Les Invasions barbares
Les Invasions barbares
Invázia barbarov
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
Režie:
Denys ArcandScénář:
Denys ArcandKamera:
Guy DufauxHudba:
Pierre AviatHrají:
Rémy Girard, Stéphane Rousseau, Dorothée Berryman, Louise Portal, Dominique Michel, Marie-Josée Croze, Marina Hands, Roy Dupuis, Micheline Lanctôt (více)Obsahy(1)
Jeden z najznámejších režisérov frankofónnej Kanady, Denys Arcand, nadviazal filmom Invázia barbarov po 17 rokoch na svoj film The Decline of the American Empire. V Invázii barbarov sleduje svojich hrdinov zostarnutých, trochu zlomených životom, stále však ešte plných ideálov a vitality. Hlavný hrdina Rémy je univerzitný profesor histórie, ktorý celý život miloval ženy, zábavu, víno a ľavicové ideály. Po kolapse je hospitalizovaný v nemocnici a jeho bývalá žena Luise okamžite zavolá ich syna Sébastiana, ktorý si buduje kariéru úspešného a bohatého makléra v Londýne. Hoci Sébastien a Rémy spolu kvôli rozdielnym životným filozofiám nikdy dobre nevychádzali, Sébastien okamžite priletí do Kanady a snaží sa otca presvedčiť, aby sa dal previezť na súkromnú kliniku. V štátnej nemocnici sú totiž žalostné podmienky, pacienti ležia i na chodbách. Rémy však bol jedným z hlásateľov socializácie zdravotníctva a trvá na tom, že bude znášať i jej neblahé následky. Po vyšetrení v americkom Baltimore je jasné, že Rémy má na mozgu zhubný nádor a zostáva mu už iba niekoľko týždňov života. Sébastien sa rozhodne, že proti otcovej vôli mu spríjemní posledné dni života: podplatí zdravotnícke odbory, aby mu zrenovovali samostatnú časť nemocnice, zaobstará mu špeciálnu starostlivosť, zaplatí jeho študentom, aby ho prišli pozdraviť a z celého sveta zvolá k smrteľnej posteli jeho najlepších priateľov a dávne i nedávne milenky.
Dokonca, keď už ani silné dávky morfia nedokážu utlmiť bolesti, s pomocou narkomanky Natalie mu zaobstará heroín. Hoci Rémyho životná filozofia jeho najbližším vždy iba ublížila, vďaka Sébastienovi si ju môže udržať až do smrti. Rémy je predstaviteľom umierajúcej generácie a umierajúceho sveta, v ktorom ešte existovala viera v ideály a ich naplnenie. Sébastiena považuje za chladného predátora, ziskuchtivého biznismena, predstaviteľa novej generácie barbarov. Počas posledných týždňov svojho života však Rémy prichádza na to, že i Sébastien uznáva základné životné hodnoty. Sébastien poznáva otca z jeho silnej a nezlomnej stránky, nielen ako večne nedospelého a ľahkovážneho bonvivána. Arcand nevyhrocuje dramatický konflikt medzi otcom a synom, smeruje skôr k zmiereniu, k poznaniu, že hoci starý svet umiera, v tom novom barbarskom ešte môžu pretrvať základné morálne hodnoty. Režisérovi sa v žánri tragikomédie podarilo s nesmiernym šarmom a ľudskosťou, bez pátosu a sentimentu zobraziť smrť človeka i smrť jednej generácie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (135)
Plně souhlasím s DDT. Tento film jsem dneska zhlédl a musím uznat, že je opravdu určet lidem minimálně ve středním věku. A to neříkám, že by se mi nelíbil, ba právě naopak byl úžasný a strašně moc se mi líbil. Hlavně herecký výkon hlavního hrdiny-umírajícího učitele. I když mi není více jak 30 let tento film mě opravdu dostal. ()
Zvlastna existencialna komedialna drama o zomierajucom chlapovi, pre ktoreho jeho najblizsi na sklonku zivota spravia co mozu a popri tom spominaju na casy davno prejdene, chvile davno odzite a zazitky nikdy nezabudnute. Prijemny snimok, ktoreho oscarove pozadie je pre mna plne pochopitelne, pretoze tendencie Akademie ocenovat taketo filmy tu vzdy boli a zrejme aj budu, a to napriek exitencii snimkov na urovni nachadzajucej sa kvalitativne niekde uplne inde (napr. v tom istom roku nominovany skvely svedsky Ondskan) . ()
Tenhle film mě nejen pobavil (spousta scén byl velice zábavná), ale i dojal a svým způsobem i uklidnil. Proč?, na to jsem při jeho sledování nemyslel - a nejspíš to nebudu rozebírat ani nyní. Stárnutí a smrt nemusí být banální, ale tady šlo přímo o jeho oslavu; zemřít jako poslední (možná jediný) hrdinský čin. Přestože náš hrdina má k dispozici silné vojsko, přesto tuhle bitvu musí vybojovat (vyhrát?, prohrát? - to už je možná jedno) sám se sebou. A tak přece jen vstoupit do jedné vody. Pozn. 1: Film je kromě toho značně instruktivní. Tohle se může stát každému, a každý by na to měl být připraven. Sotvakdo má ovšem syna (a Rémy přeje synovi stejného syna), který otci opatří pro jeho umírání tak skvělou štafáž. Každopádně cesty k heroinu by bylo vhodné zmapovat dopředu. Pozn.2: V této souvislosti podtrhuji skvělou vedlejší roli krásné Marie-Josée Croze, která má ráda Hanka Williamse. Pozn. 3: Les invasions barbares. Ale kdo jsou oni barbaři? Zřejmě jsou tím myšleni mladí lidé, kteří nečtou beletrii (tj. něco přečetli a znají, ale mimovolně a nesytematicky - a neprošli všem těmi -ismy), jako naše generace. (Znám člověka, který se honosí tím, že přečetl pouze "Ferdu mravence".) Ale jak vidět (i v tomto filmu) mají jiné kvality, které možná přesahují naši "intelektuální dovednost". My bychom ovšem bez knížek, filmů a Hanka Williamse, už sotva obstáli. Pozn. 3: Kdybychom chtěli film "zhodnotit" racionálně, došli bychom nejprve k tomu, že je to naprostá fantasmagorie. A podezřelé na něm je už to, že nenese titulek "natočeno podle skutečné události". My se však na něj díváme jinak, jako na autonomní svět, ve kterém je možno i leccos, co není v souladu s naší omezenou existencí. ()
Toto bolo trápenie. Nič proti hercom, proti nápadu, ale preplniť film nudnými intelektuálnymi dialógmi bezo zmyslu, od úvodných titulkov po záverečné, je aj na mňa veľa. Takže z komédie veľa neostalo a ani dramatická línia film nijak nezachraňuje. Naozaj neviem, kde sa stala chyba. Vo mne to nebude. 40%. ()
Po delší době opět jeden film se zcela nezáživným příběhem v naprosto skvělém balení. Nemohu si pomoci, ale takto sofistikovaní lidé, kteří jsou zároveň tak morálně zvrhlí já zkrátka nepochopím a nepřekousnu. A když je jich v 99 minutách taková vysoká koncetrace (s hlavním hrdinou v čele), o sympatiích s postavami nemůže být moc řeč. Čeho si naopak cením jsou mistrovské dialogy a s nimi spjaté občasné filozofické otázky (byť nepříliš objevné). Spíše než všeobecná snaha tvůrců působit nepřístupně prostřednictvím bezúčelného vršení slavných jmen z úst hlavních postav v domnění, že výsledek bude vypadat prudce inteligentně mě pak zaujalo zejména vyobrazení napjatého vztahu otce a syna, který postupně dostával grády a vyvrcholil (pro diváka) naprosto famózně. Ale i tak mi je Oscar v tomto případě spíše záhadou... ()
Reklama