Krysař

„Hhaša, hhaša?“ - „ Ehm, ehm, hhaša, hhaša!“ Oproti novele Viktora Dyka, kterou se film inspiruje, je příběh jednodušší, plochý, nejde tak na hlubinu, nerozvíjí psychologii ani nitro postav jako v knize. Částečně je to tím, že se Barta vzdal mluveného slova používá jen různé skřeky a zvláštní pamluvu (Hhaša, hhaša,....), která odlehčuje temnou až hororovou atmosféru přidáním potutelného humoru. Film obsahuje na rozdíl od knihy jen jednoduché morální poselství, do popředí tak vystupuje hlavně výborné výtvarné zpracování, v něm je celá jeho síla. Barta ve svých filmech animuje různé materiály, hlínu, figurýny, rukavice, atd. Tady jsou to vyřezávané dřevo a loutky krys, které vypadají jako rozpohybovaná vycpaná zvířata, připomněli mi Starewiczovu animaci, a občas použije i živé krysy. Pokud jste viděli Bartova Krysaře a líbil se vám, dejte šanci i novele Viktora Dyka, která vám doplní duši příběhu. Je to silný romantický příběh lásky a touhy po vzdálené zemi sedmihradské, do které se vstupuje krokem do neznáma propasti na hoře Koppel, příběh rozervanosti umělce a průměrnosti usedlých a zajištěných občanů města Hameln, kteří nemohou pochopit tuláka dobyvatele světů sloužící svou píšťalou společnosti, který v jejich městě opustí svou svobodu a nechá se svázat láskou k dívce Agnes, i když ví, že ho to může zahubit. Krysař je umělec, básník, svou hudbou dokáže v lidech vyvolat dávno zapomenutou touhu po dalekých krajích, umělec naplno ponořený do reálného života, jehož síla je skryta v píšťale, kterou když upustí, umírá, …. aby prostota a smysl pro povinost mladého rybáře Seppa Jörgena nepodlehla jeho píšťale a dala nový život malému dítěti jedinému přeživšímu z města Hameln. „A vaše jméno?“ „Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem Krysař.“ (16.03.2023)

Vcelku nepříjemný, dost působivý film s výtečnou polohororovou (žánr "rodinný" mi nepřipadá jako moc vhodné označení) atmosférou a dokonale padnoucí hudbou. Tento styl animace mi příjde mnohem zajímavější než u tuctových animáků, ale posouzení nechám na znalce :-) Nebude to sice čistých 5* (atmosféra i vyobrazení krys by mohly být IMHO ještě víc strašidelnější a drsnější), ale Krysařovi je po zásluze rád přiklepnu. (25.10.2010)

Originální výtvarná stylizace využívá pokřivenou architekturu, ostře řezané loutky i záběry na živé krysy a vytváří tak, společně s hudbou Michaela Kocába, opravdu působivě depresivní náladu přesně odpovídající duchu této německé legendy. Přestože ale film trvá pouze něco málo přes padesát minut, nemůžu se zbavit dojmu přílišné délky, která poněkud oslabuje jeho celkové vyznění. Hodnotím tedy „pouze“ 4 hvězdičkami, ale zároveň nepopírám fakt, že Krysař je naprosto jedinečné a zásadní dílo nejen domácí animované tvorby. (25.10.2009)

Krysař jest dílo neskutečně působivé, silné, drsné a temné. Nádherný vizuál, zlá hudba od dvou šílenců a ještě více zlá mluva od ještě větších šílenců. Pro úplnou jistotu to zopakuji. Krysař je ošklivě silný. A teď ale ke kritice. Bárto, i kdyby byl ten film sebelepší, tak jestli jsi kvůli tomu vážně zabil byť jen jedinou krysu, tak jsi kokot. (30.10.2012)

Nebyl jsem seznámen s německou legendou o krysaři, ale od díla Viktora Dyka se tohle zpracování odlišuje až neskutečně. Z téhle hodinové blbosti se dal udělt i povedený krátkometrážní animák o 25 - 30 minutové stopáži. Moc nemám v oblibě stále se opakující sekvence, kterých zde byl přehršel. Stejně tak se mi nelíbila ani kulisa. Zřejmě pro vykreslení tehdejších poměrů byla dobře zvolená, ale prostě mě ty ze dřeva vytesané postavičky spíše vadily. Ještě více mi však vadily skřeky, které vydávaly. Celý tento film mi přišel jako jeden nepovedený pokus zpracovat legendu. Viktor Dyk tohle zvládl ve své knize o 110% lépe a o mnoho let dříve. Tenhle film byl průser. Odpad! (04.06.2011)