Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Fasádník Mirek Helebrandt a řidička poštovního vozu Helena Dobiášová se seznámili při malé automobilové nehodě. Mirek se o Helenu velmi zajímá, ta se však chová zdrženlivě. Tají před ním, že je svobodnou matkou a že má malého synka, o kterého se jí občas stará strýc. Do Mirka se zamilovala i mladičká servírka Jana. Helena je pozvána na oběd k Mirkovým rodičům. Mirek jí před tím poprvé navštíví v jejím bytě. Když mu Helena vysvětlí, že malý chlapec na fotografii je její syn, Mirek je tím zaskočen a odmítne její vysvětlení, že byla příliš mladá. Večer se Mirek na taneční zábavě opije. Poté, co hosté odejdou, dá mu Jana otevřeně najevo své city. V tu chvíli si mladý muž uvědomí, že Helena byla před několika lety stejně zamilovaná a nerozumná jako je teď Jana. Vrací se k Heleně, která dokonce uvažovala o tom, že nechá synka u strýce napořád. Petřík se vrací domů. Když uvidí v bytě cizího muže, otočí se a utíká pryč. Helena za ním vyběhne na ulici a Mirek se k ní přidá. (NFA)

(více)

Recenze (44)

lucascus 

všechny recenze uživatele

Film má takovou prazvláští poetiku, kterou vytváří především kulisy Žižkova, pavlačových domů, vydlážděných uliček a dopomáhá k tomu i krásná, uchu lahodící hudba. Příjemní jsou i mladí herci Brejchová, Thielová a Cupák, zaujal mě i dětský herec Hanuš Bor. Zklamáním pak byla hlavní role Renaty Olárové (ani půvabná, ani dobrá herečka), svůj standard povádá Jiří Vala. Největší chybou filmu však je režie nezkušeného Zbyňka Brynycha, které film nedokázal dostatečně uchopit, v důsledku čehož se ve filmu objevují prázdná a nudná místa (chybou však zřejmě nebyla nezkušenost, ale nedostačující dávka talentu, protože ani jeho pozdější filmy nejsou žádné skvosty). ()

sator 

všechny recenze uživatele

Představitelka hlavní postavy se sice chová často jako z jiné planety ,ale přesto mám ten film rád a to i s povedenou ústřední melodií-písničkou,ta má možná velký podíl na atmosféře té doby.Těžko říct zda R.Olárová umí hrát,nebo byl záměr režiséra, aby byla taková "mimoňovská" v ničem jiném jsem ji neviděl. Velké plus je neformálnost jednání postav, v době socformalismu nevídaná. Píseň z filmu  se jmenuje Sbohem smutku, žije vlastním životem a stává se ve své době velmi populární. Zpívá Jiří Vala, hudbu složil Jiří Sternwald a text Pavel Kohout. Dům kde bydlí Helena je Hořanská 3, Praha-Žižkov je to zajímavý dvojblok z vnitřním traktem který mate tím že zvenku vypadá o dost jinak než zevnitř... https://mapy.cz/s/3x8eb 2019.... ()

Reklama

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Neorealismus po česku. Tohle mi v průběhu sledování neustále vyvstávalo v mysli - at už to bylo stylizací záběrů výtečné Čuříkovy kamery, nakažlivým ústředním hudebním motivem nebo bohatým panoptikem postaviček v určitém omezeném prostoru. Je škoda, že je Žižkovská romance tak neznámá a podhodnocená, být zemí původu Itálie nebo Francie a v kolonce režiséra třeba Fellini nebo Clément, hodnocení by se pohybovalo vysoko nad 75%. A vůbec, staré české filmy, které v televizi neopakují pětkrát do roka, je u nás zvykem podceňovat. Hodně dělají také výborní herci ve vedlejších rolích, Cupák, Kreuzmann, Lohniský, Brejchová. A poslední záběr s alejí, kouřící továrnou a třemi malými postavami v dálce - jako od Antonioniho. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Svet pavlačových dvorov, komunikácie naprieč balkónmi. Na príklade pár poštáriek, stavbárov a šoférov vystihnutá rázovitosť života mestského proletariátu. Zároveň: Príbeh lásky. V nej: dôležitosť prijatia partnera. So všetkým, čo si priniesol z minulosti. Osobitý humor. Železničný kraj obklopujúci baráky. Preplnené krčmy. Živý, plastický film zachycujúci pulzovanie robotníckej mestskej štvrti s pochopením, čarom humorom i smútkom. Zrelý debut. 88% ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Velmi dobře-řemeslně natočený psychologicko-dramatický film od debutujícího režiséra Z. Brynycha z prostředí legendárního Žižkova (proslulé slavné pražské čtvrti). Vymykající se určitě v mnoha směrech tehdejšímu socialistickému dobovému kontextu alespoň co se týče filmu. A to hlavně díky perfektnímu realistickému zachycení prostředí a perfektnímu vystižení a psychologické studii jednotlivých osob. Srovnatelný v té době snad pouze z filmy ze zahraničí a to hlavně z francouzských a italských kinematografií jakož to svých takových vzorech. Ve filmu si svou poslední filmovou roli zahrála Milada Smolíková (ve filmu ztvárnila prodavačku Helebrandtovou) jedna z předních představitelek ND. Ve filmu poprvé už v roce 1916 a to v němém snímku Zlaté srdéčko. Většinou ve filmu hrála ženy všech povolání ale převážně jen z lidového prostředí. Věčná škoda pro všechny milovníky kvalitních starých českých filmů nejen této dekády a tohoto období, že takových to dobrých filmů nevysílají v televizi přeci jenom více. Jedna hvězdička patří určitě H. Olárové a to za velmi dobré ztvárnění role řidičky poštovního auta Heleny Dobiášový, svobodné matky a druhou za filmové záběry tehdejšího velmi bídného a pošmourného Žižkova. Kdo film viděl určitě poznal např. ulice Koněvovu, Husitskou, Seifertovou (tehdejší Kalininovu) či třeba stadion Viktoria Žižkov. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (4)

  • Helena (Renata Olárová) jezdí s poštovním vozem značky Škoda 1101/1102, známém také pod lidovou přezdívkou Tudor. Název Tudor vznikl počeštěním anglického označení two-door (dvoudveřový) jako lidová přezdívka nejčastěji dvoudveřového sedanu Škoda 1101. Výraz se vžil a obecně začal používat pro dvoudveřové sedany. Vůz se vyráběl v letech 1946–1952. (sator)

Reklama

Reklama