Šikkaku mon no saikjó kendža

Jedním slovem - překvapení! Přeci jen power fantasy s OP hlavním hrdinou (a neřeším, jestli to je nebo není isekai), kolem kterého se kupí hromada dívčích charakterů u mě většinou dopadá neslavně, protože většina z nich je jak psaná přes kopírák, často dost stupidní, plná hromady klišé a snahy ukázat mi, jak je generický hlavní hrdina strašně moc silný a že bych si ho proto měl vážit a obdivovat ho (jako to dělá jeho harém), i když na něm vlastně po stránce charakterové nic extra není. Ale The Strongest Sage With the Weakest Crest je podle mě někde trochu jinde. Je to jako by jeho autor Šotó Šinkó u psaní opravdu používal mozek, a tak dokázal ze seriálu, do kterého jsem šel s hromadou předsudků (že to bude XY-tá verze toho samého) udělat docela svěží a sympatickou podívanou, na kterou jsem se i rád podíval. Co udělal Šotó správně? Třeba už jenom to, že celý příběh nevystavěl na tom, že tu máme jednoho silného a neporazitelného hrdinu, který každého sundá s prstem v nose a řešení problémů si tahá ze zadku. Mathias totiž přemýšlí, uvědomuje si, že je lepší se o své schopnosti podělit s ostatními, protože by mu to mohlo jednoho dne zachránit kůži, a hlavně že mít kolem sebe schopné lidi, kteří se o sebe dokáží sami postarat a být užiteční, má smysl. A tak učí své dívenky, učí i normální studenty a nečekaně to má efekt. Jde dokonce až tak daleko, že nechává ostatním postavám prostor, aby samy rostly, nezasahuje, pokud ví, že je v jejich silách vyhrát a ví, že se tím něco naučí. Není to prostě jenom nudná "one man show" s přehnaným borcem, který si všechno bere jen na sebe a proto to pak působí tak, že je vám hlavní hrdina najednou mnohem sympatičtější, než mnozí podobní před ním. Ale není to jen to, co je udělané správně. Autor dokázal vybudovat zajímavý svět, v kterém fungují hlavní záporáci tak, že jejich aktivitu vidíte, a to nejen z nějakého krátkodobého hlediska, ale dokážete uvěřit, že démoni mají dlouhodobé plány, a hlavně že je uskutečňují a vy vnímáte reálné následky. Ano, působí to sice zase jednou skoro až dojmem, že jsou démoni úplně všude a za vším a bojíte se podívat i do záchodu, aby démon nebyl i tam, ale i tak ta atmosféra v určitých chvílích docela funguje a hrozba tak působí o dost reálněji a silněji než v jiných podobných seriálech. Navíc je nám vše představeno relativně brzy, žádné tajemné náznaky, že se plán padouchů jednou dozvíme (ideálně v posledním díle) a ono logicky by to s tím, jak je postavený svět, a i celý příběh, stejně nešlo. Zpět k hlavnímu charakteru, ještě je jedna věc, která je na Mathiasovi dobře napsaná. I když seriál říká, že je nejsilnější mudrc ze všech, tak nám seriál netvrdí, že je nejsilnější bytost na zemi. Ukazuje se, že bez některých svých pomůcek, z nichž ne všechny má ihned po ruce a bez přemýšlení o problému a jeho řešení by mohl dopadnout blbě. Hrdina má zkrátka pořád nějaké své limity, a tak jsou situace, kdy se musí připravit a kdy by reálně, pokud by do souboje nakráčel jen tak, jako někteří jiní podobní hrdinové, mohl prostě hodně rychle prohrát. Na rozdíl od jiných power fantasy, tady jsou i momenty, kdy se dá o hrdinu (a jeho tým) i trošku bát a jak jsem už tvrdil několikrát, tohle je pro celkovou atmosféru vždycky dobře. Zase by se tu dalo hned namítnout, že některé jeho pomůcky a strategie jsou docela hloupé a že vyřešení určitých situací (třeba z posledního dílu) působí prostě jen dojmem, že si to autor chtěl v rámci příběhu co nejvíc usnadnit, a tak tu jsou i věci, které by se dali označit za pověstný MacGuffin, ale na podobné dějové zkratky a nesmysly už jsem si za ty roky sledování anime tak zvykl, že pokud vysloveně nemlátí do očí, tak mě nenaštvou. Další věc co tu funguje je složení hlavních postav, chemie mezi nimi taky docela obstojně pracuje a každý tu má nějakou roli, ať už v rámci příběhu, tak i v rámci konkrétní role ve skupině. Nejde ani o žádný prvoplánový harém (pro někoho bohužel, pro mě bohudík), je tu jasně dané, co nebo koho má každá postava ráda a i ten jeden romantický vztah se vyvíjí tak nějak na poměry takovýchto seriálu normálně. A teď nějaká negativa. The Strongest Sage With the Weakest Crest není žádné přelomové anime, není to nic geniálního, či dechberoucího, po pravdě akční scény tu jsou slabé (šetřilo se kde se dá, spousta věcí se odehraje mimo záběr, žádné plynulé sekvence plné výměn úderů taky nečekejte), animace průměrná, hudba nevýrazná. Má to některá tradiční klišé tohoto žánru, která mě nebaví. Nesedl mi i hlas Niny Tamaki k hlavnímu hrdinovi. Přesto všechno ale nemám problém dát tomuto seriálu po první sérii 6/10, protože mi prostě přijde, že se konečně nějaký autor u power fantasy s generickým OP hlavním hrdinou vážně snažil a ono to docela fungovalo, takže bych se klidně podíval i na případné pokračování. (26.03.2022) (méně) (více)