Sám proti všem

Hm, to byla teda dobrá hovadina. Celé je to o tom, jak nějaký magor pochoduje ulicemi, v myšlenkách neustále nadává na život a celý svět, který upřímně nenávidí a motá se kolem lidí, co jsou stejně nesympatický jako on. Celé to je totálně nihilistická úvaha nad světem, ve kterém žijeme a sice v něm sice sem tam padne zajímavá nebo pravdivá myšlenka, jenže se to celé tak topí v moři nihilismu, že to nakonec vyzní jenom jako výkřiky do prázdna. A v určité chvíli toho už je prostě tak moc, že mi to i místy přišlo směšné. Ale nebojte se, čeká nás tu happy end. Krásný incestní happy end, který nám ukáže jedinou radost v řezníkově životě. Byť je to po filmařské stránce povedené, po všech ostatních bohužel ne. Když všechny postavy nenávidíte, jak s nimi pak můžete soucítit? A ani nevím, jestli to náhodou nebyl záměr... A k myšlenkovému obsahu už jsem se vyjádřil dostatečně. Noého uznávám, bohužel to s ním mám jak na houpačce - něco se mi od něj líbí (Vejdi do prádzna (byť částečně), Climax) a něco absolutně ne (Sám proti všem, Zvrácený), tohle se bohužel řadí do té druhé kategorie. Depresivní to je, ale taky strašně otravné a až samoúčelné. 2* (02.01.2020)

Kentusovním obsahem budiž monologický talky výlev choré mysli jednoho starýho oplzlýho santusáka, který neví co se svým prachmizerným životem. Protikladem budiž fakt dobré zpracování, které ladí se znepokojivým obsahem tak, že člověk se po 90 minutách cítí opravdu dobře (ne)pobaven. Tohle se doporučovat nedá, ale kdo by jste se byl na vážkách, rozhodně to zkuste. Neprocentím... (20.08.2014)

Un seul contra tous? Je to tak? Není to tak! Těch jedinců jsou celé armády. Ti, jejichž srdce pronáší v hlavě děsivé monology, které je popouzí k akci. Většinou si zajdou na úřad práce, berou peníze, aniž by co dělali - a to je jejich pomsta. Jiní se mstí intrikami, podvody a občasnou ranou pod pás. Další se dostanou do kouta jako pronásledovaná krysa, a pak buď destrukce či sebedestrukce - Ale ty monology! Jed, který mu brání myslet! Monology ho vedou jako pejska na vodítku. Monology ho vedou kouta, kde na něho čekají fóbie všeho druhu. A ty dialogy! S bývalými přáteli, obchodními partery. Ty vnímá jen jako jejich monology. Vstoupit do dialogu už pro něj není možné. "Život je tunel. Každý má svůj malý tunel. Jenom na konci není světlo" (18.08.2018)

První polovina a příběh řezníka je deprimující záležitost člověka v těžké krizi středního věku s několika výbornými momenty a silnou scénou s těhotnou manželkou a matkou. Film se rozšiřuje do stále deprese a bizarnosti. Po varování a odpočítávání začíná filmové peklo. Řezníkova halucinace s dcerou je totální démonický masakr, který mi udělal díru do krku, krvácel jsem, chrčel jsem, bolest nepřestává, titulky, temnota. (22.11.2015)

Jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků vůbec a zcela jistě nejintenzivnější Noé. Zvrácený byl OK, ale kromě těch dvou šokujících scén nic hlubšího nenabídl, Enter the Void bylo vizuálně přenádherné a celkově strašně pohlcující, nicméně v rámci Noého tvorby u mě Seul contre tous vítězí. Málokterý film mě dokáže zarazit do sedačky takovým způsobem a málokterý film ve mně vzbuzuje takové nechutenství k hlavní postavě (snesu opravdu hodně, ale zcela bez obalu říkám, že při jednom vnitřním monologu jsem neměl daleko k tomu, abych se poblil). Hlavní otázkou zůstává, jak moc je hlavní antihrdina „nenormální“ a odtržený od reality „slušných lidí“, protože i když nerad mluvím za někoho jiného, nemohu se zbavit pocitu, že takovéto peprné vnitřní monology vede čas od času snad každý člověk. Je tu pár extrémů, které (naštěstí!) vybočují z čehokoliv, co lze považovat za normální a lidské (odpřísáhnu teď na číkoli smrt, že bych svoji vlastní dceru nikdy neojel) plus mě tento film přesvědčil, že i francouzština může znít opravdu odporně (jakkoli jsem si doteď myslel, že je to čistý a nádherný jazyk). Jsem fascinován tou intenzitou, explicitou a tím, že si Noé nebere ani ty nejmenší servítky. Zážitek to byl ale znechucující a bolestivý. (09.11.2013)