Blízko

Ja neviem. Asi mi už trochu lezie na nervy civilnosť, s ktorou pracuje európsky art. Má to nosnú tému, ktorú to rozvíja viacmenej funkčne. Ale tie dialógy sú väčšinu filmu o ničom. A ja premýšlam prečo. Či mal byť ten príbeh tak univerzálny, že nám neukázali vlastnosti, alebo mal dojímať práve kontrastom k onomu chladu… Každopádne západne a melodramaticky by to na mňa malo intenzívnejší dopad.  Takto mi to prišlo moc dokumentárne, čo pri tomto žánri pôsobí ako šablona. Othello to v komentári popísal docela presne. (20.03.2023)

Svět dospívajících je jako svět dospělých plný emocí, které dokážou pohladit, naplnit a rozveselit, stejně tak jako i ranit, vyprázdnit a rozesmutnit. Blízko je na první pohled nenápadný snímek ze života, který má však jímavou hloubku a dokáže v silných, ale nijak přehnaných a podbízivých dávkách z diváka vyždímat emoce a probudit v něm empatii s děním na plátně (či obrazovce). Třináct nebo třicet let?! Dojde-li mezi blízkými k rozkolu, zasáhne je to stejně silně, a ne všichni se s danou situací dokáží vyrovnat. S případnou tragédií se poté člověk vypořádává po svém, úměrně svému věku a chápání světa. Blízko by však nebylo příběhově tak působivé, nebýt úžasně přesvědčivých hereckých výkonů, hlavně v případě představitelů Léa a Rémiho, kteří se rolí dvou postupně se oddalujících kamarádů ujali na výbornou. Naposledy mě takovým způsobem na poli dramat zasáhl Otec, který byl naprosto z opačného konce lidského života. P. S. "Buď svým blízkým vždy nablízku!" (06.01.2023)

Je to hodně smutné a přiznám barvu, že jsem cíta a taky jsem bulel. Filmu bych akorát vytknul, že zvrat přišel moc brzy a zbytek filmu se dost přešlapuje a jsou tam tytéž scény neustále dokola.. Chápu, že se čeká až to tomu klukovi dojde, ale za mě důvod dát o hvězdu méně. Chybí mi větši uvěřitelnost mámy.. a i vlastne hlavního představitele. Já bych asi jen tak na hokej chodit nemohl a kompletně by mě tohle vyřadilo z života. Jinak je film nenásilný, na nic si nehraje a příběh by se mohl stát. Nic úpně mimo tam není... (25.09.2023)

Někteří diváci filmu se zde ptají, jestli mezi chlapci bylo kamarádství či láska. Kdo poznal to pravé klukovské přátelství, ten v tom má zcela jasno, ve věku 13-14 let je srdce chlapce schopno lásky a ta  po dlouholetém přátelském vztahu zákonitě často najde prvního naplnění, aniž by byl chlapec snad sexuálně odchylný od normálu. To je přírodní přirozenost, že první hluboké a niterné city se často obrací k druhovi stejného pohlaví. Na prahu dospělosti se většinou cit roztříští, když se chlapec zamiluje do druhého pohlaví, ale často zůstane i pak věrný po dlouhá léta, někdy i celý život, svému příteli z let chlapeckých, to dívky moc neznají, ty po zamilování se své přítelkyně většinou opouští. V dobách minulých se toto zmíněné stávalo častěji až v 17-19 letech chlapců, po dokončení gymnaziálních studií, protože bývaly školy jen chlapecké a jen dívčí a nebyla televize, internet atp. Klidnější a pomalejší doba, kdy na vše bylo dostatek času a city mohly vyzrát a uzrát, aniž by si z nich kdokoliv tropil posměšky. Koncem 19 století i na počátku století 20 bylo běžné, že se chlapci-kamarádi při setkání líbali, objímali a vodili se zavěšeni do sebe a nikdo se tomu neposmíval, bylo to bráno jako znak, že oni dva jsou si blízcí a dávají to tak světu na odiv. Je o tom mnoho dokumentů v literatuře i memoárech význačných osobností a také ve filmech a filmových dokumentech. Z mé více než třicetileté práce s chlapci jsem poznal, že podobně cítí kluci i dnes, ale své city často skrývají právě proto, že se bojí posměchu, více, než jak tomu bylo dříve, když jsou ale sami dva, třeba v přírodě, dokáží se chovat přirozeně, zrovna jako kluci před sto lety.... Film je nesmlouvavou obžalobou dnešní doby, která si neváží ušlechtilých lidských citů a manipuluje okázale na veřejnosti se špatností místo aby ukazovala a ctila krásu vnější i vnitřní lidské bytosti. Léo pro pochybné uznání zradil čistotu Rémiho přátelství a onen ten, pro něj nepochopitelný, čin nemohl přenést přes citlivé srdce. Remi byl ten typ chlapce, pro nějž přátelství je tou nejdůležitější věcí na světě a je mu potřebné jako vzduch k dýchání. Pro řeči mělkých lidí, kteří sami by takových citů a věrnosti nebyli schopní, zhasl zbytečně mladý a nadějný život. Jde to s naší současnou společností ke smutnému konci a vemlouvavěji to nemohlo být ukázáno než na tomto příběhu. Váhal jsem, chtěl jsem dát jen 4 hvězdičky, ne že by film nebyl dobrý, ale pro nekonečnou lítost nad lhostejností dnešní doby, která si neváží přátelství a krásy a je hlavním viníkem toho, co se stalo....Nakonec jsem dal 5 pro skvělé herecké výkony obou dvou hlavních hrdinů a věřím, že by mohli v budoucnu ještě hrát v dalším filmu. (23.01.2023)

Blízko je emocionální snímek o smutku a o hledání sama sebe. Film má tlukoucí srdce, bohužel ho ale, pro mne, přehlušovala má neschopnost, napojit se na kteroukoli z postav. Hlavní hrdina v sobě potlačuje emoce a celý školní rok sbírá odvahu říct ''něco'' matce svého nejlepšího kamaráda. Zjednodušeně řečeno a bez spoilerů. Bohužel právě tohoto nej kamaráda nemáme šanci moc poznat, což pro mě byla bariéra, která držela mé slzy během vypjatého finiše, do značné míry, na uzdě. Tedy až na závěrečnou kamerovou jízdu. Queer tématika je tu ztvárněna jemně a méně vnímavý člověk ji nejspíš ani nepostřehne. (12.01.2023)