Petrov's Flu
La Fièvre de Petrov
Petrov's Flu - Petrow hat Fieber
U Petrovovcov zúri chrípka
Režie:
Kirill SerebrennikovScénář:
Kirill SerebrennikovKamera:
Vladislav OpeljancHrají:
Jurij Kolokolnikov, Julija Pěresild, Čulpan Chamatova, Jurij Borisov, Semjon Serzin, Alexandra Revenko, Alexandr Iljin ml., Timofej Tribuncev (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Halucinační bloudění v postsovětském Rusku. Ve městě zasaženém chřipkovou epidemií se rodina Petrovova potýká s dalším dnem v zemi, kde minulost nikdy není minulostí, současnost je nasáklá chlastem, horečnatými sny o násilí a něze, kde – pod vrstvou obyčejného – se věci ukážou jako zcela neobyčejné. (Film Europe)
Recenze (23)
Ruský mindfuck snímok, ktoré základnou pridanou hodnotou je fakt, že vám ukáže miestami apokalyptické zmýšľanie bežných ľudí v tejto krajine. V zásade to bol ukážkový film, ktorý ja nemusím a len sa mi potvrdilo, že Rusáci nevedia spraviť ani poriadny film - česť Serebrennikovi. Snaha bola. Postavy nesympatické, dejovo kostrbaté a emočne prázdne. Za mňa ozaj podpriemerný snímok a nemá to nič s politikou. 40 % ()
O společnosti, v níž lidé po generace žijí jako od sebe odtržení jedinci, jsou k sobě sváděni nahodilostí a vnějšími okolnostmi namísto osobité vnitřní přitažlivosti. Změněný stav vědomí, způsobený jen zdánlivě chřipkou nebo desítky let prošlým acylpyrinem, ve skutečnosti zoufalstvím ze systémem podporované samoty a ponechanosti, ztracenosti, je přežívající tvůrčí vůlí k životu, nenapravitelně zmrzačenému, uvolňující bolest v podobě představ agrese a destrukce. Nikde není záblesk soucitu, přátelství, spojenectví, důvěry, není pro to živná půda, a není kudy by si to kdo mohl připustit. Nejvýznamnější ruské svátky, oslavy Nového roku, v nichž se odvíjí děj filmu, utvrzují zúčastněné v tom, že jiné to být ani nemůže, že v separaci, vnitřní vyprázdněnosti, mechanickém hraní rolí, ať už lhostejném nebo angažovaném, v bezvědomí, se na věčné časy žilo a bude žít. Všechno je vnitřně bezvýznamné teď jako před třiceti lety a dřív – otec synovi vypráví vzpomínku na Sněhurku, která měla studené ruce, jako by byla opravdová. Prolínání reality a představ je organické a jemné, v tom mi připadal trefný postřeh rusisty Tomáše Glance, který přirovnal Serebrennikova k Tarantinovi. Film jsem viděla v rámci cyklu Východní přísliby v pražském Edisonu v únoru 2022. ()
Jeden z nejlepších soudobých ruských filmů s ohromnou vypovídající hodnotou. Vyzdvihuji zejména subtilní asociace a pohrávání si s - na první pohled marginálními - detaily. ()