Radúz a Mahulena

...milenci v okovech nejkrásnějšího citu. Kletbu a zlé čáry strhne jen proud lektvaru silného, magická orchestrace, která nese se zpod klenby nebesky blízké, láva lásky, čiré, trpělivé, věčné. Velebím tu smyslnou baladičnost, cudně erotickou obraznost, charismatickou pochmurnost, to pokorné vnuknutí tónů pro jazyk, odevzdání se nadpozemskému přednesu hereckého božstva, tajnosnubné "vílí" poetice vábení bájného čarokraje... (06.11.2016)

Jak tu trefne zminuje nektery z kolegu, prilis divadelni (az baletni) kostymy neladi s realnym prostredim filmu. Dale mam problem i s podivnou formou dialogu, tez hodne basnicko-divadelni. Na druhou stranu je nutne obdivovat vytvarnou stranku/odvahu, a predevsim pak skvele obsazeni. Magda je uzasna a superkrasna, slusi to i moji oblibene Jarusce O.. Vyborna je tez Adamova v roli krute kralovny. Artovy zazitek, mnohem mene pohadka. Pro deti to podle meho prilis neni. 4- (31.07.2014)

Přehnaně divadelní kostýmy (obzvlášť SM vojáci) se možná hodí k divadelním dialogům, ale do skutečného lesa (na hory, louku...) se hodí jako pěst na oko. Mohutná hudba v dramatičtějších pasážích příliš kontrastuje s chudou televizní produkcí (k takové hudbě je potřeba trochu výpravnější obrazová složka). Jinak solidní pohádka, která však není určena dětem. (15.08.2003)

V době, kdy se pomalu začaly plížit společenské tendence, jako je malost, konformnost, konzumerismus, tendence, které přežívají, akorát v jiné podobě, dodnes, vznikl film, který by dokázal s přehledem ztvárnit shakespearovské drama. Minimalistické scény (podle mě velmi moderní) jen podtrhují ohromnou bohatost textů a silně kontrastují s vypjatým výrazem herců, herecké výkony jsou patetické - v tom nejlepším slova smyslu, jsou divadelní, jsou extrémně těžko pojatelné a jsou extrémně elitářské, jak vzhledem k jejich původcům, tak k jejich recipientům. Zeyer stojí zcela neprávem ve stínu Jiráska... Jiráska zná snad úplně každý, málokdo od něj něco četl, ale téměř nikdo nečetl nic od Zeyera, přitom jeho prózy jsou velmi nevšední a zajímavé. Závěrem chci vzpomenout hudbu, která je úžasná. (13.04.2009)

Radúz a Mahulena v režii Petra Weigela představuje v československé kinematografii naprosto ojedinělou záležitost, jakých se zase moc neopakuje. Ryze impresionistické dílo s rozpohybovanými obrazy předčasně zesnulého malíře Jana Preislera. Kombinace hudby Josefa Suka, mluveného libreta Julia Zeyera (nepatrně upraveného dramatikem Josefem Topolem) a fascinujícími divadelními výkony doslova hvězdného obsazení představuje pro diváka náročnou, o to však více strhující podívanou. Radúz a Mahulena v tomto provedení vyráží dech i po více než půlstoletí. Rozhodně nejde o podívanou pro každého, ale mně osobně tento snímek vyráží dech zas a znova. Nejen díky fantastické kameře Jiřího Kadaňky a při pohledu na množství spoře oděných mladých mužů, které kamera fascinovaně snímá... (17.04.2021)