Režie:
Gaspar NoéScénář:
Gaspar NoéKamera:
Dominique ColinHrají:
Philippe Nahon, Guillaume Nicloux, Olivier Doran, Blandine Lenoir, Nicolas Jouhet, Gérard Ortega, Frankie Pain, Arlette Balkis, Laurent Aknin (více)Obsahy(1)
Na život lze nahlížet mnoha různými způsoby. Na pravdě nezáleží, tu si každý vytváří sám.
Možná, že většina štěstí každého z nás vzniká ještě před naší vlastní existencí. Spousta lidí se pak nezamýšlí nad tím, že jsou pouze objekty v onom všeobecně uznávaném modelu pevně stanovených hodnot, morálky a hranic dnešní společnosti. Však teprve za touto hranicí myšlenky dostávají skutečně praktický rozměr.
Každý se jednou může ocitnout v situaci, kdy je třeba minulost vymazat a vydat se zcela novou cestou. Tento příběh jednoho pařížského řezníka ji poznal nejednou…
V dětství ho opustila matka, otec byl zabit v koncentračním táboře. Poté, co se mu narodila dcera, opustila jej manželka. Přesto se měli dlouho dobře. Za bránění němé dcery se ale ocitl za mřížemi a byl nucen vzdát se bytu i vlastního obchodu, na který šetřil přes patnáct let. Nyní je opět na svobodě, ale nemá nic. Pracuje za barem a po čase odjíždí se svou těhotnou partnerkou na sever Francie, aby si otevřel nový obchod a začal nový život…
(Richie666)
Recenze (94)
První polovina a příběh řezníka je deprimující záležitost člověka v těžké krizi středního věku s několika výbornými momenty a silnou scénou s těhotnou manželkou a matkou. Film se rozšiřuje do stále deprese a bizarnosti. Po varování a odpočítávání začíná filmové peklo. Řezníkova halucinace s dcerou je totální démonický masakr, který mi udělal díru do krku, krvácel jsem, chrčel jsem, bolest nepřestává, titulky, temnota. ()
Šokující a syrová Francie zase a opět. Film především znázorňuje jak potenciálně dobrý člověk se může stát špatným kvůli nedostatku lásky v naší společnosti. Celé se to točí kolem hlavního hrdiny, na kterého padá smůla kde se jen podívá a slyšíme jeho myšlenky plné hněvu, nenávisti a děsu ( Byť kolikrát hodné k zamyšlení a trefné). Je to velmi autenticky a reálně zpracovaný psychologický Thriller/Drama, který mne svým pojetím upřímně dostal. 80% ()
Scénář: Gaspar Noé .. Výborné prostřihové intro s úděsným zrychleným rytmem (resp. jen zrychlený původní film Carne). Jinak se ve filmu mnoho neděje, celé je to jen kolovrátek temných myšlenek a nadávek - na společnost, na život, na morálku, na nácky, na rodiče, na děti, na šukání, na svobodu, na cokoliv až do absurdního zauzlování, ze kterého vede jediná cesta - kulka do hlavy. Gaspar Noé používá pro tohle téma podivný, laciný styl, ale provokativní obsah jistě něco do sebe má. ()
New French Extremity verze Taxikáře. V pesimistickém voice-over monologu se bahnící portrét filozofujícího magora z jatek, který je - mírně řečeno - nespokojený se svým životem. Proč Gaspar Noé přešel od těchto výživně ukecaných, ranařsky úpřimných a rebelantských zpovědí k bezobsažným vizuálním onaniím jako Vejdi do prázdna? Protože miluje Kubrickovu vesmírnou operu? Eh! Tímto celovečerním debutem dokázal vytřít zrak Ferrarovi a dosáhnout na Scorseseho! P.S.: Doporučuji taky “předfilm” Carne, kde příběh jatkaře začína. ()
Gaspar Noé dokazuje své kvality, svou rozkoš v morálce, spravedlnosti, sexu a násilí. Vládne celému snímku s pevnou režisérskou rukou a vede své loutky po obrazovce a nutí je říkat a dělat, co si on přeje. V úvodu předvádí fantastickou koláž obrazu a zvuku, která diváka dostane do varu, aby následovala velmi rychlá a rytmická cesta muže za svou dcerou, odplatou a ruku v ruce se schopností vyjádřit nahlas svůj vztek. Sprosté, agresivní a zuřivé. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Na konci titulků nalezneme speciální poděkování mimo jiné také režisérovi filmu Angst (1983), Geraldovi Kargleovi, jehož snímkem se Noé inspiroval. (Eldrick)
Reklama