Moonage Daydream

Málokterá osobnost ovlivnila popkulturu tolik jako David Bowie. Všestranný umělec, kdy se snadno dalo věřit, že je snímek Muž, který spadl na Zemi s Bowiem v hlavní roli autobiografickým snímkem. Kontroverzní osobnost, která sem tam vyvolala neskutečně pozdvižení a především dokázala, že má krom hudebního nadání i nadání herecké a výtvarné a má též slabost pro filozofii (především pro tu od Friedricha Nietzscheho). Bylo jasné, že si dokument o Davidu Bowiem žádá specifický přístup. A tvůrce dokumentu Moonage Daydream Brett Morgen to pochopil. Sám ostatně prohlásil, že Bowieho nelze jednoduše charakterizovat. Bowie se prostě musí prožít.  Už u portrétu Kurt Cobain: Montage of Heck projevil Morgen potřebnou empatii, kdy nabídl též speciální audiovizuální zážitek, který se navíc dokázal ponořit do nitra zesnulého Cobaina. A něco podobného se daří i zde. Morgen ostatně na dokumentu pracoval celkem 4 roky, Moonage Daydream se navíc jako první film od Bowieho smrti dočkal požehnání od Bowieho pozůstalých. Přesně jakoby Bowieho pozůstalí věděli, že jen Morgen dokáže vtáhnout Bowieho personu do výsledného dokumentu, obsah soukromého archivu využije na maximum  a nenabídne jen audiovizuálně dravý portrét jednoho hudebníka, ale skrze jeho rozjímání nad sebou samým i specifický pohled na svět. Propadnout Moonage Daydream je ostatně snadné jakmile začnou hrát ty největší Bowieho pecky. Life on Mars, Heroes, Starman či právě Moonage Daydream. Pro fanoušky Davida Bowieho se pochopitelně jedná o naprostou povinnost, dokument je pouze nezvládne překvapit v Bowieho nevyzpytatelnosti. I přes záznamy různých rozhovorů, kdy se moderátoři snaží Bowieho psychicky rozebrat je ovšem Moonage Daydream svěží v tom, že nikdo nad Bowiem skutečně nerozjímá. Nad Bowiem totiž rozjímá pouze David Bowie. Davida Bowieho zvládá Moonage Daydream vykreslit jako umělce v tom nejhlubším slova smyslu. Milovník kinematografie, výtvarného umění, filozofie i hudby. Chaos vnímal jako povinnou součást života, lásku šlo dle něj projevovat z povzdálí, sebou samým vytvořenou postavičku Ziggy Stardusta považoval za masku. Nejzajímavější je právě rozjímání Bowieho nad sebou samým, kdy paradoxně za největší překážku považoval průnik do mainstreamu. Největším handicapem Moonage Daydream poté zůstává fakt, že by šlo Bowieho život prozkoumat ještě déle a film tak v součtu přeci jen nabídne pouze rychlý a vděčný průlet, kdy by toho ovšem mohlo být přeci jen víc. I proto, že materiálu je bezpochyby někde stále dost. Moonage Daydream je ovšem dokument, který si rozhodně zaslouží zhlédnout na velkém plátně. S restaurovanými záběry si totiž Morgen neskutečně vyhrál a průlety hudebními výstupy s výraznými barvami jsou neskutečně působivé. Dobové záběry působí věrohodně moderně, chválu si poté zaslouží především střih plný skvěle vystavěných filmových políček za sebou. Pestré barvy především v průběhu skutečně nemizí z plátna a poslouchat největší Bowieho pecky s tím nejlepším možným ozvučením je v kině jednoduše radost. Dokument především Bowieho skutečně dokáže prodat jako osobnost, jejíž kariéru ovlivňovala samotná vášeň pro umění všeho druhu. V různých střihových kolážích tak dochází k odkazům na George Mélièse, Federica Felliniho či Ingmara Bergmana, ale právě i na obrazy či filozofické úvahy. I díky propadnutí filozofii šlo poté opravdu o člověka, který se nebál nad svým životem rozjímat a vnímal život tak, že během něj člověk umírá každou vteřinu, A i proto jej nechtěl ponechat protéct mezi prsty. Moonage Daydream i v tomto ohledu působí jako psychedelická audiovizuální jízda, která odmítá vydechnout. Na první pohled může Moonage Daydream vlastně vyvolávat stejně chaotické pocity, které Bowie během počátku kariéry vyvolával v očích veřejnosti. Debaty o jeho sexualitě, skutečném pohlaví či potencionálním statusu návštěvníka z jiného světa. Bowie ovšem vždy zůstával svůj a specifický, Morgen si to navíc jednoduše uvědomil. Tam, kde byl jeho portrét o Kurt Cobainovi věrohodně nepříjemný a depresivní, zůstává Moonage Daydream i přes vážnější momenty pořád plný energie a nevyzpytatelnosti. Morgen se tak opět projevil jako ideální tvůrce těchto hudebních portrétů a především nastavil příliš vysokou (dost možná až nepřekonanou laťku) pro všechny, kteří se někdy pokusí o realizaci dalšího filmu o Davidu Bowiem.  Lidé dosud nepolíbení Davidem Bowiem nejspíš mají smůlu, fanoušci kvalitní muziky a především fenomenálního Davida Bowieho se ovšem mohou těšit na portrét, který tuto popkulturní ikonu vykresluje naprosto fenomenálně. Brett Morgen se snad bude těchto hudebních portrétů držet i nadále a v pravidelných intervalech chrlit další tak výrazné a především povedené audiovizuální události..... (12.09.2022)

Fráze „hudební dokument“ je v tomto případě zcela zavádějící, Moonage Daydream je spíše audiovizuálním mozaikovitým portrétem a zážitkovým filmem využívajícím velmi (ale opravdu VELMI) volné formy k vyprávění příběhu Davida Bowieho. Jinými slovy, buď se do toho úspěšně položíte a budete mít esoterický prožitek, nebo to jednoduše prospíte. A tohle, společně s trochu přepálenou délkou, může být velkým kamenem úrazu pro spoustu diváků. Každopádně musím dodat, že ty remasterované záběry jsou opravdu úchvatné. [KVIFF 2022] (16.07.2022)

Spíš než regulérní biografický dokument cesta do hlubin Bowieho duše.... Moonage Daydream [mimochodem song s nímž jsem se poprvé setkal v roce 2014 když zazněl ve Strážcích Galaxie] je totiž introspektivní, silně psychedelicky stylizovaný a neobyčejně snivý vhled do nitra Ziggyho Stardusta a jeho životní filozofie (budhistou v úterý, fanouškem Nietzscheho v pátek :), který obsahuje výhradně archivní a dosud neviděné záběry, takže absence mluvících hlav jen a jen potěší. A ačkoliv se jeho životem zabývá veskrze málo, jde o ultimátní portrét, nebo chcete-li ultimátní ódu, glorifikaci či odyseu o ultimátní kariéře jednoho ultimátního umělce. Celkově vzato, tohle není jen tak ledajaká hudební mozaika – je to psychotropní nirvána a těžko popsatelný audiovizuální zážitek, který vám vypálí zorničky až do mozku. Absolutní povinná četba pro Bowieho skalní fanoušky. (19.09.2022)

Já kretén jsem si sednul doprostřed řady, takže mi bylo v průběhu nesoudné stopáže téhle vyhoněné zhůvěřilosti blbé zvednou se a odejít, abych tak rušil okolo sedící fanoušky, kteří si to patrně užívali o poznání víc než já. A spát se moc nedalo, protože to řvalo jak kráva. Smutný smajlík. Každopádně, poučení je jasné, nechodit propříště na dokumentární experience snímky o umělcích, kteří mi nijak neimponují. (56th KVIFF) (10.07.2022)

Videoklipový dokument s lahůdkovým zvukovým mixem pro kina přináší skvostný audiovizuální koncentrát Bowieho coby ikony, osobnosti, hvězdy a umělce. Hardcore fans na to musejí jít s tím, že si svého miláčka připomenou a vychutnají na velkém plátně, protože dostanou jen málo nového, co by ještě neznali. Z vlastní pozice naopak můžu říct, že ideálním publikem jsou ti, kteří něco málo o Bowiem vědí a zají pár songů. Pro ně totiž "Moonage Daydream" bude intenzivním extraktem všech emocí, které s mistrem jeho fanoušci prožili. Jako průlet dekádami, proměnami a neustálým vývojem i zráním dokonalosti toto expresivní klipové leporelo naprosto nadchne samo sebou i vším, co Bowie byl. (15.09.2022)