Režie:
Adéla KomrzýScénář:
Adéla KomrzýKamera:
Prokop SoučekHudba:
Marek MrkvičkaObsahy(1)
Lékaři Ondřej a Kateřina se při své práci často dotýkají nedotknutelného. Průkopníci české nemocniční paliativní péče otevírají v celovečerním dokumentu témata, která z našich životů v podstatě zmizela. V prostředí robotické medicíny a zbožštělých bílých plášťů, orientujících se na nemoc jako takovou, se do středu jejich pozornosti vrací člověk. V intimních rozhovorech lékaři se svými pacienty hledají odpovědi na otázku, na niž se v nemocnicích, kde život končí pro 60-70 % české společnosti, bohužel zapomíná: „Jak žít dobrý život s nemocí?“ Režisérka Adéla Komrzý v průběhu tří let dokumentovala Oddělení paliativní péče ve VFN na Karlově náměstí v Praze. To vzniklo jako pilotní projekt, jenž má sloužit jako modelový příklad ostatním nemocnicím. Tým odborníků pomáhá pacientům nalézt řešení a učinit rozhodnutí, které pro ně v době nekonečných možností umělého prodlužování života může být dobré. Protože život neznamená jen to, že srdce bije a plíce dýchají… (Falcon)
(více)Videa (1)
Recenze (31)
Zvláštní. Když už dávám plný počet hvězd (neděje se to tak často), emočně mě to, co tak ohodnotím, emočně zasáhne nebo něčím totálně odrovná. Dokumentární počin Jednotka intenzivního života tento aspekt z mého pohledu nesplnil, emočně mě neodrovnal, nezanechal ve mě hlubší doku-zážitek, ale když jsem chtěl tenhle počin ohodnotit, řekl jsem si, že mu defacto nemůžu absolutně nic vytknout. Své dokumentární sdělení ohledně tématiky paliativní péče sdělil ukázkově, bez žádných zbytečných hantýrek a hlavně absence "mluvících / komentujících hlav". Byla to zkrátka přímá sonda mezi lékaře zabývající se paliativní péčí. ()
Přesné a autentické prezentování hlavního tématu, jehož vážnost svým odrazem v medicínské realitě v mnohých scénách zamrazí. K veškerým členům paliativních týmů chovám obrovský respekt. Každý jednotlivec individuálně zastupuje škálu klíčových dovedností, nýbrž jako celek tento obor disponuje precizní a komplexní profesionalitou. Klobouk dolů! ()
Působivý dokument o práci psychologů a lékařů s lidmi s kratším prognóza i délky života. Já řekl Alexander Solzenicin všichni jsme odsouzenci na smrt čekající v celé smrti, někteří ještě neznají datum své popravy. "Umírání je podstatná délka našeho života" říká v dokumentu lékařka. U pacientů s nejkratší prognózu života se už neresuscituje. Psycholog se zde hlavně snaží zpracovat emoce. U někoho již nemá smysl prodloužit život, ale zachovat kvalitu života posledních dnů nebo neprodluzovani utrpení. Nastupuje paliativní péče. ()
To, že je mi zatěžko tento dokument slovně ohodnotit, už samo o sobě něco znamená. Zaměření na detaily tváří obou lékařů mohlo by se zdát přílišné, ale myslím, že díky tomu mi jejich podoba utkvěla lépe než tváře umírajících, protože ty nemohou zračit víc než bolest a bezmoc z vědomí blížící se smrti. Jak dokument hezky ukazuje, jde totiž o slova, která potřebují slyšet, a přání, která potřebují definovat. Mohli jsme si také klást etické otázky a nalézat odpovědi. A díky zdánlivě zbytečným statickým záběrům na neživé věci dojít zklidnění duše, tak vzácné v dnešní době. ()
Dokument na téma, o kterém by se určitě mělo mluvit a řešit ho, protože je u nás asi zatím spíše "v plenkách". Ač chvílemi mi připadalo, že už se trošku moc (při rozhovorech lékařů s umírajícími) "tlačí na pilu" nebo hraje na efekt (vsuvky s pojídáním čínských nudlí nebo hrou na nástroj), celkově se podle mého podařilo uchopit věc poměrně s citem, pokorou k umírajícím, což oceňuji, ne vždy se to u filmů na takto závažná "důstojnostní" témata podaří. Člověk si v průběhu (i po skončení) snímku klade spoustu otázek. A to je podnětné, obohacující, takové filmy mám ráda. 80 %. ()
Galerie (11)
Photo © Česká televize, FAMU

Reklama