Kdo přežije - Winners at War

OBSAHUJE SPOILERY KE VŠEM SEZÓNÁM Trvalo mi pořádně dlouho, než jsem se konečně dokopal ke komentáři k WAW. Důvod je prostý. Survivora už dávno nesleduju proto, že by mě bavil, ale kvůli svému stupidnímu pravidlu, že jak jsem jednou nějaký seriál (v tomhle případě pořad) načal, dojedu ho až do sebehořčího konce. Není (a taky trochu je) náhodou, že po prvních 25 sériích bylo 13 mužských a 12 ženských vítězů, v dobách, kdy neexistovalo nic, jako "správný/zasloužilý vítěz." Richard byl mistrovský manipulátor, Tina respektovaná mateřská figura, Ethan přátelský kluk odvedle, Vecepia skákala z jedné aliance do druhé, a takovou Jennu nesnášela většina poroty, dokud nepředvedla impozantní sérii výher a dokonalou finálovou kmenovou radu. Nebyl jeden všeobecně správný způsob, jak si vítězství zasloužit. Co fungovalo v jedné sérii, nemuselo fungovat v další. Vždycky se jednalo o specifický společenský experiment s nekonečným potenciálem. Ten se přesto díky senzacechtivosti produkce podařilo vyčerpat, a není (a tentokrát skutečně není) náhoda, že v posledních 15 řadách zvítězily ženy pouze 3 a mužů 12. Co se stalo? Přišla 19. řada, veleoblíbená i zatracovaná Samoa, která odstartovala nezastavitelnou lavinu. Ženské vítězky byly širokou veřejností mnohdy považované za nezasloužilé odjakživa (počínaje samotnou Tinou, jejíž vítězství nad oblíbeným "hrdinou" Colbym pobouřilo nejednu domácnost), nikdy ale tolik, jako v případě tiché a nenápadné Natalie White, která s drtivým náskokem porazila favorizovaného neumětela Russella Hantze, jehož veškerá strategie sestávala z toho, že všem kolem takřka doslova sral na hlavu, a na konci se divil, že nikdo nechce, aby vyhrál. Divácky vděčnější Russell se tak těšil hlasité podpoře veřejnosti, zatímco toxický fandom Survivora psychicky zničil a vyštval nebohou Natalii. Olejem do ohně pak bylo finále řady dvacáté, HvV, kde se obdobný scénář odehrál znovu, s tím rozdílem, že uštěpačná výřečná Sandra se nikým rozhodit nenechala. Lavina se už ovšem valila, a zastavit se nedala. Survivor začal v rapidním množství představovat všeljaké twisty a výhody, které svým konceptem favorizovaly hráče nejenom agresivní, ale především mužské (např. je prakticky nepsaným zákonem, že v Survivoru se ženy společně starají o kemp, zatímco muži sbírají dřevo nebo jídlo, a mají tak nesčetně víc času hledat skryté výhody a imunity rozseté po okolí). Úspěch ženských vítězek, které v pozdějších sériích vyhrály dominantní strategií (Kim, Natalie Anderson) byl znevážen stylem "proti komu ale hrály?" (byť stejné se dá říct o mnohých mužských vítězích), jednu výjmku (Sarah Lacina) jakožto nesympatickou krávu zase veřejnost pořádně strhala, protože ženy by přece neměly hrát "jako muži". Jako by nestačily ony výhody a protěžování agresivní (tedy v pozdějších sériích dle Jeffa Probsta očividně té jediné správné) hry, Survivor ještě přetvořil formát závěrečné kmenové rady na "otevřené fórum", a sice po vítězství vzácné vlaštovky Michele, které se zázračně podařilo v 30+ sérii vyhrát herně typicky ženským diplomatickým stylem, a kterou za ně prakticky vláčeli po žhavém uhlí. Už nestačilo se dostat do finále a přesvědčit porotu o tom, že si vítězství zasloužím, teď už bylo potřeba přesvědčit porotu, takřka polopaticky instruovanou Jeffem Probstem, že jsem opravdu hrál agresivně a udělal tohle a tamhleto, protože něco jako vlastní definice Outwit, Outplay a Outlast už od 32. série neexistuje. Ačkoli můj žlučník už tou dobou přesahoval svojí kapacitu, stále ještě nedošlo na to nejhorší. To konečně přišlo v sérii 35, které opětovně dominovala skutečně agresivní a mistrovsky strategická manipulátorka, a diskutabilně nejlepší vítězka soutěže, Chrissy Hofbeck. Ano, Chrissy samozřejmě sezónu nevyhrála, i když měla, Jeff totiž konečně vymyslel ten poslední potřebný twist, jak se skutečně postarat o to, že žena Survivora vyhrát nemůže. Ve chvíli, kdy navzdory všem klackům hozeným pod nohy měla Chrissy otevřené brány finále a cestu k milionu dolarů čistou, produkce představila twist se zakládáním ohně ve finálové čtyřce, a dílo bylo dokonáno. Agresivní žena ve finále nemůže porazit agresivního muže (Tasha vs. Jeremy), pokud se nějaká do finále dostane, produkce se postará o to, aby se do něj díky F4 twistu dostal i jejich favorit, a žena neagresivní se do finále dostat může, a skoro jistě i dostane, už ale nikdy nevyhraje, protože neagresivně hrající žena si vítězství nezaslouží. Muži můžou pořád hrát, jak chtějí. Můžou jim selhat všechny plány, a stejně ve finále porazí strategičtější ženské hráčky (Adam x Hannah), můžou zaujmout roli nekonfliktního coattaila a vyhrát díky tomu, že jsou porotě sympatičtější než soupeř (Wendell), můžou dokonce většinu sezóny strávit vyloučení ze hry (Chris). Mužům je dovoleno hrát Survivor jakkoliv, ženy nemají možnosti prakticky žádné. Nikde to není patrnější než ve WAW. S výjimkou Parvati a Sandry si každá ženská vítězka aspoň jednou postěžuje, že reakce veřejnosti na její výhru byla nepřátelská a toxická. Jenom jeden z mužů (BEN!!) za celou dobu udělá něco podobného. Tony nehrál špatnou hru. A produkce se velice očividně snažila editem ukázat, že mužům nijak nenadržuje, což je patrné z pozitivního editu několika ženských hráček, počínaje extrémně strategickou Sophií, tišší diplomatickou Michele konče. Výsledek by ovšem doopravdy neměl uspokojit žádného fandu Survivora. 12-4-0 není výsledkem jeho hry. Je výsledkem deseti let snažení Jeffa Probsta a jeho produkčního týmu. Pro zajímavost, Wendell, Danni, Adam a Nick chtěli všichni hlasovat pro Michele, báli se ovšem, že by mohla vyhrát Natalie (Edge of Extinction twist ftw), a pro jistotu radši hlasovali pro Tonyho. V Survivoru už neexistuje nic jako dobrý nebo špatný hráč. Existuje jenom hráč produkcí favorizovaný a znevýhodněný. Muž a žena. (04.11.2020) (méně) (více)

Tohle ať rozhodně nečte nikdo, kdo není divák Survivora. Kdo nepatří k těm pár lidem, kteří ho u nás sledují, nemůže chápat, co se právě událo. 40. série je něco jako Avengers: Edgame světa reality TV. Vyústění 20 let svého času největší televizní události (je neuvěřitelné, že první sérii sledovalo naživo 50 milionů lidí - tak obludná mediální událost už asi nikdy nevznikne, rozhodně ne v televizi), která postupně zajela do kolejí a sice ztratila svůj prominentní statut, vybudovala si ale pevné diváctvo a jemu dává dvakrát ročně neustále složitější a komplexnější hru. To je samozřejmě i kámen úrazu; hra je poslední roky už tak složitá, že ji prakticky nejde vměstnat do čtyřicetiminutových epizod, takže mizí dřívější budování silných narativů i postav a důsledné sledování procedury soutěže - dnes se musí volit řada efektních zkratek a bohužel stále častěji vyznívají série hluše, protože i pro pravidelné diváky je prakticky nemožné se jednak plně zorientovat a jednak navázat vztah s postavami. Není náhoda, že nejlepší části jsou scény uvolňované navíc na Youtube, které ukazují banálnější momenty života mimo hlavní hru. To jsou nejsympatičtější okamžiky, které uchovávají, čím byl Survivor před dvaceti lety, a je smutné, že do televize se paradoxně nevejdou, pokud má být aspoň trochu pochopitelné, co se vůbec děje. 40 tedy pořád trpí na přebujelé twisty - EoE je naprostá ztráta času, tokeny mě obtěžují zrovna tak. Fetišizmus nesmyslných "big movez" likviduje jemněji vybudované vztahy. (Nikdo mi nevymluví, že vyidolovat Sandru byla ze strany Denise fatální chyba, která prakticky pohřbila její šance vyhrát. Ale Sandra určitě udělala tu chybu, že si myslela, že Denise se zachová logicky, a vzala to jako samozřejmost, i když velká část činů je samozřejmě motivovaná emočně. A z toho pohledu je vyidolování Sandry triumf.) Ale přesto tahle série na základní rovině funguje, protože pracuje s 20 z nejvýraznějších postav, které byly za těch 20 let vybudovány (i když mi hodně chyběli Todd, Fabio, Mike a i ten Rich. I bych věděl, za koho je vyměnit. Z ženských vítězek v důsledku nižšího počtu máme skoro všechny, zamrzí hlavně ta Tina, zvlášť když se tak moc chtěla vrátit). I když Survivor nekončí, nesla se tahle řada ve znamení dovyprávění dějových linií, uzavření příběhů, protože někteří hráči s legendárním statutem se rozhodli tuhle příležitost využít k rozloučení. Takže samozřejmě šílená nostalgie, která na mě ve velké míře fungovala. Bostona Roba rád nemám, tahle řada mi potvrdila proč, když ze svého tábora vysál jakékoliv náznaky pozitivní nálady plus dokázal, jak rigidní a nefunkční je jeho styl hry, pokud nemá extrémní štěstí. Ale je to přece jenom člověk, který tenhle pořad do značné míry reprezentuje. Celý jeho život, včetně jeho ženy a dětí, je přímým důsledkem téhle gameshow, což je svým způsobem fascinující. Takže když se slzami v očích opouští hru, nese to v sobě prostě něco skutečně silného. Je to připomínka toho, jak absurdně pohlcující umí tenhle stupidní pořad být pro lidi na obou stranách obrazovky. Je to asi i argument, proč mu pořád ještě věnovat pozornost. I když bych byl rád, kdyby se v něm několik věcí změnilo. Bylo hezké, že Probst uznal, že show i on sám byli v minulosti sexističtí - ale nemělo by zapadnout, že to není věc prvních řad. Při pohledu na posledních cca. sedmi let je dnes Survivor sexističtější než kdykoliv dřív. Sice už se ženy nesvlékají za jídlo jako v roce 2003, ale zase prakticky nemají šanci hru vyhrát. Z posledních 15 vítězů je 12 mužů - to je prostě absurdní. Zvlášť když před tím byl počet mužů a žen v čele vyrovnaný. Nikdo se nemůže ani tvářit, že to je náhoda, pokud nemá nějaký způsob, jak popřít základní principy matematiky. Nepochybuju o tom, že nikdo z produkce neudělal záměrné rozhodnutí, jehož cílem bylo uškodit ženám. Jde zkrátka o kusé volby upřednostňující fyzickou a mechanickou hru alfa-hráčů. Což jsou v drtivé většině případů muži. Celé se to dalo do pohybu zhruba v době, kdy dvakrát za sebou prohrál přitroublý sociopat Russell Hantz, kterého si zamilovali zastydlí edgelordi a vydali se na křížovou výpravu za ukřivděné superhráče, s čímž Probst podle náznaků vnitřně souzněl. (Hodně černým bodem historie Survivora je kyberšikana Natalie White, která byla prakticky vyštvaná z komunity. Sandra, která si o rok později prošla tím samým, je naštěstí jiná nátura, než aby se jí dotkl sebevětší zástup idiotů.) A tak se prostě začala hra nenápadně posouvat. To je ale pokrytecké a nemorální řešení. Pokud by přepsali stanovy hry a obsadili výhradně zábavné agresivní muže, bylo by to problémové z jiných důvodů, ale bylo by to míň úlisné než na oko inkluzivně obsazovat různé typy lidí, ale nastavit hru tak, aby mohli vyhrát jen někteří z nich. Pokud zkrátka pořad obsazuje stejný počet žen a mužů a avizuje rovnocennou šanci na vítězství - a historicky to je dosažitelné -, tak nemůžou být najednou pravidla přenastavena tak, že ženy prakticky přestanou vyhrávat. Survivor je tu opět mikrokosmem společnosti - vkládá woke scény řešící feminismus a sebenaplnění, ale jeho systém je co do rovnosti naprosto rozbitý. Nejvíc mě baví, když někdo vytáhne "přežije ten nejsilnější" - bavíme se tu o situaci, kdy byla změněna pravidla soutěže tak, aby zvýhodňovala konkrétní typy hráčů, takže argumentovat nějakou "přirozeností" v jakémkoliv smyslu je prostě tupé. Ze všech změn, co jsou potřeba, tohle bych asi pořešil jako první. Závěrem: V důsledku překombinované hry a nesmyslných twistů tahle série těžko může dosáhnout stejné kvality jako Čína, HvV, MvX, Cagayan a většina z prvních dvaceti řad, v kontextu poslední pětiletky je ale hodně dobrá. Žádnou mojí topku to nenabourá, ale jako závěr téhle části ságy a reminder jednoho z největších televizních fenoménů uspokojivé. 75 % PS: Názory na nikoho jsem moc nezměnil, s výjimkou Adama, který mě dřív moc nezajímal, ale tady jsem si ho hodně oblíbil. Zlepšil jsem si i názor na Wendella, který občas působil jako "nejnormálnější člověk v obsazení" a jeho poznámky upozorňující na absurditu dění okolo byly hodně sympatické. Jsem nadšený, že tolik lidí docenilo Sophii, pro mě to byla jedna z vstupních favoritek a mých oblíbenců. Naopak jsem se nedokázal naladit na vlnu Michelle/Jeremy dua, kterému propadl minimálně celý Reddit. Jo a teda nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl na konci sezóny fandit Sarah - ale že její edit v minulých sériích byl dost nekompletní a je jiná hráčka, než se zdá z televize, jsem už věděl. PPS: #QueenStaysQueen samozřejmě. Sandra nepřestala drtit do posledního okamžiku - jsem rád, že někdo našel odvahu vykašlat se jim na ten nesmysl s EoE a ještě na sociálních sítích trolluje nejnesnesitelnější část fandomu. Až vyrostu, chci být jako Sandra ve všech ohledech... jen možná pohyblivější. (14.05.2020) (méně) (více)

SPOILERY.......... Strašně moc bych chtěla napsat, že to byla nejlepší řada. Bohužel nebyla. Co se výběru vítězů týče, chyběl mi tam Mike Holloway, John Cochran, Tom Westman, Chris Daugherty, Tina Wesson a hlavně Richard Hatch :) Ale i tak jsme měli slušný základ pro fakt best řadu. U některých mám pochybnosti, zda tam vůbec chtěli být, a zda jim produkce nezaplatila, aby se zúčastnili a byli tahákem pořadu. Zklamali mě především tito hráči - Sandra (má velká oblíbenkyně a královna) se nechá vyřadit takovou začátečnickou chybou jako vzdát se imunity, zúčastní se pouze jedné soutěže a furt sedí na lavičce, no ale oceňuji ten její závěrečný odchod do dějin Survivora; Amber a Parvati - tyto dvě dámy mě přišly znuděné, bez výraznějších herních momentů a zájmu; Rob - dost vyvyšovaný hráč, který dle mého vůbec neumí hrát a ve své vítězné řadě měl velké štěstí na mouly okolo (na Phillipa nezapomenu nikdy). Naopak někteří mě mile překvapili - Tony - měla jsem ho vždycky za machýrka a blbce (no prostě policajta) a hle byl docela v poho; Ben - v jeho řadě jsem mu fandila, pak ho nenáviděla ale po akci se Sarah je u mě opět v oblibě. K ostatním pár poznámek (ti co nejmenuji byli spíše dobrým komparsem :) ) - Natalie - sice skvělá na EoE, ale v soutěži (natož ve finále) už dle mého názoru neměla co dělat (přišla do rozjetého vlaku a bylo vidět, že je na rozdíl od svých soupeřů emočně nevycuclá); Adam - furt stejný blbec, Jeremy - pořád ho mám ráda :), Ethan a Yul - aspoň dojali svými příběhy. K průběhu hry - bohužel, jak jsem očekávala, došlo k znehodnocení hry výhodami, imunitami, žetony a dalšími blbostmi, které kazili všem hru - protože proč je nevyužít, když už je máme že :) Ale ve většině případů byly využity úplně blbě. Jak se hodně rychle ukázalo old school neměli šanci se v tomto bordelu vyznat a byli vyřazeni prakticky ihned. Žetony by možná i měly šanci na úspěch, být lépe promyšlené a trochu více se jim někdo věnoval - čekala jsem obnovení starých super aukcí, kdy se mohlo kupovat jídlo, dopisy z domova, výhody atd. Kmenové rady - větší zmatek a bordel už asi nelze zažít, a musím objektivně přiznat, že mě to nebaví. Ve starších řadách byla kmenová rada jakoby posvátná, kde se všichni tak nějak chovali slušně a s úctou. A teď tam pobíhají, šeptají, překřikují se, často vůbec nevnímají, že se jich někdo na něco ptá a že by měli odpovídat. Děs, který snad baví už jen přísedícího Jeffa :) K EoE - v této řadě dejme tomu i měl smysl, některé hráče bylo fajn znovu sledovat. Škoda jen, že EoE nedostal více prostoru, epizody mohly mít klidně i 60 minut. Ovšem návrat do hry z něj měl přijít pouze při sloučení, když se vrátil Tyson. Poté měli všichni putovat domů, případně do poroty. Když už jsem u poroty - proč je pořád tak velká? Vždyť všichni kromě Sandry v ní byli? Kde jsou ty časy, kdy v porotě sedělo 7 lidí a závěrečná rada měla nějakou úroveň a větší smysl... takto se tam zase všichni překřikují, někdo se ani nedostane ke slovu. Ještě ovšem musím zmínit 2 věci - první věc - ono prozření ohledně žen - nevadí mi to, ale v poslední době je toho až moc. A druhá věc - soutěže - u soutěží kmenů pořád překážková dráha + skládačka, u soutěží individuálních furt něco na výdrž. Ano je to asi poutavé, ale mě už to nějak nudí. To ke hře jako takové. Vítěz Tony si rozhodně výhru zasloužil, byl opravdu nejlepší. I když jsem ji přála jiným hráčům (hlavně Jeremymu). Závěrečné finále (a Reunion) bylo ovlivněno virovou situací ve světě, takže jsme mohli sledovat vyhlášení vítěze z Jeffovy garáže a ne ze studia za účasti všech soutěžících. To mě docela mrzí, mohla to být parádní tečka za další dobrou (ne nemůžu napsat nejlepší) řadou v dějinách Survivora. (28.09.2020) (méně) (více)