Bratr a sestra

Nenávisť, láska, nenávisť, zhnusenie, láska, smútok. Hlavné postavy Alice a Louisa sa priam pretekajú, kto je emočne viac nestabilný. Ale och ako dobre sa na nich pozerá. Aj podradné urážky pôsobia fascinujúco, dojemné momenty sú zrazu absolútne prevalcované egami postáv. Nesmierne zaujímavé postavy, nečakané činy, no napriek tomu tak reálne a zo života. Dokonalé a veľmi príjemné pozeranie. (01.12.2022)

Louis a Alice, bratr a sestra, kteří se mnohá léta nevídají, ale nemohou se vyhnout setkání, když se jejich rodiče ocitnou na smrtelné posteli. Emocemi nabitý vyhrocený začátek diváka navnadí, vzbudí zájem dostat se hluboko do nitra obou postav, aby zjistil, co se těm dvěma stalo, co si provedli tak závažného, že Alice bratra tolik nenávidí a nedokáže s ním být v jedné místnosti. Na této záhadě je postavený celý film. Oba jsou umělci, oba mají silné ego, oba jsou emotivní, trochu hysteričtí, jejich charaktery a samotný příběh přímo vybízí k eskalovanému konfliktu, k vyhrocenému dialogu a ke katarznímu vysvětlení. To se bohužel ale nekoná a je to obrovská škoda. Ve finále chování postav působí trochu nelogicky a nevěrohodně. Paradoxně mě ale samotnou napadá, jestli jako diváci nejsme příliš zhýčkaní. Máme velká očekávání, vyžadujeme vysvětlení… ale přitom třeba někdy, tak jako to v životě bývá, se nám ta požadovaná vysvětlení nedostanou. (13.03.2023)

Kdesi jsem četl, že v Roubaix zůstalo 5% evropské populace, ostatní jsou přistěhovalci...To o filmu mnoho nevypovídá, ale je zřejmé, že Desplechin zde vsadil na silné a protichůdné emoce. Umí se vším hrát, ale ne vždy mu to bohužel vyšlo tak, aby to bylo přesvědčivé. Ještě, že film vzali do canneské soutěže -:) (27.12.2022)

Bratr a sestra je stejně rozháraný a ambivalentní film jako jeho protagonisté, což je konceptuálně zajímavé, ale divácky poněkud neuspokojující. Více zde. (01.05.2023)

Film jsem viděl v minikině, po osvěžení se medovinou, což jsou ideální podmínky pro podobné filmy. Na to, že se jedná o festivalový kousek, nepůsobí film až tak alternativně a umělecky, jak bych mohl čekat. Melvil Poupaud i Marion Cotillard dobře hrají své role sourozenců, kteří se nesnáší a nemohou se vystát, a přitom si už ani nepamatují a nechápou, proč se do takové situace dostali. Jsou zvyklí jednoduše se sobě vyhýbat, ale kvůli neštěstí svých rodičů jsou nuceni začít hrát podivnou hru na schovávanou, plnou vzteku, beznaděje a skoro až bláznovství. Kolik si to z nich vezme, a dokážou zase najít společnou řeč? - to jsou otázky, na jejichž zodpovězení divák čeká až do konce.  Celkově bych řekl, že je to povedené drama. Toho druhu, které vás nenutí přemýšlet nad ním další týden. (29.11.2022)