Neodeslaný dopis

Áno, polovica úspechu je neuveriteľná kamera legendárneho Sergeja Urusevskija. Klasický prírodný survival, kde ani netreba vlkov, úplne stačí odľahlá tajga a nepriazeň počasia. Milostné línie sú trochu nadbytočné, úplne mimo vyznievajú aj reči o oddanosti Sajuzu, keď sú postavy na pokraji vysilenia. Možno aj preto občas vystrkuje rožteky nuda. O tom ale rozhodne tento film nie je. Film by sa dal rozdeliť na tri časti, "klasická" prírodná scenéria, kde dominuje voda, požiar a na koniec sneh. Najviac ma dostala tým pádom podľa vlastných preferencií záverečná pasáž a rozhodne som nečakal, akým nekompromisným spôsobom bude scenár narábať s postavami. (06.02.2021)

Kamera Sergeje Urusevského mne zase dostala. Musel jsem neustále obdivovat výtvarnou stránku filmu (na níž má jistě svůj podíl i tajga) dokonce i v drsných scénách umírání jednotlivých hrdinů. Autoři filmu jistě se museli popasovat s dobovým ideologickým rámcem, ale vyřešili to dobře v intencích veršů jednoho klasika: ..." dělník je smrtelný / práce je živá...", takže to nevyznívá tak propagandisticky. Ideologicky však byli jistě limitováni, ale zase si mohli dovolit tu tvůrčí svobodu, že nechali umřít i takové hrdiny, jichž smrt by byla v dobové hollywoodské produkci naprosto nemyslitelná, protože bez hepyendu klesá komerční potenciál. Prostě, ty hranice tvůrčí svobody jsou různé. --- Jinak, přál bych si, aby tento tvůrčí kolektiv natočil nějaký film podle povídek Jacka Londona z dálného Severu. Dovedu si přesdatvit, že tito by třeba takovou Lásku k životu natočili naprosto skvěle a v duchu autorova záměru. (01.11.2015)

Jak říkám, Rusáci tu vznešenou pozemskou všelidskost, složenou z uvědoměle prostých a v posledku hrdinských jednotlivců, prostě umějí. Podstatně jinak a vlastně i podstatně věření hodnějším způsobem než Amíci. Ten jejich fikční svět má velmi osobité kouzlo, což se nejlépe projeví právě u filmů kvalitních a pěkných, které v onom ohledu netlačí na pilu a soustřeďují se na umění. Když do toho zní ještě klasicý ruský způsob mluvy (lhostejno, zda v originále, nebo v kvalitním překladu), je to krásné, holoubku. K vlastním kvalitám Neodeslaného dopisu samotného viz třeba Flego, fragre nebo Foma. (07.07.2018)

Neodeslaný dopis jsem měl dlouho ve Chci vidět a marně jsem se jej snažil sehnat. Očekávání jsem měl dosti velká a snad i proto pak přišlo spíše zklamání a důsledkem toho hodnocení ve výši 3*. Snímek má velice zvláštní kameru, která mě od začátku "praštila" do očí. Příběh i herecké výkony je nutné pochválit, stejně jako prostředí, v němž se vše odehrává, avšak celkově vzato bych si již reprízu nedal. (14.05.2018)

Čo robí tento film výnimočným nie je len epická symfonická hudba, ale hlavne veľmi osobná kamera využívajúca celý svoj potenciál. Vznikla tak vizuálna smršť, kde sa kamera na jednej strane vyžíva v zobrazovaní nezlomnosti sovietskeho človeka, na strane druhej však dokáže preniknúť do duše a stáva sa veľmi intímnou. Našťasie toho ideologického pátosu je v primeranej miere a dôraz je kladený hlavne na samotnú expedíciu ako takú, nebezpečenstvo v nehostinnej tajge či osobné tragédie. Neodoslaný list je výnimočný film svojim poctivým spracovaním, citom pre gradáciu napätia a vykreslením zúfalého boja človeka o holý život. (29.06.2014)