A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Silný příběh si najde cestu i přes ideologickou skřápku. Na základce jsme absolvovali možná desítky tehdy politicky korektních filmů o balšoj atěčestvěnoj vajně a odnášeli si z nich hlavně ten grif, s nímž padá voják zasažený kulkou. Pamatujete na tu vývrtku? Tenhle film a Bondarčukovo Bojovali za vlast ale byly jiné, složitější, jímavější, míň tanků ("Tygry!"), sentiment bez trapnosti, minimum demonstrativního hrdinství. Hrát si za barákem na vojáky podle těchhle dvou filmů se moc nedalo, šlo v nich moc do tuhého. Rita nebyla žádná kňouravá Marusja... ()
Začátek filmu byl slabší ale postupem času sem se do filmu zakous a nepustil.Staršina Vaskov má na povel 5 děvčat v boji proti údajným 2 nacistickým výsadkářů ze kterých se jich nakonec vyklube 16.Lítý partizánský boj v horském prostředí nakonec přežije pouze staršina s 1 vojandou.Holky se postupem času dokázaly zžít s válkou a byli staršinovi vyrovnanými spolubojovnicemi.Odhodlání bránit svou vlas bylo pro ně vším a byli a nakonec i položili za ni život.Nejprve sem měl z dlouhé stopáže filmu strach ale postupem času sem si přál ať film nekončí.Moc pěkný filmový kousek ()
Na rozdiel od Andertona nemám pochybnosti o tom, že ide o typický sovietsky vojnový film. Sú tam namiešané všetky ingrediencie, predovšetkým vojnová tematika, ideologické ukotvenie, víťazenie tých, ktorí bojujú za vlasť a za Stalina nad okupantmi, tragický nádych celého príbehu a pod. Čo je nové a neobvyklé je podiel žien, ktorých spomienky, osudy a život prinášajú odlišný pohľad na udalosti prežívané v malých bojových jednotkách. Obsadenie úloh fešnými mladými ženami, dokonca jednou krásavicou, muselo byť nutne zúročené pri kúpeli, ktorý ani súdruhovia z dohľadu nezakázali. Film je údajne nakrútený podľa zážitkov režiséra, obávam sa však, že si všetko dobre nepamätal. Alebo si uvedomil, že v dobe nakrúcania je výhodnejšia selektívna pamäť. Tento zdĺhavý film má celkom slušný rozbeh, ktorý neskôr zadrháva a pri bojových scénach dosť zlyháva. ()
Fakt je to víc jak 30let, co jsem tento film viděla a jen si pamatuju, že snad poprvé mi u filmu tekly slzy. Nebo spíš jsem nezadržitelně vzlykala. Nebyl to ten typický film o hrdinství, ale Nádherná opravdu nádherná nedotknutá příroda uprostřed válečného běsnění..Hrdinství nějaké asi bylo, ale nebylo tak důležité jako ta příroda a hudba. ()
Tolik reálné, tolik smutné...zkrátka válečný film se vším všudy...ruské vlastenectví a chuť bránit vlast je cítit v každé minutě (např. už jen zpěv písně Kaťuša je působivý). Zajímavé je zpracování - retrospektivní záběry (převážná část filmu) jsou černobílé, záběry ze současnosti barevné...(zprvu se mi tato kombinace nelíbila, spíše bych přivítal opačnou variantu) => dodává na autentičnosti. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (6)
- Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné. (Petsuchos)
- Základní válečný děj je zobrazen černobíle, retrospektivní vzpomínky a poválečný epilog celého snímku byl natočen barevně. Tato stylizace výtvarně dotváří a výrazně podtrhuje celkovou ponurost i smutek celého příběhu. (SeanBean)
- Zvukaři si dali záležet, aby do filmu doplnili velké množství ptačích hlasů. Téměř po celou dobu se ozývá zpěv pěnice černohlavé, slyšet je také žluva hajní, kukačka obecná, hrdlička divoká, slavík obecný, křepelka polní či puštík obecný. (Fjera)
Reklama