Zlatý věk

(LFŠ 2022) Vůbec se nedivím, že vzbudil tehdy Zlatý věk řádný poprask. Tvůrce (lehce více) zvráceného Andaluského psa se nechal inspirovat pokřivenou myslí markýze de Sade a dal vzniknout filmu, který se jistě vyplatí vidět - byť neosloví každého (mě přesvědčil tak napůl). Ústřední pár nemohl být snad více nesympatický, zároveň byla vzájemná interakce Muže a Ženy - chtě nechtě - jistým zdrojem humoru. Závěrečná scéna se zvrhlým hradem alá 120 dnů Sodomy s "Ježíšem" byla do filmu vložena možná až moc na sílu. Jakási předzvěst pozdějšího Pasoliniho. (30.07.2022)

No, co říct. Film je to surrealistický, ale možná ne tak moc, jak bych si představovala. (To je jen konstatování, není to ani dobře, ani špatně.) Je to typické dílo tvůrčí dvojice Buňuel a Dalí, něco jsem od nich viděla a musím říct, že můj šálek čaje to není, ale oceňuju nápady, některé kombinace záběrů apod. (11.04.2012)

Surrealisticky stále na vynikající úrovni, i když se od dob Andaluského psa již jedná o krok někam jinam, především do narativnějších a "filmovějších" oblastí. Kouzelné ale především svojí ostrou a řezavou satirou zacílenou na tařka všechny stránky soudobé vyšší či oficiální společnosti. V hlavní roli zřejmě přirozené, místy tedy značně kuriozní, touhy v rozporu a neskrývaném boji s konvencemi a dobrým mravem. Krutá agrese a překonání všech zažitých pravidel - výsměšné násilí vůči bezbrannému slepci v podání hlavního hrdiny - jako jeden z projevů nespoutaného žití a prožívání. Zprotiví se vám načinčaný pejsek aristokratického vzhledu. Co je jednodušší než ho ze všech sil nakopnout. --Přesně takto postupuje Buñuel ve své kritice společnosti, jejich institucí, duchovních i materiálních. (08.11.2006)

Své zředěné Saló si může natočit každý schopnější režisér. I kdyby mu doba nepřála, i kdyby to měl být celovečerní debut. A i kdyby by měly být všechny konotace prosté a nekultivované. Buñuel je však modla, k níž se nejeden intelektuál rád vrací a Zlatý věk je, přes všechny nedostatky, pokusem odvážným. Šokující, s dostatkem důvtipu, jen povrchní. Jako služba nesmrtelnému markýzovi úspěch, jako start dlouholeté kariéry taktéž, jako její součást zapomenutelné. (10.08.2012)

L'Âge d'or dle mého názoru nedosahuje kvalit předchozího Un Chien andalou. Luis Buñuel je extravagant surrealismu, o tom žádná.. jednotlivé "pochroumané" (na duši i na těle) scény jsou odzbrojující, šokující (nedokážu si představit jejich dopad na společnost ve třicátých letech), nesmysluplné a nemorální - nic z toho mi nevadí. Asi bych ocenil kratší stopáž (cca 40 minut), čímž by byl děj zhutněn a dostal by tak možná ještě šílenější patinu. (25.11.2010)