Karetní hráč

Televízne lacný thriller s jedinou dobrou (prekvapivou) scénou a jednou dobre zahranou postavou (mladý Remo). Globálne ale jediné, v čom je snímka menším fiaskom než predchádzajúci Argentov opus Vrah prichádza v noci, je fungujúca logika. Zvyšok je iba odstáta voda na zaliatie polomŕtvych kvetín. Neobťažujte sa a radšej si pustite dejovo podobnú, ale technicky kvalitnú a v závere vyhrotenejšiu Smrť On-line. (22.01.2009)

V očakávaní katastrofy som dostal celkom obstojné giallo nakrútené a zasadené do nultých rokov. Bohužiaľ cítiť, že šlendriánska logika patrila skôr do sedemdesiatok a osemdesiatok a tu pôsobí značne rušivejšie. Polícia má k dispozícii zábery z interiéru vrátane netradičného tvaru okien, ale nikoho nenapadne trochu popremýšľať nad tým, kde v Ríme by sa dala taká budova nájsť, veľa ich zrejme nebude. Identita vraha je tiež akoby vystrihnutá z počiatkov žánru, ale nejde zase ani o sklamanie. Finále je vymyslené slušne, len mohlo byť nakrútené lepšie. Argento sa snažil, ale asi už chápal, že giallo patrí do inej doby a konkurenciu svojim filmom už nezatieni. (03.10.2021)

Dario Argento v moderni dobe internetu a elektronicke hudby zavanejici modernim technem, kdy vrah hraje s policii online karty - jde to vubec dohromady? Muze to fungovat? Ocividne moc dobre ne, obzvlast kdyz to cele pusobi dost lacinym televiznim dojmem a vraha je uz po druhe v rade mozne odhadnout v prvni chvili kdy se objevi na scene. Neni to nejhorsi Dariuv film, tenhle primat si drzi jeho "Fantom opery", nicmene "Karetni hrac" za nim nezustava daleko pozadu. 4/10 (13.11.2010)

Z hlediska zobrazeného násilí velmi umírněný Argento, kdy především mučení dívek a amputace částí jejich těla jde mimo kameru. Mrtvoly jsou jako živé, což má na svědomí odborník na speciální efekty, Sergio Stivaletti. Cunningham je zasmušilý a po většinu doby vážný, přesto má jisté sympatie. Nechybí Argentovy oblíbené barvy - žlutá a červená, zejména v bytě inspektorky, než je po zhasnutí vystřídá třetí barva - modrá. I přes délku má film slušné tempo. Nejlepší scéna je objevení hráčova doupěte, své kouzlo má i použití rybářského háku. Kdysi jsem byl spokojenější také proto, že závěr jsem si i po letech kupodivu pamatoval. Hodnocení ponechávám. (17.07.2023)

Jak už jsem kdesi napsal-Argento zestárl a vyměkl. Il Cartaio je toho vcelku výmluvným důkazem. Ale pozor, přesto se podařilo vytvořit nic víc, ale rozhodně také nic míň než lehce nadprůměrné giallo (s několika povedenými argentovskými chuťovkami). Za jednoznačně potěšující považuji také mnohem méně "haprující" logiku děje, než tomu bylo u předchozího mistrova kousku Non ho sonno. Lepší 3* (17.08.2006)