Toyen, baronka surrealismu

Velmi poutavě zpracovaný dokument o svobodomyslné umělkyni, které ani nesmírně těžká doba, v níž žila, nedokázala nasadit okovy. Režisérce Andree Sedláčkové patří obrovský dík za tak ucelený pohled na život a tvorbu výjimečné osobnosti, jež byla jednou z průkopnic rovného postavení žen v umění. (90%) (07.03.2023)

Po dlouhé době si ČT zaslouží koncesionářské poplatky. Sedláčková si zaslouží potlesk. Po zhlédnutí dokumentu máte nesmírnou chuť vidět všechna díla Toyen, jejich nespoutanou krásu. Třeba celou věčnost přemýšlet o tom, co vlastně na plátně vidíte. Dokument mi ukázal Toyen i jako ilustrátorku a těch pár ukázek bylo natolik fascinujících, že toužím poznat všechny její ilustrace. Během hodiny mě Sedláčková naučila mít ráda Toyen. Může existovat pro dokumentární film o nějaké osobnosti ještě vyšší meta? (06.01.2023)

Spíš průměrný kousek, který řekne něco málo o životě Toyen a přidá k tomu navíc nějaké interpretace jejích obrazů. Jenže ty interpretace většinou pocházejí od laiků, resp. sběratelů umění, čímž se posunují spíše do roviny "co na obraze vidím". Najde se i pár poučenějších reflexí, ale moc jich není. Kontext paralelně vznikajícího umění prakticky absentuje. (27.10.2022)

Absolutně pitomý dokument ve kterém o Toyen promlouvají osoby povětšinou nekompetentní. Dobru třetinu tvoří sběratelé obrazů a galeristi, kteří plácají totální banality a voloviny. Další třetinu tvoří tzv."přátelé", kteří si svůj status zasloužili evidentně tak, že ve svém raném mládí (mnohdy jako mladičcí ocásci surrealistické skupiny) párkrát potkali starou Toyen, která v jejich přítomnosti řekla nějakou tu historku ze života a ze kterých padají imbecilní moudra typu: Toyen na rozdíl od ostatních surrealistů, nemalovala monstra ale démony. A poslední třetinu tvoří nesourodá směska kunsthistoriků, restaurátorů a malířů kteří povídají o tom jak tenkrát barvy byly pigmentové, jak to pečlivě malovala a snaží se zoufale interpretovat ten či onen obraz... Celé to pak ve finále působí jako projekt aukčních domů pro zpopularizovaní a tím pádem navýšení hodnoty obrazů Toyen.. Je pravda, že čeští surrealisté, kteří mohli do filmu vnést skutečně zasvěcený a relevantní pohled na dílo a život Toyen, výzvu Sedláčkové ke spolupráci vyignorovali (na základě její evidentní neznalosti problematiky) a té tak nezbylo nic jiného než uplést z hovna bič.. Je taky pravda, že po tomto fiasku se poučila, pro svou knihu zvolila zcela jiný přístup a ta je už, podle všeho, v rámci popularizace, o poznání smysluplnější výpovědí. (11.02.2024)

"Člověk začíná baronem!" - kníže Windischgrätz. Nevím, jak je to ale s baronkami, které byly genderově fluidní before it was cool, zároveň byly ženskými múzami, anarchokomunistkami a zároveň dědičkami a exulantkami. Chvíli jsem si musel zvykat na amatérský či školometský komentář autorky, snobské sběratele i "jakoby" pamětníky, ale to všechno vlastně doplnilo zajímavý obsah a celek. (20.04.2024)