Na pivo do první linie

Na Russela sa pozerá stále super, opäť ukázal, akým dominantným hercom je. A nevadil ani fúzatý Zac. Žiadnu komediálnu stránku som tu ale nenašiel, skôr len taký bizár, že kto by šiel s pivom do pekla. Ale tak pijanským a sfetovaným kohortám treba nosiť zásoby. Protivojnové posolstvo vyšlo, ale je to taký protivojnový film prezlečený za komédiu, no ten prevlek je zošuntelý kabát bezdomovca. (03.10.2022)

(6/10). Zac Efron mi letos vyrazil dech v dramatu Zlato, kde si sáhl na dno svých fyzických možností. V mé recenzi jsem ho potom přirovnával k Robertu Pattinsonovi, ale tohle tvrzení bylo z mojí strany možná přece jenom trochu unáhlené. Nezlobte se na mě, ale tohle Efronovi herecky těžce nevyšlo. V průběhu filmu to bylo ještě jakž takž v pohodě, ale to co předvedl v závěru filmu, tak to jsem si fakt říkal, jestli se dívám na stejného herce, který mě v milém filmu tolik učaroval. Nedokázal mi prodat emoce. Takový Russell Crowe, který se už smířil s tím, že za sebou bude ve všech jeho nadcházejících filmech tahat pupek, tak ten si to dal s velkým nadhledem. Film balancuje na prahu komedie a dramatu.  Místy se mu to daří, kdy se divák směje od ucha k uchu a náhle mu úsměv opadne. Válka ve Vietnamu je určitě v USA velice rezonujícím tématem. Českému nepolíbenému divákovi tenhle film však vůbec nic neřekne. Buď film přišel ve špatnou dobu, že to neseplo, nebo to mohlo dopadnout daleko lépe a mohlo se to alespoň přiblížit podobně laděnému Forrestu Gumpovi. (20.11.2022)

Prodavačům předražených pleček hloupým instáčovým snobům se povedl vskutku nevídaný kousek, když uplácali naprosto jedinečné drama bez dramatičnosti, dobrodružný film bez dobrodružství a komedii bez vtipu. Těžko vůbec říct, jestli za finální pocit nemytého ocasu a zkažených mášmelousů na patře z tohoto schématického, kýčovitého a veskrze nudného rektobolu může nešťastná volba neumětelského fekálního trapáka Farelyho coby „režiséra“ nebo ještě nešťastnější volba neumětelského koženého trapáka BuZaca „CokurvadělávefilmusPrussellem“ Prknona coby hlavního pozéra, jenž není schopen předstírat ani těžkou tašku ani novojorskou padickci, na celé čáře jej přehrávají i všichni korejští a čínští komparzní amatéři v rolích Vietnamců a co s východoněmeckým pornoknírkem vypadá i „hraje“ jako sekndhendový Vojta Kokotek se zánětem trojklanného nervu. Ovšem nejvíce můj latentní autismus hnala směrem k záchvatům právě ta taška, de fuckto hlavní hrdinka „veledíla“ a elementární symbolika celé té otravné a řádně přefabulované rádoby „skutečné“ a rádoby hlavodvacetdvaidní fraškohistorky. Do ní ten slizký, toporný HnuZac narval 60 třetinek (Ano, spočítal jsem to!), tedy pregnantněji vyňadřeno 60 kusů nula celá tři sta padesát pětek (Ano, vyinternetoval jsem to!), což je, připočteme-li váhu pixly, nějakých pětadvacet kilo mrtvé váhy. A taková dlouhodobě a dalekosáhle nošená pětadvacetikilová taška přes rameno se obvykle nejen viditelně zařezává víc než BuZacovy tanga, ale také přinutí kupříkladu i takového vysportovaného, ztepilého fesháka (184/92 – Ano, jsem to já, Jana Smutná!) jako já minimálně vyrovnávat už po pár kilometrech protiváhu na opačnou stranu. Čili, když pak vidím stopadesáticentimetrového, padesátikilového prkenného zachrapa, jak si s tím přes půl Vietnamu buzerantsky ležérně pohazuje, protože tam měl molitan, aby si při natáčení náhodou nenamohl gonády, říkám si, že když už mi někdo dvě hodiny pateticky a dost uboze rval do krku žluklý popkorn a nutil mě čumět na děsivého nehereckého homokláda, mohl to ten diletant udělat, kurva, alespoň fyzikálně patřičné. Jo, a O.V.P., Prasle! Vzít dvacetiminutový a zcela nijaký štěk v přitroublém a nudném kýči pro pohlupavé požírače horkých psů, v němž hlavní role hrají zelená taška a amatérský řiťopich, přičemž taška podává famózní výkon, to u kdysi skvělého osralového herce zavání zoufalstvím posledního tažení. Každopádně pořád velmi doufám, že se někdo v budoucnu ještě hecne a natočí z nostalgie nějakou tu dvojku, napadá mě třeba Těžká nadváha, Americký otyloň, Na porážku nebo Lipidátor, a vrátí Tě zpět do hry! (01.10.2022)

Film jsem zaregistroval náhodou, ale něco tak hvězdně nabité si prostě nenechám ujít. Příběh je prostý, ale rozhodně v sobě skrývá i hlubší myšlenky. Navíc Zaku Efronovi nelze upřít, jak dokonale mu role roztomilého trumbelína sedí. U díla jsem se proto výborně pobavil, dozvěděl něco málo nového a zajímavé nápady tvůrců mne vážně potěšily. Není to však úplně prosté, film se pozvolna transformuje z komedie k vážnému dramatu, jenž by nám také rád vštípil nějaké to poselství. No ale ono to celkem funguje! Celek je to zdařilý a o mém hodnocení jsem měl jasno relativně brzy.  PS: Nepochybuji, že jsou lidé schopni všelijakých pitomosti, ale fakt, že je dílo inspirováno skutečnou událostí mne zaskočil. 75% (21.02.2023)

„Nie som si istý, či svet zachraňujeme aj teraz.“ Toto sú ukážkové 3,5*. Čakal som viac. Čoho viac? Viac feel good. Viem, že to v spojení s vojnou vo Vietname môže znieť zvláštne, ale tvorcovia sa skutočne snažili poňať to ako absurdnú, neuveriteľnú, za vlasy pritiahnutú a podľa skutočných udalostí natočenú (!) feel good melodrámu/komédiu/frašku. Do značnej miery sa im to podarilo. Nonstop sa divíte, že čosi také šialené fakt vzniklo podľa reality. Už to je samo osebe divné. Je vtipné sledovať reakcie ľudí, keď si vypočujú Chickieho zdôvodnenie, čo porába v pekle na zemi. Ťažko namietať niečo i voči výprave, atmosfére (ktorej do nemalej miery pomáha starostlivo vybratý dobový soundtrack). Nemálo tomu dáva aj Russell Crowe. Nemálo... ale mohol  viac. No a taký je celý film: je to dobré, ale mohlo to byť „viac dobré“. Tempo drhne. Jednotlivé strety s vojakmi tomu dávajú oveľa menej, než čakáte. Vietnamská vojna je v americkej spoločnosti stále traumatická a preto dole klobúk za to, že sa do toho filmári v čele s režisérom Petrom Farrellym (Blbý a blbší, Zelená kniha) nebodli pichať. Lenže žiaľ nemôžem povedať, že by ma to nejak dostalo; v našich končinách je vojna vinou najmä Druhej svetovej dodnes živá, vieme, že je to špinavé svinstvo, na ktoré vždy doplatia len obyčajní ľudia, takže keď mi toto hovoria Američania v roku 2022, tak sorry, ale fakt ma to nešokuje. Poteší vcelku odzbrojujúci Efronov výkon a zábavné hlášky („Máš dobré srdce, len mozog mi robí starosť.“). (15.10.2022)