Moonage Daydream

Celovečerní videoklip, filozofická esej a odysea do zákoutí tvůrčího a životního zrání je podobně fascinujícím portrétem uměleckého a kulturního fenoménu jako McQeen. Na procházce vnitřním vesmírem se bez didaktičnost, přirozeně a plynule do sebe vlévají klíčová témata Bowieho jako umělce i jako člověka. Bohatá střihová montáž hudebních, filmových i výtvarných referencí dochází bez kýče a patosu k univerzálnímu poselství, které je málokde tak jednoduše a výstižně formulováno. „Až když pochopíte, že vaše existence a život jsou omezené, dokážete si uvědomit skutečnost nádheru a velkolepost té chvilky, kterou strávíte na zemi.“ (13.01.2024)

Po dnešní (zatím) 3 projekci jsem si udělal jasno v tom, že Moonage Daydream je pro mě filmem roku 2022! Bowie je srdcovka, pro mě je to člověk, umělec, který mě nepřestane nikdy fascinovat. Brett Morgan udělal moc dobře že, nevydal klasickou cestou vyprávění ve stylu...žil, byl, atd. Moonage Daydream bych ani nenazval klasickým dokumentem, jako spíš pestrobarevným psychadelickým tripem, s útržky Davidových myšlenek, raritních záběrů a samozřejmě se spoustou jeho geniální muziky. Rozhodně se nejedná o mainstreamový film, buď to nedáte a po 20 minutách vzdáte (jako spousta diváků během projekce KVIFF) nebo vás to naprosto pohltí, nic mezi tím. Za mě jeden z nejsilnějších kinozážitků. (09.01.2023)

Jeden z nejlepších hudebních dokumentů, co jsem za svůj život viděl. Vyprávěním a obrazovou stránkou neuchopitelný, jako byl Bowie sám, oproštěný od encyklopedické struktury drtivé většiny podobných dokumentů. Navíc plný životních pravd, který bych tesal do kamene. Ne, pořád nejsem fanda Bowieho sedmdesátkové „Ziggy Stardust“ etapy, která mě hudebně neoslovuje a ani tento film to nezměnil (dokonce tuhle svoji éru Bowie sám v několika větách zpochybňuje), ale miluju Bowieho tvůrčí explozi v 90.letech, hlavně jeho koncepční dvojici - ´1. Outside´ - ´Earthling´,  a pak zejména jazzem a lehkou fúzí elektroniky načichlé album ´Black Tie White Noise´, méně známá věc, co napsal, ale pro mě asi jeho nejlepší album vůbec. Co na Bowieho obdivuju nejvíc, že celý život nebyl se sebou spokojen, že pořád hledal, že hledání bylo pro něj smyslem života. Pořád v něm planul plamen pravého umělce a jeho komerčně nejúspěšnější 80.léta byly paradoxně v jeho očích ty nejméně zajímavé, protože jak sám přiznal, tehdy ustrnul na místě. Puzení zkoušet pořád nové věci, oprostit se od jistoty pohodlné zlaté klícky, to je to, co umělce pohání vpřed. Umění musí bolet a Bowie to věděl. (25.03.2023)

Laserová halucinácia človeka, čo ani nepoznal svoju orientáciu, bol praštený, stratený, dezorientovaný, no napriek tomu presne vedel, čo chce robiť v hudbe a robil to (niekedy) aj dobre. Nie som jeho fanúšikom, ale isté jeho počiny spĺňajú tie najvyššie parametre. O tom, aký bol, sa vlastne v súvislosti s týmto dokumentom ale nedá baviť, pretože dokument vôbec nerieši jeho osobnosť ako človeka, jeho život. Rieši sa číro len hudba. Nebol som očarený, mám rád, keď sa dozvieme aj niečo o danom človeku. Toto je len taká koláž pre fanúšikov jeho tvorby. (27.11.2022)

10/10. Jeden z nejlepších hudebních dokumentů, co jsem měl možnost vidět. Tak hravý, originální a barevný dokument o jedné z největších osobností a sexsymbolů naší doby by byl hřích nezkouknout. Jak se píše v samotném obsahu "Nečekejte film, kde na Bowieho vzpomínají jeho známí a kolegové, v tomto filmu na sebe vzpomíná především on sám." Tato věta naprosto přesně vystihuje podstatu a formu tohoto dvouhodinového mistrovského díla. Pro fanoušky Bowieho naprostá povinnost, ale pro ty, co ho znají, ale ne zas tak moc (můj případ) to byla taky bomba a zážitek jako blázen. Pro nezasvěcené to bude při sledování připadat tak, že ten pošahanej chlapík furt jen něco hledá a furt nosí make-up. Pro mě nezapomenutelná osobnost, idol a ikona nejen 70., 80., 90. let. "There's a starman waiting in the sky he'd like to come and meet us but he thinks he'd blow our mind." (08.01.2024)