Raport

Špičkové tragické drama z protektorátního vězení. Sledovat Vladimíra Menšíka na plátně, to je prostě požitek a totální profesionalita jeho herectví. Psychologie jeho postavy je neskutečně věrohodná! Byl to mistr a je opravdu veliká škoda, že se dramatických rolí moc nedočkal, v záplavě těch komediálních. Klobouk dolů!! Ale i ostatní nezaostávají, jeho spoluvězni Jan Tříska i Jaroslav Moučka jsou perfektní. Nebo Vladimír Hlavatý v roli bachaře! Neuvěřitelná proměna z hodného dědečka, kterého skoro po celý svůj život hrával, ve sviňskou uřvanou fašounskou bestii. Zlověstnou atmosféru doladil hudební génius Luboš Fišer a scénář napsal znalec lidských duší Jiří Hubač. Režii přesvědčivě a zdatně ukočíroval citlivý a jedinečný Antonín Moskalyk. Co víc si sakra můžem přát??? Ach ty zlatá šedesátá........ (28.05.2018)

Willy Kufalt by asi neměl mít moc rád vězeňská dramata :o)), ale i ten musí zde ocenit minimálně scénář Jiřího Hubača a herecké výkony. Co naplat, tohle je drama současně taky válečné (protektorátní) a psychologické! Ale teď vážně: Na první pohled vypadá, že Vladimír Menšík hrál skoro pořád stejně, ať to byla komedie, drama, či fantasy, jeho osobitý projev zapasoval leckde, stačilo mu občas změnit veselý či smutný tón a režisér se zvyškem štábu přizpůsobil atmosféru podle svého přání. Div se světe, zafungovalo to i v akčním krimi-thrilleru Hra bez pravidel, kde si Menšík střihl negativní roli s poměrně drsným koncem, zafungovalo to i zde v Raportu. Oba zdejší obsahy k filmmu neskrývají fakt, který se neinformovaný divák dozví až po první půlhodině... tak dobře - Menšík zde hrá záporní roli nasazeného konfidenta. Ano, ten samý, co dodnes ze silvestrovských TV-záznamů rozesmává celou republiku! Je přímo zázrakem tohoto hereckého génia, že třeba ve scéně, kdy ho spoluvězen již odhalil a sám mu s vtipem a úsměvem odpovídá nesmysly, dokáže působit vyloženě odporně. Můžeme jen litovat, že podobných vážných rolí dostával "nespoutaný živel" Laďa jen výjimečně. Tenhle snímek má silnou atmosféru uvnitř tísnivého prostředí, zajímavý smutný příběh s nečekaným závěrem a taky snad nejlepší herecký výkon Jana Třísky ze 60. let. Z mé strany mu náleží hodnocení nejvyšší. 90% (01.06.2018)

Výtečné komorní drama z vězeňského prostředí, ve kterém excelují upovídaný Vladimír Menšík a zádumčivý Jan Tříska, zdatně jim pak sekunduje Vladimír Hlavatý v roli bachaře. V životě je někdy obtížné poznat, komu může člověk věřit a komu ne, v období války je toto rozhodnutí o to těžší! Další klenot z pera Jiřího Hubače, který rozhodně stojí za to vidět! (05.07.2013)

"To není možný, copak jsme všichni takoví svině…." V tísnivém prostředí jedné vězeňské cely jsme svědky skvělých hereckých výkonů a to nejen ze strany Vladimíra Menšíka. Pozoruhodná je třeba postava vězeňského dozorce v podání roztomilého Vladimíra Hlavatého, který je možná někdy víc směšný než drsný (viz třeba "Co je to za kukuč, to nemůžeš koukat jinak U mě budeš koukat podle předpisů Na co jsou oči, aby viděli"). V onom hereckém duelu Vladimíra Menšíka a Jana Třísky se dlouho zdá, že za delší konec špagátu tahá Menšíkova postava konfidenta. Když si ale mladý odbojář Karel uvědomí, že v téhle zatracené době, se člověk se služností dostane "leda do hajzlu", je zaděláno na velmi překvapivé vyústění. (16.05.2022)

Minimalizmus nade vše! Karel chce věřit lidem, chce věřit, že ne všichni jsou prohnilí, že ne všichni jsou udavači a zrádci... Tak moc rád by věřil v lidskou dobrotu, ve vlastenectví, v nějaké vyšší ideály. Ale již jednou ho jeho víra zradila... Co dál? Naivní idealismus versus cynismus... Kdo nakonec zvítězí? (12.09.2011)