Nech svět světem

// Kdyby Hitchcock točil Cloverfield, kde tím monstrem jsou lidi sami. Vypiplaný sociální teror se dvěmi největšími životními pravdami. People suck a Přátelé jsou i vstříc konci světa jasnou emocionální kotvou. Miluju tyhle filmy bruslící na hraně mezi satirou a vážně pojatým dramatem, tenhle navíc doplňuje ještě famózní kamera, což z jinak poměrně slow-burn zážitku dělalo místy nečekaný vizuální spektákl. Takhle ke konci roku už jsem to ani nečekal, ale kvůli Esmailově provokativnímu stylu vyprávění tu topku nakonec ještě fakt předělám. 9/10 (odkaz na Západní křídlo byla třešnička na už tak báječném dortu) (08.12.2023)

Většinou když ve filmu vypukne katastrofa, tak všichni šokantně zdrhaj a tak. Tady ale pijí víno v luxusní vile, opalují se u bazénu a přemýšlejí, co teď. Je to zručně natočené, napětí se dostavuje, tak nějak samo a vždycky když už by to bylo moc konverzačně divadelní, tak tam lupnou vkusnou destrukci. Uteklo to jako voda a za mě palec nahoru. (15.12.2023)

Tady chce být někdo režisér vizionář. Agresivně excesivní film, stylisticky až abnormálně sebeuvědomělý a přeplněný nepřirozenými záběry, které znemožňují jakékoli ponoření do prostoru a scénografické přilnutí k postavám. Jediný způsob, jak brát něco takového trochu vážně, je nahlížet na film jako na totální konspirační satiru, která všechnu autenticitu jen předstírá. Minimálně závěrečná scénka a celá linie s dcerkou a jejím oblíbeným seriálem jde tomuhle čtení vyloženě na ruku. Zvířátka se srocují, protože „ví víc než lidi“, lidi neví nic, protože nedrží při sobě. V mnoha aspektech je to znepokojivé a nestabilitu společnosti, již řídí vazby a systémy přístupné a srozumitelné jen hrstce nejmocnějších, to vlastně nepřefukuje. Rozhodně se ale přeceňují dramaturgické meze tohodle ironického námětu na skoro 140minutové dějové ploše, kdy Esmail opakovaně protahuje i sebevíc banální scény a strašně okatě jim cpe punc skoro až drastické důležitosti. Podobné filmy už vznikaly, a přestože mnohdy neměly až tak ambiciózní scénář splétající dohromady základní morálku, reflexi současného světa položeného na oltář technologií a sítě , katastrofické konspirace nebo mezilidské vztahy v neuchopitelné situaci, nabídly daleko víc žánrově rozptýlené zábavy (Bílý šum, trochu Greenland, Proroctví, Někdo klepe na dveře, Ulice Cloverfield 10). Nech svět světem rovněž nelze povýšit nad žánrovou satiru, i když se většinou tváří vznešeně a hlubokomyslně jak fasáda Wall Street. Najde se tu dost zajímavých nápadů a vlastně je fajn, že to má jinačí look. Ale v součtu jde hlavně o gimmick, jehož se po nějakém čase přejíte. Účel světí prostředky, a zatímco první zde obstojí na jedničku, druhé je dost nešťastně koncipované. 65 % (08.12.2023)

Když už apokalypsu zrovna při zasloužené dovolené (tomu říkám pech), tak takovouhle, s bazénem a růžovými plameňáky. A praktickou ukázkou 100+1 důvodů, proč si nikdy nepořizovat elektromobil Tesla… Bum! Tak už 100+2 důvodů, hezky na hromadě. Na rozdíl od jiných mám Julii Roberts ráda a čím je starší, tím je lepší. Reklamní agentku s vypěstovaným odporem k lidem jsem jí věřila. Jsem sice hororová fanynka, ale podobné zhroucení světa bych zažít nechtěla. Film byl hodně sugestivní. A teď jsi jdu pustit poslední díl Přátel. Pro jistotu. (15.12.2023)

„Čo je tretia fáza?“ – „Kolaps.“ Wow. Wow. A ešte raz wow. Nákazlivé, behom 24 hodím som si to musel pozrieť dva razy. Je to dlhé, ale za mňa to mohlo (a malo) byť ešte o hodinu dlhšie. Všetci herci si to vychutnávajú. Mám od detstva slabosť pre Kevina Bacona, takže jeho „cameo“ som si užil, ale aj ostatní sú výborní. Julii Roberts tieto drsňáčky idú skvele. Jej úsmev na parkovisku s Kevinom som si vychutnal o to viac, že som si spomenul na ich 33 rokov starú kultovku Hráči so smrťou. V tanci  zrejme zvíťazí o 85 bodov nad Jennou Ortega v kategórii najviac WTF tanec roka. Scenár je úžasne nepredvídateľný. Najlepšie je pred pozretím nepozerať žiadne trailery, nevidieť obrázky a nečítať recenzie, ale pravdupovediac scenár je natoľko svojrázny, že ak si aj pozriete trailer, pozriete si obrázky a prečítate recenzie, zrejme z ničoho z toho nebudete múdri. Film ponúka množstvo znepokojivých momentov (loď, autá), mrazivých výjavov (zvieratá) a „hnusnú“ hudbu, ktorá mnohé „nekonečné“ scény napätím šponuje do neznesiteľnosti. Pri Aliho preslove o klientovi v zbrojárskom priemysle tuhne krv v žilách. Snímka je realistická: svet postupne ovláda chaos, nikto nič nevie a ak sa aj objaví nejakým zázrakom predsa len aspoň pár informácií, sú buď útržkovité, alebo existuje vysoká šanca, že ich niekto tajomný v úzadí z rôznych príčin zmanipuloval, aby vyvolal ešte väčší chaos. Ak by raz svet padol, tak v realite by to naozaj prebiehalo takto nejako. Niektorým veciam som tak úplne nepochopil (má vypadávanie zubov súvis s kliešťom? Ak áno, máme to chápať tak, že na nás zaútočila príroda ako celok? Ak to naopak vyvolali „zvuky“, prečo neprišli o zuby aj ostatní?) a iné považujem za divné slepé uličky (čo vlastne mala znamenať etuda s lesnou chatou, s výhľadom na posteľ dcéry a s lehnom na zemi?), ale paradoxne vlastne aj to vnímam ako plus, keďže ako hrdinovia, tak ani my netušíme, čo sa deje. Nápaditá práca s kamerou, uhrančivá atmosféra. Skvelá výprava. Nechápem divákom, ktorí hovoria, že postavy splietajú čudné reči a vedú filozofické dialógy. Mne na tom nepripadalo nič „umelecké“, boli to proste normálne dialógy a to také, že fakt fest dobre a pútavo napísané, posúvajúce dej a pekne charakterizujúce jednotlivé postavy (napr. Julia ako človek s miernym, ba až veľkým nábehom na mizantropiu). (11.02.2024)