Obsahy(1)
Davidu Bowiemu se dařilo víc než padesát let ovlivňovat svět svou hudbou, životním stylem a názory, které často předbíhaly dobu nebo přímo ovlivňovaly její budoucí tvář. V roce 2018 správci umělcovy pozůstalosti umožnili dokumentaristovi Brettu Morgenovi přístup do Bowieho archivu, ve kterém nalezl dosud neviděné záběry z jeho soukromí, nepublikované záznamy z vystoupení, sbírku obrazů, které namaloval, jeho vlastní poezii a audionahrávky postřehů a názorů. Čtyři roky se tím jedinečným archivem probíral, aby z něj vyšel s unikátním zvukovým a obrazovým dílem, ze kterého se dozvíte mnohé nejen o samotném Bowiem, ale i o tom, jak „přežít život“ v čím dál turbulentnější době. Nečekejte film, kde na Bowieho vzpomínají jeho známí a kolegové, v tomto filmu na sebe vzpomíná především on sám. (CinemArt)
(více)Videa (3)
Recenze (49)
Videoklipový dokument s lahůdkovým zvukovým mixem pro kina přináší skvostný audiovizuální koncentrát Bowieho coby ikony, osobnosti, hvězdy a umělce. Hardcore fans na to musejí jít s tím, že si svého miláčka připomenou a vychutnají na velkém plátně, protože dostanou jen málo nového, co by ještě neznali. Z vlastní pozice naopak můžu říct, že ideálním publikem jsou ti, kteří něco málo o Bowiem vědí a zají pár songů. Pro ně totiž "Moonage Daydream" bude intenzivním extraktem všech emocí, které s mistrem jeho fanoušci prožili. Jako průlet dekádami, proměnami a neustálým vývojem i zráním dokonalosti toto expresivní klipové leporelo naprosto nadchne samo sebou i vším, co Bowie byl. ()
Jeden z nejlepších hudebních dokumentů, co jsem za svůj život viděl. Vyprávěním a obrazovou stránkou neuchopitelný, jako byl Bowie sám, oproštěný od encyklopedické struktury drtivé většiny podobných dokumentů. Navíc plný životních pravd, který bych tesal do kamene. Ne, pořád nejsem fanda Bowieho sedmdesátkové „Ziggy Stardust“ etapy, která mě hudebně neoslovuje a ani tento film to nezměnil (dokonce tuhle svoji éru Bowie sám v několika větách zpochybňuje), ale miluju Bowieho tvůrčí explozi v 90.letech, hlavně jeho koncepční dvojici - ´1. Outside´ - ´Earthling´, a pak zejména jazzem a lehkou fúzí elektroniky načichlé album ´Black Tie White Noise´, méně známá věc, co napsal, ale pro mě asi jeho nejlepší album vůbec. Co na Bowieho obdivuju nejvíc, že celý život nebyl se sebou spokojen, že pořád hledal, že hledání bylo pro něj smyslem života. Pořád v něm planul plamen pravého umělce a jeho komerčně nejúspěšnější 80.léta byly paradoxně v jeho očích ty nejméně zajímavé, protože jak sám přiznal, tehdy ustrnul na místě. Puzení zkoušet pořád nové věci, oprostit se od jistoty pohodlné zlaté klícky, to je to, co umělce pohání vpřed. Umění musí bolet a Bowie to věděl. ()
Málokterá osobnost ovlivnila popkulturu tolik jako David Bowie. Všestranný umělec, kdy se snadno dalo věřit, že je snímek Muž, který spadl na Zemi s Bowiem v hlavní roli autobiografickým snímkem. Kontroverzní osobnost, která sem tam vyvolala neskutečně pozdvižení a především dokázala, že má krom hudebního nadání i nadání herecké a výtvarné a má též slabost pro filozofii (především pro tu od Friedricha Nietzscheho). Bylo jasné, že si dokument o Davidu Bowiem žádá specifický přístup. A tvůrce dokumentu Moonage Daydream Brett Morgen to pochopil. Sám ostatně prohlásil, že Bowieho nelze jednoduše charakterizovat. Bowie se prostě musí prožít. Už u portrétu Kurt Cobain: Montage of Heck projevil Morgen potřebnou empatii, kdy nabídl též speciální audiovizuální zážitek, který se navíc dokázal ponořit do nitra zesnulého Cobaina. A něco podobného se daří i zde. Morgen ostatně na dokumentu pracoval celkem 4 roky, Moonage Daydream se navíc jako první film od Bowieho smrti dočkal požehnání od Bowieho pozůstalých. Přesně jakoby Bowieho pozůstalí věděli, že jen Morgen dokáže vtáhnout Bowieho personu do výsledného dokumentu, obsah soukromého archivu využije na maximum a nenabídne jen audiovizuálně dravý portrét jednoho hudebníka, ale skrze jeho rozjímání nad sebou samým i specifický pohled na svět. Propadnout Moonage Daydream je ostatně snadné jakmile začnou hrát ty největší Bowieho pecky. Life on Mars, Heroes, Starman či právě Moonage Daydream. Pro fanoušky Davida Bowieho se pochopitelně jedná o naprostou povinnost, dokument je pouze nezvládne překvapit v Bowieho nevyzpytatelnosti. I přes záznamy různých rozhovorů, kdy se moderátoři snaží Bowieho psychicky rozebrat je ovšem Moonage Daydream svěží v tom, že nikdo nad Bowiem skutečně nerozjímá. Nad Bowiem totiž rozjímá pouze David Bowie. Davida Bowieho zvládá Moonage Daydream vykreslit jako umělce v tom nejhlubším slova smyslu. Milovník kinematografie, výtvarného umění, filozofie i hudby. Chaos vnímal jako povinnou součást života, lásku šlo dle něj projevovat z povzdálí, sebou samým vytvořenou postavičku Ziggy Stardusta považoval za masku. Nejzajímavější je právě rozjímání Bowieho nad sebou samým, kdy paradoxně za největší překážku považoval průnik do mainstreamu. Největším handicapem Moonage Daydream poté zůstává fakt, že by šlo Bowieho život prozkoumat ještě déle a film tak v součtu přeci jen nabídne pouze rychlý a vděčný průlet, kdy by toho ovšem mohlo být přeci jen víc. I proto, že materiálu je bezpochyby někde stále dost. Moonage Daydream je ovšem dokument, který si rozhodně zaslouží zhlédnout na velkém plátně. S restaurovanými záběry si totiž Morgen neskutečně vyhrál a průlety hudebními výstupy s výraznými barvami jsou neskutečně působivé. Dobové záběry působí věrohodně moderně, chválu si poté zaslouží především střih plný skvěle vystavěných filmových políček za sebou. Pestré barvy především v průběhu skutečně nemizí z plátna a poslouchat největší Bowieho pecky s tím nejlepším možným ozvučením je v kině jednoduše radost. Dokument především Bowieho skutečně dokáže prodat jako osobnost, jejíž kariéru ovlivňovala samotná vášeň pro umění všeho druhu. V různých střihových kolážích tak dochází k odkazům na George Mélièse, Federica Felliniho či Ingmara Bergmana, ale právě i na obrazy či filozofické úvahy. I díky propadnutí filozofii šlo poté opravdu o člověka, který se nebál nad svým životem rozjímat a vnímal život tak, že během něj člověk umírá každou vteřinu, A i proto jej nechtěl ponechat protéct mezi prsty. Moonage Daydream i v tomto ohledu působí jako psychedelická audiovizuální jízda, která odmítá vydechnout. Na první pohled může Moonage Daydream vlastně vyvolávat stejně chaotické pocity, které Bowie během počátku kariéry vyvolával v očích veřejnosti. Debaty o jeho sexualitě, skutečném pohlaví či potencionálním statusu návštěvníka z jiného světa. Bowie ovšem vždy zůstával svůj a specifický, Morgen si to navíc jednoduše uvědomil. Tam, kde byl jeho portrét o Kurt Cobainovi věrohodně nepříjemný a depresivní, zůstává Moonage Daydream i přes vážnější momenty pořád plný energie a nevyzpytatelnosti. Morgen se tak opět projevil jako ideální tvůrce těchto hudebních portrétů a především nastavil příliš vysokou (dost možná až nepřekonanou laťku) pro všechny, kteří se někdy pokusí o realizaci dalšího filmu o Davidu Bowiem. Lidé dosud nepolíbení Davidem Bowiem nejspíš mají smůlu, fanoušci kvalitní muziky a především fenomenálního Davida Bowieho se ovšem mohou těšit na portrét, který tuto popkulturní ikonu vykresluje naprosto fenomenálně. Brett Morgen se snad bude těchto hudebních portrétů držet i nadále a v pravidelných intervalech chrlit další tak výrazné a především povedené audiovizuální události..... ()
Já kretén jsem si sednul doprostřed řady, takže mi bylo v průběhu nesoudné stopáže téhle vyhoněné zhůvěřilosti blbé zvednou se a odejít, abych tak rušil okolo sedící fanoušky, kteří si to patrně užívali o poznání víc než já. A spát se moc nedalo, protože to řvalo jak kráva. Smutný smajlík. Každopádně, poučení je jasné, nechodit propříště na dokumentární experience snímky o umělcích, kteří mi nijak neimponují. (56th KVIFF) ()
Spíš než regulérní biografický dokument cesta do hlubin Bowieho duše.... Moonage Daydream [mimochodem song s nímž jsem se poprvé setkal v roce 2014 když zazněl ve Strážcích Galaxie] je totiž introspektivní, silně psychedelicky stylizovaný a neobyčejně snivý vhled do nitra Ziggyho Stardusta a jeho životní filozofie (budhistou v úterý, fanouškem Nietzscheho v pátek :), který obsahuje výhradně archivní a dosud neviděné záběry, takže absence mluvících hlav jen a jen potěší. A ačkoliv se jeho životem zabývá veskrze málo, jde o ultimátní portrét, nebo chcete-li ultimátní ódu, glorifikaci či odyseu o ultimátní kariéře jednoho ultimátního umělce. Celkově vzato, tohle není jen tak ledajaká hudební mozaika – je to psychotropní nirvána a těžko popsatelný audiovizuální zážitek, který vám vypálí zorničky až do mozku. Absolutní povinná četba pro Bowieho skalní fanoušky. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (1)
- Režisér Brett Morgen navrhl nápad ohledně vzniku toho dokumentu David Bowiemu již v roce 2007, tomu se koncept hodně líbil, ale nechtěl se natáčení filmu už věnovat. Režisér se k tomu vrátil až po smrti Bowieho se souhlasem pravníků a pozůstalých. (Puxina)
Související novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (více)
Reklama