Nauka o snech

Sny nemívám příliš často, když už, tak si zaslouží spíš označení noční můry. Nemám rád přílišnou infantilnost na úkor logiky. Jsem spíše skeptik a rozhodně realista, Nauka o snech se mi přesto líbila. Líbila se mi hodně a zcela jsem chápal hlavního hrdinu, stejně tak smyšlený svět ve kterém se pohybuje, do kterého uniká. Prvotní skepse mi dlouho nevydržela, brzy jsem filmu sice ne zcela, ale z větší části podlehl. Nevím, čím to přesně bylo, nedokážu to popsat, možná došlo v mém mozku k nějaké složité chemické reakci, jak jsou zde ostatně popisovány sny. Možná se Nauka svým pojetím přesně trefila do mé aktuální nálady, možná jsem příliš dlouho neviděl žádný podobně optimistický a možná, možná si jenom nechci přiznat, že kdesi v nitru tím snílkem skutečně jsem. Bernalův Stéphane je však příliš komplikovanou postavou, než aby byl zredukován na pouhého snílka. Klíčem k jeho mnohovrstevnaté osobnosti jsou právě bizarní sny. Není mi jasné, jestli jejich laciná „papundeklovost“ měla symbolizovat neuchopitelnost cizích snů nebo prostě jenom nedostatek peněz, pojetí to každopádně bylo originální a v dnešní době špičkových digitálních triků jistě i velmi odvážné. Fantaskní poetika snových sekvencí v mnohem připomíná staré filmy, ať už od Meliése nebo Zemana, jakoby šlo o mnoho krátkých filmů uvnitř filmu. Jsou zdařile natočené a mnohem živější než reálné pasáže, v nichž kamera povětšinou jenom znaveně zaznamenává dění na plátně. A kameru (z čeho jiného než z papíru) můžeme vidět také v Stéphanově „hlavě“ vystlané prázdnými pláty na vejce. Pouze zde má situaci zcela pod svou kontrolou, sám dle libosti upravuje pomyslný scénář, jenom přitom zapomíná na realitu, která se při každém dalším probuzení stává krutější. Scénář samotného filmu rafinovaně maskuje svou neexistenci, jsou to spíše jenom divákovu fantazii podněcující videoklipy neusilující za každou cenu o vyvolání silných emocí. Těžko odhadnout, nakolik vycházel Gondry z vlastního života, dá se však říct, že Nauku natočil výhradně pro lidi podobně „postižené“ jako hlavní hrdina. Je snadné ten film milovat, je stejně snadné jej nenávidět, ačkoliv mě na mnoha místech neskutečně iritoval, jsem neskonale rád, že vzniknul a že byl natočen právě tak, jak byl natočen. Sami doufám uznáte, že podobně osobní záležitosti, ať jakkoliv nezdařené po vypravěčské stránce, nemohu dát slabší hodnocení. 80% Zajímavé komentáře: Renton, lumiros, wuxia, senor, Geoffrey, CamperCz (04.04.2007)

Navýsost distinktivní, hravý a dětsky poetický styl Michela Gondryho se vrací v plné parádě a všechny fanoušky jeho práce na fenomenálním Věčném svitu okouzluje tak osvěžujícím formálním pojetím, jaké jen může moderní kinematografie nabídnout. Navíc (!) stejně jako v jeho předešlém snímku není forma (většinou) samoúčelná, naopak - zodpovědně slouží příběhu a stavění emocí. Samotný příběh potom není nijak zvlášť originální (snad až na prvek rozmazanosti mezi snovým a reálným světem), přesto dokáže krásně vykreslit vztah dvou obyčejných neobyčejných mladých lidí, kteří bojují s ostychem, vlastními komplexy, ale i s tak zdánlivě banálním problémem jako je jazyková bariéra. Gondry opět pracuje jen s malým okruhem herců, přičemž devadesát procent prostoru opět věnuje ústřední dvojici, resp. Stephanovi. Komorní, poetický, skutečně snový snímek. Jen tak dál, Micheli! 90% (01.08.2007)

Až je mi smutno, kam se Michel Gondry dnes dohrabal. Absolutně perfektní. Hodnocení plné superlativů už jsem dlouho nevyplivl. Nauka o snech si jej zaslouží. Dokonalé zpracování s tolika nápady, že se mi rázem všechny ostatní filmy rychle schovali do kolonky "nezajímavé, nenápadité". Gondry se stejně jako u Svitu mile zblázní a prostě jen háže nálady a nápady - po hrstech. Věřím, že se tenhle režisér ještě jednou vrátí v plné parádě a předvede, co dokáže vytvořit v té nejlepší formě. Tady ji má. Pro Science of Sleep i palce u nohou nahoru. (19.08.2011)

Chvílemi utahané, chvílemi vizualně přitažlivé, chvílemi úsměvné i zábavné, chvílemi smutné, převážně snové, povětšinou však nedotažené, stejně jako skutečný sen. Na tento kousek jsem se kvůli Gondrymu těšila hodně a přestože nebyl špatný a vyloženě nezklamal, mám od něj Block party, Věčný svit, Slez ze stromu i Prosíme přetočte přece jen mnohem raději. Možná ho docením časem, ale v tuhle chvíli nemám takovou chuť ho vidět znovu, jakou jsem měla a stále mívám u všeho zmíněného. (26.04.2011)

Michel Gondry je geniální režisér hudebních klipů. To klobouk dolů. Na filmové plátno si pak pouští filmy, u kterých by každému jinému režisérovi bylo úzko. Třeba zrovna tady se snaží natočit film o snech. To vlastně znamená, že ve filmu se může všecko, ale zároveň nic. Kromě sympatického hlavního herce mě to ale ničím nepřekvapilo. Nápadů to mělo tuny, ale já si přišel jak v blázinci. (27.04.2011)