Moonage Daydream

Ideální pojetí dokumentu o někom, kdo, i dle vlastních slov, nemá vlastní identitu, ale naopak jeho osobnost je poskládaná z desítek, ba stovek vnějších vlivů. Snímek tak sice postrádá takovou hloubku, jakou naznačuje jeho stopáž, zároveň jsem si ale uvědomil, že tohle není film jenom o Davidu Bowiem, ale třeba také o Trentu Reznorovi, Marilynu Mansonovi, Rammstein či Mayhem. S často skloňovaným názorem, že se nejedná o biografický dokument nesouhlasím - takhle přesně má podle mě vypadat umělcova biografie. Zážitek z kina pak akorát některým lidem (ehm ehm) kazí, když se rozsvítí v sále a lidi si na vás začnou ukazovat "Jé, tady sedí Bowie!" To neni záměr, dementi! (20.09.2022)

Celovečerní videoklip, filozofická esej a odysea do zákoutí tvůrčího a životního zrání je podobně fascinujícím portrétem uměleckého a kulturního fenoménu jako McQeen. Na procházce vnitřním vesmírem se bez didaktičnost, přirozeně a plynule do sebe vlévají klíčová témata Bowieho jako umělce i jako člověka. Bohatá střihová montáž hudebních, filmových i výtvarných referencí dochází bez kýče a patosu k univerzálnímu poselství, které je málokde tak jednoduše a výstižně formulováno. „Až když pochopíte, že vaše existence a život jsou omezené, dokážete si uvědomit skutečnost nádheru a velkolepost té chvilky, kterou strávíte na zemi.“ (13.01.2024)

Po dnešní (zatím) 3 projekci jsem si udělal jasno v tom, že Moonage Daydream je pro mě filmem roku 2022! Bowie je srdcovka, pro mě je to člověk, umělec, který mě nepřestane nikdy fascinovat. Brett Morgan udělal moc dobře že, nevydal klasickou cestou vyprávění ve stylu...žil, byl, atd. Moonage Daydream bych ani nenazval klasickým dokumentem, jako spíš pestrobarevným psychadelickým tripem, s útržky Davidových myšlenek, raritních záběrů a samozřejmě se spoustou jeho geniální muziky. Rozhodně se nejedná o mainstreamový film, buď to nedáte a po 20 minutách vzdáte (jako spousta diváků během projekce KVIFF) nebo vás to naprosto pohltí, nic mezi tím. Za mě jeden z nejsilnějších kinozážitků. (09.01.2023)

Technicky nemám co vytknout. Klobouk dolů před tvůrci. Bowie byl skutečně zajímavý člověk a k mému překvapení jsem se v něm často nacházel. Bohužel se vyplnilo, co jsem tak nějak dopředu tušil, a to že si film neužiju tak moc jako někteří. Je to stoprocentně pocitový film. Bowieho muziku/vše ostatní respektuji, ale nikdy jsem mu nepřišel na chuť. Po filmu se na tom nic nemění a emočně to se mnou nehýblo. Jsem si však jistý, že by ho to netrápilo. (22.09.2023)

Kakofonické leporelo psychedelických výjevů občas kakofonického hudebníka, který se z obskurních klubů jakousi hrátkou osudu dostal na velká pódia. Dokument je odpovědi na otázku "jaké to je frčet na LSD?". Takovéto. Problém je, že pokud člověk není skalním fandou a je střízlivý, tak se to dá těžko vydržet. (07.02.2024)