Podivné vyšetřování

Použiju slova Miloše Formana, která vyřkl o Vladimíru Menšíkovi – „Kdyby žil v Americe, měl by na chalupě plůtek z Oscarů.“ A to samé platí i o Gian Maria Volonté, hereckém chameleónu, s ďábelskou jiskrou v oku. I tady je fantastický, hraje tady každým svalem ve tváři a i když se v některých scénách až příliš nechává unést svou rolí (tj. ta typická taliánská gesta a řvaní), prostě mu toho hajzlíka s napoleonským komplexem věříte. A nedivím se té spoustě cen za tento film. Akademie celého světa vždycky slyšely na kafkovsky absurdní příběhy (v samotném závěru je i Kafka dokonce citován), které si berou na paškál hrozby zneužití moci potentáty na vysokých pozicích, zde dovedena až ad absurdum, kdy si hlavní postava může dělat co chce, vědoma si svého postavení (šéf policie) a z něj pramenící (téměř) beztrestnosti. Prostě taková krásně návodná poučka pro naše policisty a politiky – Rathem počínaje, Babišem a Tuhým konče. (22.06.2016)

Skvěle vystavěný příběh, který má od začátku do konce hlavu a patu a ani na vteřinu nenechá diváka vydechnout. Gian Maria Volonté předvádí skvostný herecký výkon v roli úspěšného šéfa oddělení vražd, který má charisma, respek a velkou moc ovlivňovat osudy ostatních lidí a své moci si je patřičně vědom. Jeho dlouholetá pozice na vrcholu moci ho dohání až k chorobnému fanatismu. Síla moci je navíc téma, které je aktuální i v dnešní době. To vše navíc za doprovodu opět skvělé hudby Ennia Morriconeho. MFF KV. (09.07.2014)

Podivné vyšetřování je vynikajícím filmovým ztvárněním korupce a zneužití postavení. Příběh téměř "kafkovský" (ve finále je dokonce citován) velmi zneklidňujícím způsobem přesahuje do vysokých pater italské společnosti a dal by se označit za přímou metaforu tehdejších politických poměrů v Itálii. Tím se však stává aktuálním i dnes. Elio Petri, režisér se sociálně-politickým cítěním, natočil v 70. letech celou řadu velmi zajímavých filmů, které se více či méně vyjadřovaly k politickým a společenským poměrům v Itálii - za všechno jmenuji slavný snímek Dělnická třída jde do ráje. V Podivném vyšetřování však zašel zřejmě vůbec nejdále a kromě výrazné alegorie natočil také skvělé detektivní drama, přičemž vrahem je sám detektiv - v tomto případě vrcholný policejní inspektor, mimořádně ztvárněný Gianem Mariem Volontém. Volontého sólový výkon je výstřední, chvílemi snad až příliš, přesto však dokáže v divákovi snadno probudit mrazivý pocit strachu a napětí. Stále nejistou a těžce předvídatelnou zápletku perfektně doplňuje Morriconeho hudba, která by se v tomto případě dala označit za malý, přesto neuvěřitelně působivý experiment. Závěr filmu se nese v poměrně depresivním duchu. Z mého pohledu je Podivné vyšetřování dobrý film, možná trochu pomalejší na to, o čem vypráví, přesto dokáže zaujmout a hlavně má co říct i dnes. 7,5/10. (28.02.2021)

Měl jsem pocit, jako bych seděl na nepohodlné židli, ruce svázané za zády a přede mnou se výhružně nakládal režisér v pozici vyšetřovatele a řval na mě: "Tak co, pochopil jsi konečně můj umělecký záměr? Je ti opravdu všechno jasné? Nebo ti to mám, ty tupče, ještě jednou opakovat?" Problémem snímku není obsazení ani námět, ale to, že je přepálený. Volonté záměrně přehrává, až to bolí, působí výrazně nepřirozeně, jako v grotesce. Tahle kritika systému mohla výborně fungovat, pokud by se zahrála civilně, pouze s jemnou nadsázkou, kdyby diváka znejisťovala a uváděla ve zmatek, kdyby všechno neodhalovala okamžitě. Tady jsem měl místy pocit, jako by místo hudby zazněla cirkulárka. Podivné vyšetřování na mě působí tak, že to mohl být perfektní biják, kdyby na více místech ubral. Celkový dojem: 45 %. (23.10.2018)

Politická tézovitosť (zlí pravičiari a dobrí ľavičiari) z toho trčí ako slama z topánok: anarchisti a aktivisti sú pre tajné služby a políciu tŕňom v oku ako potencionálni nositelia zvratu v spoločnosti. Preto je potrebné ich v každom okamihu sledovať, monitorovať a odpočúvať. A podľa možností im prišiť každý zločin. Preafektovaná slovná hnačka so zaujímavým,ale šablónovito spracovaným námetom (akoby som čítal odhalenia o prepojení krajnej pravice a polície v starších číslach A-kontry: spravodaji alternatívnych aktivít) a s dobre padnúcou hudbou Enia Morriconeho. Politické drámy,odhaľujúce prehnitosť systému a nahnuté výrazne doľava boli v 70. rokoch v Taliansku in a táto sa z nich nejako extra nevymyká. (24.12.2009)