Podivné vyšetřování

Co na tom, že jde o výborný snímek s originální atmosférou, scénářem plným kafkovsky absurdních rozhovorů, podbarvený tradičně dobrou Morriconeho hudbou, když mi na rozdíl od některých strašně vadilo to příšerné přehrávání všech herců? Volonteho samolibý a zpupný obličej sice seděl na arogantního člověka, jistého si svou mocí, ale to,že si držel ten samý výraz po celou dobu, pro mě bylo spíš únavné. Nevím, možná to byl umělecký záměr, který nejsem schopna náležitě pochopit a docenit, ale at' je to tak či onak, bránilo mi to v tom si tohle kriminální drama naplno užít. (04.01.2014)

Použiju slova Miloše Formana, která vyřkl o Vladimíru Menšíkovi – „Kdyby žil v Americe, měl by na chalupě plůtek z Oscarů.“ A to samé platí i o Gian Maria Volonté, hereckém chameleónu, s ďábelskou jiskrou v oku. I tady je fantastický, hraje tady každým svalem ve tváři a i když se v některých scénách až příliš nechává unést svou rolí (tj. ta typická taliánská gesta a řvaní), prostě mu toho hajzlíka s napoleonským komplexem věříte. A nedivím se té spoustě cen za tento film. Akademie celého světa vždycky slyšely na kafkovsky absurdní příběhy (v samotném závěru je i Kafka dokonce citován), které si berou na paškál hrozby zneužití moci potentáty na vysokých pozicích, zde dovedena až ad absurdum, kdy si hlavní postava může dělat co chce, vědoma si svého postavení (šéf policie) a z něj pramenící (téměř) beztrestnosti. Prostě taková krásně návodná poučka pro naše policisty a politiky – Rathem počínaje, Babišem a Tuhým konče. (22.06.2016)

Manipulativní sebestředný představitel toho nejhoršího z arogance mocných, nebo pomalu šílející ritualista zvnitřňující pravidla a zbožšťující řád? Na první pohled jen to první, ale napětí mezi těmito póly vytváří rozpor v jednání hlavního hrdiny, který žene celý děj ve vražedném tempu kupředu. Snaha o absolutní kontrolu situace s potvrzením si bezmocnosti ostatních lidí, v jejichž očích a jejich strachu může vidět svou moc a tím růst sám před sebou. A naopak touha být potrestán za porušení těch hranic zákona, které vymezují hřiště, ve kterém se stal sám králem. A o tom, kdo je oním krkem, jenž hýbe hlavou, nemusí nikdo dík závěru pochybovat. Skvělý způsob vyprávění, kamera, střih a samozřejmě hudba. A Volonté film katapuluje do nebeských sfér./// P.S. Anglicky dabovaná verze v distribuci Columbia (běží v tv na kanále Cinemax) má změněné řazení některých scén (ty s instalatérem a modrou kravatou a detektivem co jde hledat inkriminovanou kravatu k Volontému domů). V italské verzi (pro česká kina otitulkováno v 70. letech, viděno v Ponrepu) jsou scény řazeny nechronologicky, což sice ztěžuje prvotní pochopení, ale jen více dokazuje Petriho svěží a diváky znejisťující styl. (18.03.2014)

Asi jsem čekal trochu jiný film, ale prostě mi to nějak nesedlo. Jednak moc nemusím kriminálky, kde je pachatel známý od začátku, a jednak se mi moc nelíbil ten "kafkovský" závěr. A vlastně celé mě to moc nebavilo, neoslovilo mě obsazení a kupodivu ani Morriconeho hudba, a celkový dojem navíc zabilo to, že jsem film zhlédl v příšerném anglickém dabingu. Ve své době to asi byl odvážný počin, ale dnes už mi přijde, že to hodně ztratilo na zajímavosti. (24.05.2019)

Měl jsem pocit, jako bych seděl na nepohodlné židli, ruce svázané za zády a přede mnou se výhružně nakládal režisér v pozici vyšetřovatele a řval na mě: "Tak co, pochopil jsi konečně můj umělecký záměr? Je ti opravdu všechno jasné? Nebo ti to mám, ty tupče, ještě jednou opakovat?" Problémem snímku není obsazení ani námět, ale to, že je přepálený. Volonté záměrně přehrává, až to bolí, působí výrazně nepřirozeně, jako v grotesce. Tahle kritika systému mohla výborně fungovat, pokud by se zahrála civilně, pouze s jemnou nadsázkou, kdyby diváka znejisťovala a uváděla ve zmatek, kdyby všechno neodhalovala okamžitě. Tady jsem měl místy pocit, jako by místo hudby zazněla cirkulárka. Podivné vyšetřování na mě působí tak, že to mohl být perfektní biják, kdyby na více místech ubral. Celkový dojem: 45 %. (23.10.2018)