Kdo to tam zpívá

Ne a ne. Z byvalej SFRJ /Socialistickej Federativnej REpubliky Juhoslavia/ mam fuckt stale najradsej filmy Kusturicu, a tento "super" film mi ani omylom nic nehovori. Nechapem ten "super genialny" zmysel pre humor a tu kopu vtipnych situacii tuna - a ani ich nechcem pochopit. Cesta autobusom z A do bodu B je fajn, ale nic sa dohromady nedeje, len prazdne tlachanie a radoby pokusy o "humor". Takze zas a opat z balkanskej produkcie ostanem verny len filmom Kusturicu. 30 % (13.05.2014)

Ko to tamo peva je taková roztomilá jugošská road movie s typicky balkánském prostředí, s typicky balkánskými postavami a s typicky balkánským humorem i tragikou. Autobus je metaforou jugoslávské společnosti a jeho cesta do Bělehradu symbolizuje cestu do války. Film je postaven na konverzacích a vývoji vztahů mezi jednotlivými postavami, které mají rozmanité osudy a názory, stejně jako celá jugoslávská společnost. Jednotlivé epizody cesty jsou uvozovány zpěvem dvou cikánských mladíků a autobus přes všechny překážky spěje ke svému cíli. Ale budou skutečně všichni šťastní až se do Bělehradu dostanou? (26.12.2015)

Kedysi dávno to prebehlo ešte československou televíziou, ale vtedy som to veľmi nezachytil. Veľmi podarený film s neveľmi dlhý, má zaujímavé a vtipné postavy, z ktorých každá dostáva slušný priestor a po pol hodine je s nimi divák ako na jednej lodi, tu konkrétne autobuse. Starý autobus, alebo presnejšie povedané pojazdná kopa šrotu, vezie niekoľkých cestujúcich do Belehradu. Sledujeme len ich cestu a všetko, čo na nej zažijú, takže z tohto pohľadu ide o čistokrvnú roadmovie. Humor mi sedel, zopár krát som sa dobre zasmial. Občas film preruší pekná melódia a srbský spev v podaní cigánskej dvojice, ktorá je tiež súčasťou posádky. Vo filme hraje mnoho známych srbských hercov, ktorých ste určite videli v iných srbských filmoch. 80%. (16.06.2015)

Skvělá road movie na srbský způsob aneb co vše se může stát na cestě rozhrkaným autobusem z jedné srbské vesnice do hlavního města Bělehradu. Výborné postupné vykreslení rozmanitých charakterů cestujících doplněných podmanivou heligonkovou odrhovačkou, která rámuje celý snímek. Takže stačí sehnat 200 dinárů na jízdenku a můžete se vydat taky na cestu... (29.05.2012)

Symbolická, satirická, veseloherní a trpká upomínka na příchod války do srbského kraje (6. dubna 1941) je scénáristou, populárním dramatikem Dušanem Kovačevićem, a debutujícím režisérem Slobodanem Šijanem vybudována na půdorysu epizodického road-movie a tragikomedie charakterů. Průvodčí Krstić, jeho poblázněný syn řídící vůz, veterán z války, zpěvák šlágrů, zapisovatel lidových vyprávění, nepříjemně chrchlající nemocný muž, lovec, novomanželé nebo bratrská dvojice zpívajících cikánů se postupně setkávají v rozhrkaném autobuse cestou do Bělehradu a překonávají jednu groteskní a nečekanou překážku za druhou, stejně jako vypjaté konflikty, vzájemné spory a sílící nárůst nesnášenlivosti a agrese. Ve svižném tempu a zcizován dynamickým rytmem cikánské písně spěje snímek metaforicky k zobrazení nesjednocené a nesmířené společnosti, jež si tváří v tvář válečné krizi nese do boje především skepsi, nespokojenost, neštěstí a osudovou tragiku. (03.01.2013)