli zde vybudovat nějaký vztah. Celé to působí jako špatně zadaptovaná kniha, protože většina elementů ve filmu je jen zvláštně nakousnutá a nikam nedovedená. Trochu podezřívám film, že původně měl být daleko drsnější podívanou, kterou nakonec někdo sesekal do hebčejší, rodinné podívané. (04.08.2023)

Už ten dvojsmyslný název naznačoval, že půjde o nevšední filmový zážitek. Ale že to bude až takové, jsem nečekala. Tak svéráznou a zároveň skvělou tragikomedii jsem snad ještě nikdy neviděla... Osud mu nebyl zrovna dvakrát nakloněn, Johan se však z mnoha ošklivých ran dokázal otřepat a zarputile kráčel životem dál. Kvůli zálibě v odpalování bomb ho skoro nikdo neměl rád, přesto našel spřízněné duše. Při tom jeho neúnavném hledání jsem se místy od srdce zasmála, nebo naopak dojala téměř k slzám. Konec mě pak rozsekal na cucky... Jo, a abych nezapomněla, hudba byla taky bombastická! (90%) (11.02.2024)

Utrápená komédia cez slzy, pričom je to skôr dráma, pretože hlavnému hrdinovi sa vždy všetko poserie. Partizánska veselohra s prekliatym osudom, kde za pozitívnu zmienku stoja akurát tak masky, za ktoré film dostal aj domáce ceny. Pål Sverre Hagen bol vynikajúci a nezabudnuteľný záporák v Boji snežného pluhu s mafiou. Herecky to nepokašľal ani tu, ale úlisnosť mu sedí viac. Ak sa ale niekto teší na echt komédiu, bude sklamaný. Je bezútešná. (08.03.2023)

První dvě slova zdejšího obsahu jsou celkem výstižná...život je v podstatě exploze...vybuchují v nás emoce, pocity, předsudky, žel také nenávist...ale i láska. Nádherný, klasicky skandinávský kousek, jenž donutí diváka vidět humor v tragických situacích, za pár vteřin zase upřímně dojme a vše zakončí grandiosní explozí, ve které život dostává konečně uspořádaný a smysluplný obraz... [Filmový klub Citadela] (09.05.2023)

Ani nijak výrazne vtipné, ani smutné, ani napínavé, ani dojímavé. Od všetkého si na chvíľu pričuchne človek trochu, ale ani jedného dosť na to, aby to nejak konkrétne zavoňalo. Lebo keď už to začne zaváňať niečim intenzívnejšie, tak buď to vyšumí do prázdna, alebo tu náladu vyruší ďalšia scéna. Asi to malo posobiť melancholicky, ale s Johanom som sa okrem posledných 10 minút proste nevzrušene, nezaujato minul. (22.03.2023)